Elektrárna Počerady, eso v rukávu ČEZ
Spěch s prodejem elektrárny je nepochopitelný a ekonomicky iracionální
Jsem dlouhodobým minoritním akcionářem ČEZ. S tím si člověk užije. Zvláště když soukromě vlastníte akcie ČEZ a zároveň spolupracujete na různých projektech se skupinou J&T. To vás obviňování ze spojení se skupinou EPH nemine, ač je to holý nesmysl.
Jaké eso v rukávu má ČEZ ve hře o elektrárnu Počerady, není těžké pochopit. Počerady jsou největší hnědouhelnou elektrárnou v ČR s výkonem 1000 MW vlastněnou společností ČEZ. Tato elektrárna stojí na patě dolu, kde těží uhlí Vršanská uhelná ze skupiny Czech Coal Pavla Tykače. ČEZ od ní odebírá pro svou elektrárnu Počerady většinu vytěženého uhlí. Dle výroční zprávy za rok 2015 to bylo 88 procent. Elektrárna dnes už ekologicky zastarává, ale díky svému umístění a potenciálu nízkých variabilních nákladů by mohla mít po obnově nejlepší vyhlídky ze všech hnědouhelných elektráren u nás.
Po letech sporů dohoda
K zářné budoucnosti jí vlastně stojí v cestě jen ČEZ a Czech Coal. Dvě společnosti, které se dlouhodobě o budoucí potenciál této elektrárny přetahují. Celý příběh začal v roce 2013. Po dlouholetých sporech uzavřely ČEZ a Czech Coal dohodu ohledně elektrárny Počerady, ale i odběru uhlí pro ni z Vršan. ČEZ dohodou získal jistotu dodávek hnědého uhlí pro svou elektrárnu na 50 let. Otevřel si tak cestu i pro její obnovu. Czech Coal díky vyjednané ceně uhlí zase získal jistotu velmi lukrativního a dlouhodobého odbytu vytěženého uhlí s eliminací rizika propadu cen.
Součástí dohody se stala i elektrárna Počerady, pro těžařský byznys Czech Coal naprosto klíčové aktivum. Skupina ČEZ ji dle vývoje energetiky a dle dohody měla možnost skupině Czech Coal prodat za předem stanovených podmínek. V roce 2015 mohl ČEZ uplatnit prodejní opci za zhruba 8,5 miliardy korun v hotovosti, ale neudělal to. Druhou šanci má v polovině roku 2019 s tím, že pokud tuto prodejní opci využije, bude elektrárnu provozovat až do poloviny roku 2024 a po jejím předání ještě získá dvě miliardy v hotovosti.
Poslední zbývající možností je ta, že ČEZ neuplatní žádnou z prodejních opcí a elektrárnu si ponechá i s jejím potenciálem obnovy a využitím onoho 50letého kontraktu na uhlí. Což se nejeví jako nerealistická varianta. Jak se totiž ukazuje, hnědouhelná energetika na rozdíl od bezemisní jaderné energetiky zůstane pevnou součástí německého energetického mixu ještě poměrně dlouho.
Sám ČEZ to ale nyní paradoxně a dost účelově staví na hranu. CEO ČEZ poslední dobou mluví o konci uhelné energetiky, a to i přes nedávnou obnovu většiny svých uhelných elektráren včetně stavby extrémně drahé nové elektrárny v Ledvicích. Provozně ale je a ještě nějakou dobu bude tato část energetiky velmi profitabilní. Vyplývá to i z poslední prezentace ČEZ pro investory z listopadu loňského roku.
O tom, že provoz obnovené hnědouhelné elektrárny dává ekonomický smy- sl, nakonec svědčí i samotný zájem Czech Coal o Počerady. Ačkoli s touto elektrárnou státní energetická koncepce v delším horizontu nepočítá (stejně jako s Chvaleticemi), samotný Czech Coal se nemalých investic a prodloužení životnosti elektráren neobává.
