Vládci Olšanských hřbitovů
PRAHA Jen kousek za hlavní branou Olšanských hřbitovů vlevo stojí honosná kaple. Vidět je i z Vinohradské ulice. Zdobí ji erb s iniciálami F. D. Nejde o šlechtice. Hrobové místo si tady zajistil Filip Dvořák, bývalý starosta městské části Praha 1 a exradní pražského magistrátu. Odtud ovšem musel v roce 2002 odstoupit. Oficiálně kvůli zdravotním důvodům. Neoficiálně kvůli kauzám, kterých začalo přibývat.
Dvořáka, který se do zastupitelstva první městské části v posledních volbách už nedostal, proslavily především koupě nemovitostí v centru Prahy, do kterých investoval se svým otcem. Nedokázal však vysvětlit, kde na ně bere desítky milionů korun. Dvořák byl spojován také s veřejnými zakázkami hlavního města, v nichž často vyhrávala společnost Navatyp. Stejná firma, od které Dvořák se svým otcem koupili byt ve Špindlerově Mlýně. Za poloviční cenu, než by zaplatil běžný zákazník. Společnost, od které Dvořák nakupoval, je mimo jiné spojovaná také s politickým podnikatelem Tomášem Hrdličkou. I on už si našel na Olšanech svoje místo.
Na rozdíl od Dvořákovy kaple je však pro běžného návštěvníka nedohledatelné. K rekonstrukci ještě nedošlo. Ve hřbitovních ku- loárech se nicméně říká, že projekt už je připravený. I Hrdlička si dal na výběru místa záležet, nachází se na hlavní cestě. Jen kousek od místa, kde má hrobku také Milan Richter, bývalý starosta Prahy 10 a exradní pražského magistrátu, který má blízko k Hrdličkovi.
Jak změnit územní plán
Vraťme se ale ke kaplím. Jednu pořídil pro svoji rodinu i Martin Langmajer, radní pro územní rozvoj z doby primátorování Pavla Béma. Politik je známý například v souvislosti se změnou územního plánu, která proměnila pole v Benicích na stavební parcelu. Obytné domy tady chtěl stavět podnikatel Sebastian Pawlovski. Stavbu nicméně zrušil soud, když změnu územního plánu označil za nezákonnou. Kvůli tomu Česku hrozila arbitráž za 2,5 miliardy korun kvůli zmařené investici.
Langmajer, který byl odsouzený ke dvěma letům vězení s pod- míněným odkladem na tři roky za způsobení dopravní nehody, při které zemřela dvaatřicetiletá žena, se na začátku letošního roku vrátil do zastupitelstva městské části Praha 22. Pod ni mimochodem spadají i zmíněné Benice. Ve volbách v roce 2014 sice občany nepřesvědčil, do zastupitelské lavice se ale dostal zpátky jako čtvrtý náhradník poté, co jiní členové ODS odešli.
Ale zpátky na Olšany. Jen kousek dál od hrobky rodiny Langmajerovy stojí další kaple – Rittigova. Pořídil ji podnikatel Ivo Rittig, tento rok souzený a nepravomocně osvobozený v kauze Oleo Chemical. Není to ale jediný soud, před kterým by Rittig stál. Na konci letošního února navrhla policie podat obžalobu na 18 lidí v případu předražených jízdenek na pražský dopravní podnik. Mezi obžalovanými by měl být i podnikatel.
Zatím nepravomocný rozsudek si Rittig vyslechl v kauze Jany Nagyové, v němž mu soud vyměřil devítiměsíční podmíněný trest za vyzrazení utajovaných informací z Bezpečnostní informační služby. Rittig byl také jednou z ústředních postav skandálu, který v roce 2013 svrhl Nečasovu vládu. Jedním z důvodů byly imilionové dary pro tehdejší Nečasovu milenku, dnes manželku.
