Nadějný první výpěstek
Melodramatický příběh Rodinný přítel uvozuje třídílnou rodinnou ságu Zahradnictví scenáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka.
Orozsáhlém projektu dvojice Jarchovský–Hřebejk se od počátku mluví jako o „prequelu“k oblíbené komedii Pelíšky, jejíž děj se odehrává ve druhé polovině 60. let. Už tehdy sáhl scenárista Petr Jarchovský po motivech a postavách z vlastní rodinné historie a nyní se za nimi vydal ještě dále proti proudu času, Zahradnictví se odehrává v letech 1939–1959. Zároveň se tvůrci rozhodli nezůstat u žánru Pelíšků, ale každému z filmů nové trilogie přidělili samostatný charakter – první snímek, Rodinný přítel, je klasické melodrama, druhý příběh, Dezertér (ten má přijít do kin v září), má být „silné drama s komickými scénami“a teprve závěrečná část – Nápadník se svou náladou zřejmě nejvíce přiblíží Pelíškům.
V Jarchovského sáze se prolínají osudy tří rodin: leteckého radiotelegrafisty Jindřicha Rohna, majitele kadeřnického salonu Otty Bocka a majitele prosperujícího zahradnictví Miloše Pecky. Čestný a zároveň trochu nesnesitelný Jindřich, kterého v Zahradnictví ztvárnil Martin Finger, je toutéž postavou, již v Pelíšcích proslavil Jiří Kodet, a i tentokrát hraje v příběhu ústřední úlohu, byť v prvním díle se vlastně dlouho nevyskytuje. Úvod snímku totiž s hořkou věcností vylíčí jeden velmi krátký pokus o zapojení do odboje, který už v roce 1939 skončí zátahem gestapa a zatčením Jindřicha a jeho švagra Otty. V rodinné funkcionalistické vile tak osamí jejich manželky s dět- mi a s nezadanou třetí sestrou. Společníka, ochránce i zásobovatele jim dělá Jindřichův nejlepší přítel rodinný lékař Jiří (Ondřej Sokol). Po rychlém skoku až do Vánoc roku 1944 nacházíme dobrotivého Jiřího stále v rodinném kruhu tří sester, milovaného dětmi, ale zejména Jindřichovou manželkouVilmou (Anna Geislerová). Láska je zjevně oboustranná, ale kvůli ohledům na Jindřicha nemůže dojít naplnění.
Zajímavější než tento, řekněme, poněkud unylý motiv je typická Jarchovského a Hřebejko- va drobnokresba některých charakterů a rodinných vztahů. Do paměti diváků se z Rodinného přítele nepochybně vepíše přinejmenším Jindřichova razantní starší sestra Mařči v podání Sabiny Remundové.
Hrdinství a jeho opak
Sympatická a vesměs zdařilá je i snaha zobrazovat převratné dějinné události skrze rodinnou historii a mimo zavedená schémata. Výmluvná je například scéna, kdy jde rodina po osvobození obsadit byt po Němcích. Snímek také nenásilně a přitom přesvědčivě v různých situacích ohledává téma hrdinství i jeho opaku.
Na druhé straně vynechat ve vyprávění pět let okupace je přece jen poměrně sporný postup – a to i z hlediska zvoleného melodramatického příběhu. Vztahu Vilmy a Jiřího chybí vývoj, který by mu dodal věrohodnost.
Po prvním díle trilogie je celkem zřejmé, že tvůrci mají o čem vyprávět a že se jejich dílo bezpečně zařadí po bok televizního románu Byl jednou jeden dům, k němuž se jako ke svému vzoru sami hlásí. S přirovnáním k dalšímu zmiňovanému vzoru, Bergmanovu dramatu Fanny a Alexandr, bychom s dovolením počkali až po zhlédnutí všech tří částí.
Zahradnictví: Rodinný přítel