V posledních letech radikálně klesla cena elektřiny a to ohrozilo ziskovost Počerad. Vršanská si totiž v dohodě s ČEZ sice vymohla závislost ceny svého hnědého uhlí na světových cenách toho černého, ale zároveň si odbytovou cenu ochránila vysokou minimální cenou 38,8 Kč/GJ. I tak ale Počerady hospodařily k 31. 12. 2016 s výnosy na úrovni 7,7 miliardy korun a EBITDA 1,18 miliardy. Na druhou stranu Czech Coal se díky vývoji dostal do mnohem komplikovanější pozice. Pokud totiž ČEZ uplatní opci na její prodej v roce 2019, může nechat elektrárnu v souladu se státní energetickou koncepcí nebo z jiných důvodů pouze dožít a odevzdá ji v roce 2024 Czech Coal za dvě miliardy doslova vybydlenou. Pro Czech Coal by to byla kritická varianta. Obnova elektrár- ny v tom roce už bude prakticky nemožná a stavba nové hnědouhelné elektrárny když ne nemožná, tak velmi drahá.
Výnosný byznys s potenciálem
Uvedené argumenty ukazují, kdo má ohledně elektrárny Počerady eso v rukávu, a to nejen cenové, ale i strategické. Bohužel z neznámých důvodů se představenstvo ČEZ tváří, jako by to netušilo. Je zřejmé, že hodnota elektrárny Počerady nyní není postavena na výrobě elektřiny do roku 2024, ale naopak až po něm. V kombinaci integrace těžby uhlí a provozu elektrárny na patě dolu jde v delším horizontu (min. 2030) společnosti Czech Coal o velký a výnosný byznys s potenciálem zisku desítek miliard.
Proti tomu společnosti Czech Coal ale hrozí i zásadní úpadek jejího těžařského byznysu. Pokud by ČEZ elektrárnu nechal jen dožít, Czech Coal by neměl kam jinam tak velké množství uhlí ve srovnatelném časovém horizontu dodat. ČEZ opačně riskuje minimum a hlavně čas nyní hraje v jeho prospěch. Nemá kam spěchat a rozhodně ne nyní.
Jakou hru to vedení ČEZ hraje?
Už mnohem méně pochopitelné je, jakou hru to dnes představenstvo ČEZ vlastně hraje. Za daných okolností by se pravděpodobně dalo z pozice vlastníka elektrárny jednat nejen o lepší ceně za Počerady, ale případně i o jiných variantách oboustranně vyvážené spolupráce, popřípadě přejednání ceny uhlí. Opak je pravdou. Představenstvo ČEZ nepochopitelně spěchá a chce i od dozorčí rady rychle schválit aktuální nabídku Czech Coal. Definitivní rozhodnutí tak má padnout nejen před letošními parlamentními volbami, ale dokonce i před červnovou řádnou valnou hromadou společnosti. Chce velmi rychle schválit obchod, který rozhodně ale není oboustranně vyvážený. Nabídka v hotovosti ve výši 4,5 miliardy korun i přes slib dodávek uhlí po roce 2024 pro jiné elektrárny (i když s nižší cenou než dnes) a potenciální výnos pět miliard z prodeje elektřiny 5 TWh/ročně v mezidobí do roku 2023 je s ohledem na okolnosti nízká.
Jako minoritní akcionář ČEZ žádám tímto představenstvo, dozorčí radu, popřípadě hlavního akcionáře ČEZ, aby byl případný prodej elektrárny Počerady a jeho podmínky zařazen na program letošní valné hromady, která se bude konat již za pár týdnů. Považoval bych to za elementární slušnost a minimum, které by představenstvo a dozorčí rada společnosti neměly všem svým akcionářům upírat, ale naopak díky tomu mít možnost argumentovat, odpovídat na dotazy a rozptýlit veškeré a logické pochybnosti, které při znalosti aktuálních detailů obchodu vznikají. Dalším argumentem je i možný konflikt zájmů členů dozorčí rady ČEZ ze strany odborářů, kteří o prodeji mají rozhodnout. Pro ně může být vzhledem k životnosti elektrárny i vršanských dolů zájem na straně potenciálního kupce, nikoli ČEZ.