Břidlicový plyn vázne na písku

Břidlicový plyn proměnil energetiku, ale ani on nenasytí hlad po energiích. K zemnímu plynu nahromaděnému ve formacích břidlic se lidé dostávají až díky novým technologiím. Břidlicové horniny jsou málo propustné, plyn jimi jen obtížně proniká a do běžného vrtu se jej mnoho nedostane. Těžaři tedy vyvinuli hydraulické štěpení – vstřikování vody smíchané s křemičitým pískem a chemikáliemi pod silným tlakem do břidlic v podzemí. V hornině voda s pískovými zrnky proniká do puklin, zvětšuje je a plyn uvolňuje. Z podzemí jej odvádějí horizontální vrty – těžaři nejdříve proniknou do hlubin klasicky kolmým vrtem, pak se vrtné zařízení stočí do vodorovného směru, vrty se mohou táhnout do vzdálenosti několika kilometrů a větvit se jako kořeny.

EKOPOHLED

Pokud se vám zdá, že postup je to docela drastický, nemýlíte se. Největšími riziky jsou ohrožení pitné vody, přílišná spotřeba vody vstřikované do podzemí a uvolňování metanu do ovzduší. Metan je „skleníkový“plyn, který přispívá k oteplování. K tomu se přidává riziko vyvolání slabých lokálních zemětřesení (podobných, jaká známe u nás na Ostravsku, kde stabilitu horninového masivu narušilo dolování). Zátěží pro lidi v okolí těžby je hluk a více dopravy.

Těžba břidlicového plynu se rozvíjí hlavně ve Spojených státech, Kanadě a v Číně. V Evropě zatím geologické odhady hovoří o příliš malém množství využitelných břidlic a vzhledem k vysoké hustotě osídlení i o nedostatku potenciálně vhodných míst, kde se dá těžit.

Těžba v USA však nyní naráží na písek – doslova. Na rozbití podzemních hornin ho spotřebovává příliš mnoho. Texaská investiční banka Tudor, Pickering, Holt& Co. soudí, že už příští rok nebude nabídka pískoven stačit předpokládané poptávce po 120 milionech tun. Ještě v druhém pololetí loňského roku stála tuna kvalitního písku 15 až 20 dolarů, teď už kolem 40 dolarů.

Ani břidlicový plyn tedy nepotlačí nutnost lépe využívat zdroje trvanlivější, které nám dává příroda v podobě slunečního svitu, větru a proudící vody.