Luxusní náhrdelník a další věci měl Nagyové darovat i Vladimír Johanes, další nájemce kaple na Olšanských hřbitovech. O Johanesovi se dlouhá léta mluvilo jako o šedé eminenci energetického koncernu ČEZ. Objevil se také na známých fotografiích z Toskánska z jachty, kde fotografové zachytili například Mirka Topolánka, Marka Dalíka, Aleše Řebíčka nebo Martina Romana.
Zasloužilí pryč!
Na tom, že si všichni výše jmenovaní pronajímají hrobky, by nebylo nic divného. Může to udělat každý. Jenže právě honosné kaple nebo hrobky na hlavních třídách největšího pražského pohřebiště kdysi patřívaly mimo jiné i lidem, kteří se nějakým způsobem zasloužili o hlavní město. Praha tyto hrobky nijak nechrání.
„Udělal jsem seznam lidí, kteří se nějak zasloužili o Prahu. Jsou to primátoři, purkmistři, mecenáši. Nesl jsem to na magistrát, jestli by se toho Praha nechtěla nějakým způsobem ujmout, protože zasloužilí primátoři mají hroby v rozvalinách. Nikdo už se neozval,“líčí bývalý ředitel pražských hřbitovů Martin Červený, kterého rada hlavního města odvolala na konci ledna.
Například kaple, která dnes patří rodině Johanesově, byla rodinnou hrobkou barona a také významného pražského mecenáše Jakuba Wimmera. Baron věnoval Praze například kašnu od Františka Xavera Lederera, která dnes stojí na Uhelném trhu. Mimocho- dem, je to stejná kašna, která se v roce 2011 stala předmětem mediálního zájmu poté, co na ni v ranních hodinách vylezl syn zmíněného Pavla Béma. Kašna se zřítila amladý Bém přišel o ruku.
Vzhledem k chybějící ochraně přišel o svoje místo na Olšanech i Čeněk Gregor, starosta pražské obce v 19. století. Gregor se v čele města věnoval urbanismu. Zasadil se o vybudování moderní kanalizace a veřejného osvětlení, zahájil také stavbu prvních tramvajových tras v hlavním městě. Gregor skončil anonymně ve společném hrobě.
Říká se, že před smrtí jsou si všichni rovni. Neplatí to však na hřbitovech. Na těch pražských, zejména pak Olšanských, mohou lidé čím dál častěji narazit na budoucí místa posledního odpočinku politických podnikatelů, šíbrů i nechvalně skončivších politiků. Spojují je mediální skandály. A také hrobky, které jsou na první pohled větší, majestátnější a na lukrativních místech.
Ještěže není u cesty
Chátrá i hrob pražského purkmistra Václava Vaňky, který založil městský archiv. Stejně jako hrob Ferdinanda Vališe, rovněž starosty královského hlavního města a člověka, za jehož vlády se otevřel městský chudobinec svatého Bartoloměje ve Vyšehradské ulici, v té době největší pražský humanitární ústav. Vališ prosadil například také nový stavební řád, který se stal základem pro regulaci a plánování pražské výstavby.
„Hrob měšťana Vališe je ještě jeden z těch lepších, na rozdíl od jiných je na něm možné rozluštit, komu patří. Je chráněný jenom proto, že není na zajímavém místě. Když si někdo nechal udělat hrobku u cesty, už tam má Rittiga. Na spadnutí jsou i některé kaple, které jsme se pokoušeli nějak zajišťovat. Jsou většinou šlechticů nebo průmyslníků, kteří na to měli peníze. Je dobře, když se jich někdo ujme. Problém je, že když je tam někdo významný, skončí ve společném hrobě. A to je škoda,“míní Červený.
Za odvolaného ředitele dnes protestuje laická i odborná veřejnost. Podepisují se petice. Důvodem jsou i projekty, které Červený v době svého působení na Správě pražských hřbitovů zavedl. Odborníci poukazují také na zásluhy při opravách Malostranského hřbitova. Je mezi nimi i adopce významných hrobů, díky které byla řada z nich zachráněna. Ty patřící lidem, kteří se zasloužili o Prahu, zatím takové štěstí neměli.