Policie ve školách

Útok na spolužáka nebo učitele prostřednictvím sociálních sítí může skončit i policejním výslechem

Dobrý den, můžete se prosím zastavit ve škole? Potřebujeme s vámi probrat závažné porušení školního řádu ze strany vašeho dítěte.“I tak může znít telefonát vedení základní nebo střední školy nic netušícím rodičům jinak bezproblémového potomka, který se na sociálních sítích nevhodně vyjadřoval o svých spolužácích nebo učitelích. V takovou chvíli je třeba se připravit, že první schůzka ve škole je obvykle jen začátek mnohem delší peripetie. Je třeba počítat i s takovými variantami, jako je podání vysvětlení na přestupkové komisi, několikatisícová pokuta, schůzka s kurátorem na oddělení sociálně-právní ochrany dětí, a výjimkou rozhodně nemusí být ani výslech na policii.

Ne každý příspěvek je vtipný

Své o tom ví Marek, student střední odborné školy, jehož plnou identitu redakce Lidových novin zná, ale na přání jeho rodiny ji nebude zveřejňovat. „Jednou mi táta volal, že se mu ozvali z ředitelny, aby přišel do školy, protože jsem závažným způsobem porušil její řád. Ten den jsem byl přitom normálně ve škole a nikdo mi o tom vůbec nic neřekl. Vůbec jsem netušil, o co by mohlo jít,“vzpomíná na počáteční problémy sedmnáctiletý student, který se podle svých slov provinil tím, že na sociální síti Facebook na neoficiální stránce školy „lajkoval“fotografie učitelů, které autorům připadaly vtipné. „Stránka takto fungovala poměrně dlouho a nikdo nám neřekl, že to někomu vadí. Někteří z učitelů své fotky dokonce sdíleli na svých profilech,“dodává Marek.

Jenže ne všem obsah nakonec připadal zábavný. „Když jsme druhý den přišli na schůzku s ředitelkou, na stole ležel stažený obsah facebookové skupiny a další dva listy. Na jednom byl souhlas s ukončením studia, druhý obsahoval distancování se od zmíněné stránky,“vzpomíná Marek, který tak s rodiči dostal na výběr, který z papírů podepíší. Nakonec zvolili druhou variantu, aby Marek mohl školu dostudovat.

O něco komplikovanější byl případ Petra, šestnáctiletého gymnazisty, který byl také jedním z členů uzavřené facebookové skupiny. Její členové mezi sebou sdíleli obsah, jenž se týkal ostatních studentů i učitelů. „Jedna z matek spolužáka, kterého autoři stránky probírali, se obrátila na policii a ta zahájila vyšetřování. Rozkryla skupinu na sociální síti a začala si zvát její jednotlivé autory společně s rodiči k výslechu. Samozřejmě to řešila i školní komise a kurátor ze sociálně-právní ochrany dětí. Výsledkem byla nepodmíněná a podmíněná vyloučení, zhoršené známky z chování a celá řada nepříjemností včetně pokuty za přestupek placené na magistrátu,“popisuje výsledek internetových příspěvků Petrova matka.

Zmapovat, vytisknout, uložit

Uvedené případy ukazují, že dnes už nijak výjimečná kybernetická šikana se nemusí týkat jen dětí, ale možná překvapivě i samotných učitelů. Loni v létě to potvrdil Národní výzkum kyberšikany českých učitelů, do něhož se zapojilo více než 5100 vyučujících ze základních a středních škol ze všech krajů Česka. Oběťmi kybernetického útoku se podle něj stalo už 21,73 % českých učitelů. Kybernetické útoky na vyučující se nejčastěji odehrávají na sociálních sítích. Mezi další „útočné“nástroje patří mobilní telefony, e-mail, veřejný chat a internetové stránky.

„Mezi nejčastější formy incidentů patřily verbální útoky realizované prostřednictvím mobilního telefonu či internetu a obtěžování prozváněním. Výzkum zachytil také vyhrožování učiteli či jeho zastrašování, případně šíření ponižující či zesměšňující fotografie,“uvedl vedoucí výzkumného týmu Kamil Kopecký z Univerzity Palackého v Olomouci, který vede online poradnu pro oběti kybernetické kriminality www.napisnam.cz.

