Mobil jako černá skříňka vztahů
Italský režisér Paolo Genovese rozvinul zdánlivě jednoduchý nápad: parta známých ve středním věku se sejde na večeři a víceméně z nudy se rozhodne sdílet veškeré textové zprávy a telefonní hovory, které se ohlásí v telefonu kohokoliv z nich. Tři manželské páry a jejich rozvedený kamarád, který přišel bez ohlášené nové partnerky, se díky tomu dost pobaví a následně jejich vzájemné vztahy skončí katastrofou. Ze série trapasů, nedorozumění a nepříjemných odhalení vyvstane obraz „naprostých cizinců“– lidí, kteří toho dosud o svých nejbližších věděli dost málo. Ať už jde o obligátní nevěry, nebo o to, že jeden z rodičů je v tichém spojenectví s dospívajícím dítětem proti tomu druhému.
V zásadě divadelní tvar nabízí chytře gradovanou konverzační komedii se snahou o hlubší pod- tón, který jí zprvu dává smysl, ale nakonec se ozve spíš rušivě. Vrcholem děje je totiž procítěný proslov na téma homofobie, který má zmrazit předchozí nevázanou zábavu a jaksi promluvit do svědomí i divákům v sále, kteří se předtím vtipkování na účet homosexuálů bezstarostně smáli. Spíše než hluboké morální poselství tu však kazí zábavu zbytečný patos, s nímž Paolo Genovese tuto pasáž pojal – a výsledkem je, že dosud sympatická postava tlus- tého tělocvikáře Peppeho (Giuseppe Battiston) se změní v otravného karatele.
Co naopak funguje dobře, je závěrečná scéna, která nabízí alternativní vyústění celého večera – pokud by přátelé nepředloženost s mobily neprovedli, rozloučili by se v nejlepší náladě a s idylickými představami o svých blízkých... Méně přímočaré prostředky zde vedou k účinnějšímu vyznění – tedy k výzvě zamyslet se nad tím, co je horší: zda to, kolik toho naše mobilní telefony skrývají, nebo to, jak je naše soukromí zakleté do výdobytků techniky zranitelné. O mobilu se ve filmu mluví jako o „černé skříňce“vztahu – stejně tak by se ale o něm mohlo mluvit jako o nastražené časované bombě.
Vůbec nejlepší je ale Genoveseho komedie tam, kde se osvobodí od moralizování a nechá vyznít přirozenou komiku nastalých situací (nějaké to ponaučení by se beztak nakonec dostavilo samo od sebe). Také proto, že o zábavu se starají velmi dobří herci – spolu se zmíněným Giuseppem Battistonem Alba Rohrwacherová, Anna Fogliettová, Marco Giallini či Edoardo Leo.
Snímek Naprostí cizinci spojuje osvědčené postupy klasické konverzační komedie s aktuálními technologickými výdobytky.
Naprostí cizinci