Arméni jako zbraň
Musí každou genocidu odsoudit zákonodárci?
Připomínat genocidy je vždy užitečné. Žádnou z nich nevyvolal jedinec, kterému „ruplo v bedně“. Všechny odrážely jisté výchozí podmínky, nějaké společenské atmosféry či ideologie. Zkoumejme a připomínejme je tedy už proto, abychom ozřejmili, kam ažmohou nakonec vést radikální ideologie či atmosféry dneška. I proto vyvolává spíše povděk (a souhlas prezidenta Zemana) než odpor iniciativa poslanců, kteří k návrhu zákona o významných dnech připojili doprovodné usnesení: to vedle zločinů proti lidskosti páchaných nacisty odsuzuje i „genocidu Arménů a dalších menšin na území Osmanské říše v období první světové války“. Ale přes výše řečené tu zůstává jistý otazník.
Musí i společnost, která genocidy také na základě vlastní zkušenosti odsuzuje, tyto odsudky tesat do zákonů či doprovodných usnesení? Jistě, dělá to leckdo. Francie má už léta zákon proti „arménské lži“. Svá usnesení přijal americký Kongres či Spolkový sněm v Berlíně. Ale fakt, že se to dělá, ještě neznamená, že to neodráží politickou objednávku.
Zopakujme, co už bylo řečeno i v LN. Speciální zákony proti genocidě či genocidní lži mají jasný smysl tam, kde „se to stalo“či se týkají stále ohrožených skupin. V kontinentální Evropě, tam, kde ještě žijí lidé s tetováním na předloktí, má smysl zákon proti osvětimské lži. Už proto, aby ti tetovaní neměli pocit, že se vrací atmosféra doby, kdy stěží unikli průmyslovému zplynování. Leč Británie se bez takového zákona obejde.
I za genocidy Arménů v Osmanské říši šlo 1,5 milionu lidí na smrt. Ale ne podle byrokratického plánu a zákona. Fakt, že Arméni byli vražděni v chaosu první světové války, Turecko samozřejmě neomlouvá. Ani to, že genocida se neopírala o ideologii islámu (kterou pěstuje prezident Erdogan), nýbrž o sekulární nacionalismus mladoturků. Dnešnímu Turecku nepřidá ani to, že svou historickou odpovědnost zamlžuje. Ale jsou to vše dostatečné důvody pro to, aby země jako Česko tu genocidu odsuzovaly speciálním zákonem či doprovodným usnesením? To ať si uváží každý sám. Zbyněk Petráček