Pravdu má předseda
Co udělat s časopisem, který se na trhu propadá, lidé ho přestávají číst, ale vydavatel to chce dobře zamaskovat? Odborníci na marketing tomu říkají relaunch. Vymyslí se nové logo, zpřeházejí rubriky, nasadí nová grafika a napíše se úvodník, že odteď je vše svěží, moderní a čtenářsky přívětivé.
Podobné triky dělají i politické strany. O víkendu si třeba německá Alternativa pro Německo (AfD), podle mnohých jediná partaj, která může zlomit dosavadní mocenské souručenství sociálních a křesťanských demokratů, zvolila své „spitzenduo“. Lídry pro podzimní volby do Bundestagu jsou Alexander Gauland a Alice Weidelová. Kontroverzní Frauke Petryová, která přitom stranu táhla vzhůru, zůstává pouhou předsedkyní.
Jeden by řekl, že se na sjezdu AfD odehrál klasický partajní puč. Ale kdepak, tady jde o vyšší level politiky. Šéfové se už nevyhazují, dokonce se jim ani nemění funkce ve straně. Jen se vymyslí nová výkonná sesle tak, aby předsedkyně zůstala jen čestnou, ale nemuselo se to veřejně říkat.
Pro příklady úpadku předsednické funkce nemusíme ostatně chodit do sousedního Německa. Není to tak dávno, co se Andrej Babiš nechával titulovat raději lídr než předseda. I když v jeho případě šlo spíše o dotažení hesla „nejsme jako politici“. To hamburský politolog Petr Robejšek šel na to od počátku vykutáleně. Za svou stranu Realisté, kterou sjednotil pod modrou hvězdou, nechává promlouvat gestory jednotlivých bodů programu, sám vystupuje jako mentor, jakýsi zkušenější a moudrý rádce. Zuřivý entomolog Martin Konvička, který sní o sjednocení frustrovaných islamobijců, varoval muslimy, že je jako vítěz voleb „semele do masokostní moučky“. Sám přitom nemá ani odvahu nechat se zvolit za předsedu iniciativy Islám v ČR nechceme a vystupuje tu jako superlídr, jindy jako mluvčí, častěji ale prostě jako „nejznámější představitel“.
Nemusíme ale chodit až k extremistům – zavedená TOP 09 má již rok a půl jako předsedu Miroslava Kalouska, sází ale na maskota v podobě Karla Schwarzenberga. Kdysi šla do voleb jeho dýmka, teď to bude pro změnu motýlek.
Zajímavé je, že strany, u nichž by se nějaká ta alternativní struktura dala očekávat, jsou v Česku naopak hodně konzervativní a na funkci nehrajícího kapitána, rádce, prvního mluvčího nebo partajního seniora si nehrají. Regulérního předsedu mají jak Zelení, tak Piráti, kteří jinak vertikálou moci pohrdají. Jenže zřejmě pochopili, že volič chce mít jasno v tom, kdo tomu velí. Jsou to paradoxy. Od sněmu „sluníčkářů“nebo pirátského aktivu by jeden čekal ostych před koncentrací moci. V době postpředsednické ale nejspíše právě u nich náznaky rozkolu a puče dosud může ukončit možná přežitá, leč velmi osvědčená věta „Pravdu má předseda“.
Šéfové se už nevyhazují, dokonce se jim ani nemění funkce ve straně. Jen se vymyslí nová výkonná sesle tak, aby předsedkyně zůstala jen čestnou, ale nemuselo se to veřejně říkat.