Co je české, to je hezké
ce. Měli by víc sami zpracovávat základní suroviny, protože jinak utíká přidaná hodnota za hranice. S ní daně a pracovní místa. Na příkladu mléka: kdyby se všechny výrobky z něj, co se sem dovezou, nahradily domácími jogurty, máslem nebo sýry, udělá to až sedm tisíc nových pozic pro případné zájemce o zaměstnání.
Kauza biopaliva
Největší problém spojený s „panováním“ministra Jurečky paradoxně s jeho resortem téměř nesouvisí. Před dvěma lety se sněmovna zabývala prodloužením podpory pro biopaliva, respektive pro jejich první generaci, která se vyrábí z řepky. Protože skoro polovinu trhu v tomto oboru zabírá holding Agrofert, nahlásil ministr financí Andrej Babiš (ANO) střet zájmů a hledal, kdo by novelu odnesl mezi poslance.
Přestože se poměrně logicky nabízelo, aby na sebe tu oběť vzal ministr životního prostředí Richard Brabec, muž s legitimací 002 v hnutí ANO, chopil se toho Jurečka. Byl to pak on, kdo musel čelit ostré kritice, že je Babišovou pátou kolonou v řadách křesťanských demokratů, což je podezření, které se pořád periodicky vynořuje. I když už Babiš vlastníkem koncernu není – kvůli zákonu o střetu zájmů ho vložil spolu s dalším majetkem do svěřenského fondu.
Od podezření už pak byl jen krůček k nařčení, že ministerstvo zemědělství přihrává většinu dotací či zakázek jen velkým hráčům, mezi nimiž Agrofert patří k těm největším. Statistika ale mluví jinak. Z nynější sedmiletky programu rozvoje venkova tvoří v rámci investic do zemědělských podniků 60,2 procenta malé projekty do jednoho milionu korun, třetinu střední od jednoho do pěti milionů a pouze 10,3 procenta zatím rozdělených peněz šlo do více než pětimilionových podpor. Nelze z toho jedna ku jedné vyvodit, že velké peníze dostávají jen velké podniky, ale platí, že mezi velikostí firmy a dotace je korelace. Protože čím větší subvence, tím větší spolufinancování.