Co se tedy obvykle děje, pokud je v rámci školního kolektivu zachycena kyberšikana mířící na spolužáky nebo na učitele? Podle Lenky Skácelové, psycholožky a vedoucí brněnského poradenského centra, vedení školy nejprve osloví zákonné zástupce obou stran – jak agresora, tak i oběti. Zároveň vše hlásí na policii, která má možnost v uzavřených facebookových skupinách sbírat další podklady, jež mohou vést ke zjištění viníků. Případně k podání oznámení na policii vybídne rodiče oběti. Pokud je totiž například facebooková skupina, v níž k útokům dochází, takzvaně neveřejná, ani škola, ani rodiče nemají právo na dětech přístup do ní vymáhat. „Jestliže je obsah přístupný, oběma stranám vždy doporučujeme, aby si vše co nejvíce zmapovaly, vytiskly a uložily, aby měly podklady pro následné vyšetřování,“radí psycholožka, která přítomnost policie při řešení problémů vnímá i jako prvek zastrašení silnou autoritou.

Specialista na kyberšikanu Kamil Kopecký by s přizváním policie podle svých slov počkal. „V případě verbální agrese, kdy si děti nadávají v prostředí sociálních sítí, zakládají o sobě nevhodné diskusní skupiny a podobně, nemá smysl kontaktovat policii. Věřím, že ve většině případů to dokáže škola vyřešit sama ve spolupráci s jakoukoli externí organizací zaměřenou na prevenci a intervenci v této oblasti. Pokud jde ale o šíření intimních materiálů, vydírání nebo sebepoškozování, je namístě se na policii obrátit,“říká Kopecký. Podobný názor má i Peter Porubský, vedoucí Linky bezpečí. „Jednou z indicií, zda volit jako první instanci školu, nebo spíše policii, je samozřejmě závažnost a případné naplnění obsahu trestního činu, tedy vydírání, nebezpečného vyhrožování, pomluvy a podobně. Vliv hraje i věk a trestněprávní odpovědnost agresora. Zásadní je to, že škola se šikanou musí zabývat vždy,“doplňuje Porubský.

Police může zabavit i počítač

Jestliže existuje podezření na kybernetickou šikanu, respektive na trestný čin s ní spojený, škola má povinnost případ ohlásit policii. V tu chvíli může nastat i to, že například kvůli zjištění identity dalších agresorů policie projde účty mladistvého na sociálních sítích. A ani k tomu nepotřebuje souhlas jeho zákonných zástupců. „Pokud je od nezletilého požadováno vysvětlení, musí o tom být rodič vyrozuměn a musí mu být umožněno se výslechu zúčastnit,“říká Josef Donát, advokát a partner kanceláře Rowan Legal.

Kromě lustrování účtů na sociálních sítích na dálku může policie v případě podezření zajistit také počítač, tablet nebo mobilní telefon, který ke kyberšikaně sloužil. „Z pohledu průběhu vyšetřování se může jednat o věc sloužící pro důkazní účely nebo o věc sloužící ke spáchání trestného činu. Souhlas zákonných zástupců pro to policie samozřejmě nepotřebuje,“upozorňuje Donát. Jak dlouho policie může zajištěné věci zadržovat, není pevně stanoveno – zákon hovoří o době nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení. V extrémním případě, jestliže dojde k soudu a bude uložen trest propadnutí věci, počítač už se k majiteli nemusí vrátit nikdy. A teoreticky hrozí i odnětí svobody. „V případě kyberšikany připadá v úvahu naplnění skutkové podstaty řady trestných činů. Může se jednat zejména o trestné činy vydírání, útisku, pomluvy, nebezpečného vyhrožování nebo nebezpečného pronásledování. Podle závažnosti lze dospělým pachatelům za toto jednání uložit trest odnětí svobody až na dobu několika let, u mladistvých pak v poloviční délce. Rozhodně se tedy nejedná o méně závažné trestné činy, právě naopak,“varuje Donát.

Kromě lustrování účtů na sociálních sítích na dálku může policie v případě podezření zajistit také žákův počítač, tablet nebo mobilní telefon

Z jednání vždy chtějte zápis

Při následujících jednáních, ať už ve škole, na policii, nebo třeba na odboru sociální péče na městském úřadu, je vhodnější, aby se jich účastnili oba rodiče, protože se při jednání mohou vzájemně podpořit. „Zároveň je třeba, a to i při jednání ve škole, trvat na pořízení zápisu ze schůzky. Zápis po jejím skončení požadujte. A chtějte po vedení školy, aby vám sdělilo, jaký další postup zvolí,“radí Peter Porubský, který nedoporučuje jakkoliv kontaktovat agresora šikany či jeho rodiče.

Pokud už se konkrétní problém podařilo vyřešit, je důležité, aby škola s dětmi dál pracovala. „Vedení školy by si mělo nechat zpracovat mapování vztahů žáků ve škole, protože šikanou obvykle bývá zasažen celý kolektiv. A dále s ním pracovat formou různých školení a besed na téma kybernetická šikana a chování na internetu obecně. Takových programů je dnes pro školy k dispozici celá řada,“radí psycholožka Lenka Skácelová.

Autor je spolupracovník Lidových novin