... jako metoda první volby
roku 2008. Hlášení bylo zrušeno. Legislativa neuznala za vhodné, aby tato data byla k dispozici. Poslední čísla, která máme, hovořila o úmrtí osmi až čtrnácti žen na sto tisíc rodiček. Nejčastější příčinou smrti v České republice byly krvácivé komplikace.
LN Čtrnáct žen na sto tisíc rodiček – je to hodně, nebo málo?
Je to hodnota, která je pochopitelně oproti rozvojovým zemím minimální, ale v rámci Evropy jsou země, především ty na západ od nás, které jsou na tom lépe.
LN Čím je to?
Na tuto otázku bohužel neumíme odpovědět. Můžeme jen spekulovat, zda je to úrovní poskytované péče.
LN Právě mateřská a novorozenecká úmrtnost byla jedním z argumentů pro přesun porodů z domova do nemocnic. Vy asi nebudete zastáncem domácích porodů...
Určitě nejsem. To, že se porody přesunuly do nemocnic, mělo právě tento důvod, tedy vysokou úmrtnost. Počátkem minulého století umíralo přibližně 200 matek na sto tisíc porodů. Nikdy nevíte, jaká rizika mohou nastat.
LN Nevnímáte tedy rozhodnutí ženy rodit v domácím prostředí jako její svobodu volby?
Nevnímám. Je to iracionální volba. Porod doma je jednoznačně spojený s vyšším rizikem pro matku a plod. Když chce někdo rodit doma, je třeba systém péče nastavit tak, aby rodička neměla pro toto rozhodnutí důvod, nezbavovala se výhody rodit pod dohledem ve zdravotnické zařízení. Často se nám stává, že se ženy nejdříve rozhodnou rodit doma, ale pak dostanou strach nebo porod neběží, a na poslední chvíli přijdou k nám… Například v Nizozemsku, které má hodně propracovaný systém porodů, končí v porodnicích kvůli problémům 70 procent porodů, které začnou doma. To samé je ve Velké Británii, kde je veškerá péče soustředěna do rukou porodních asistentek. Důvod je přitom jediný: jedná se o levnější alternativu. LN Už se vám během vaší praxe někdy přihodilo, aby žena netušila, že je těhotná, a vlastně to zjistila až porodem?
Myslím, že jsem zažil pár případů prokázání těhotenství až kolem 35 týdne. Žena si myslela, že má přechod a jen přibrala.
LN Zvyšuje se zájem o porod císařským řezem, aniž by k tomu byly ženy nuceny například ze zdravotních důvodů?
Skupina žen, které upřednostňují porod císařským řezem, není velká. Ale ženy by měly mít možnost vybrat si tuto metodu porodu. Protože nutit do vaginálního porodu ženu, která o tom není přesvědčená, jímůže způsobit nevratnou psychickou zátěž do budoucího života.
LN A lze to? Mohou si dnes maminky vybrat?
Zcela oficiálně možnost císařského řezu na přání neexistuje. V našem zdravotnickém zařízení se to snažíme s pacientkou probrat, situaci zhodnotit a ženě vyhovět. Zcela jistě ji nikdo nebude nutit do vaginálního porodu, který si nepřeje. Na druhé straně se ale snažíme naopak vyselektovat skupinu těhotných, které na vaginální porod nejsou vhodné.
LN Proč?
Třeba kvůli věku. Obzvláště pokud rodí poprvé.
LN Kdybyste byl ženou a měl rodit, zvolíte přirozený porod, nebo plánovaný císařský řez?
S ohledem na stávající zkušenosti bych si vybral císařský řez. Je to ale postoj, ke kterému jsem dospěl v průběhu posledních let.
LN Kvůli bolesti?
Ne. Zabývám se urogynekologií, takže vím, jaké komplikace a nevratné změny funkce pánevního dna může klasický porod způsobit a handicapovat vás do konce života. Doba se výrazně změnila. Před půlstoletím, v šedesátých letech, měly manželské páry podstatně víc dětí, všichni byli zdravější a hlavně byla mnohem vyšší tolerance vůči porodnickému nezdaru. Dnes mají manželé maximálně dvě děti, řada se narodí po umělém oplodnění, rodiče jsou často starší, nemocnější. A tolerance vůči chybám lékařů je nulová. To zásadně musí mít vliv na porodnickou praxi a podobu budoucího porodnictví. Neměli bychom lpět na dogmatech šedesátých až osmdesátých let, která již dnes ztrácejí svůj význam.
LN Přesto odpůrci císařských řezů tvrdí, že byměly tvořitmaximálně deset až patnáct procent z celkovéhomnožství porodů…
Odkud ale tato informace přišla? Zazněla na odborném setkání ve Švýcarsku v průběhu devadesátých let. Jednalo se o dohodu. V roce 2015 byla publikována práce, která poukázala, že dříve deklarované procento je významně podhodnoceno, že ta hodnota by měla být až devatenáct dvacet procent! Císařský řez bude pro určitou skupinu těhotných metodou první volby. A my bychom měli respektovat jejich názor a dát jim možnost si vybrat.
LN Je ale možné po císařském řezu rodit další děti přirozeně?
Lze to, ale rizika jsou podstatně vyšší než druhý plánovaný císařský řez. Existuje vyšší riziko poranění dělohy, hrozí, že plod bude vystaven nedostatku kyslíku, a hrozí poranění pánevních orgánů matky. Je ideální, pokud žena preferuje vaginální porod po císařském řezu a jednou již vaginálně rodila. Variantu plánovaného císařského řezu lze navrhnout starší ženě, která již další těhotenství neplánuje.
LN Myslíte si, že typ porodu má vliv na pozdější vztah rodičů k dítěti?
Nemyslím si, že žena, která rodí
vaginálně, je lepší matkou než ta, která rodí císařským řezem.
LN Britská lékařská asociace doporučila svým členům, aby se vyvarovali oslovení „maminko“, mohlo by podle ní urážet transgender občany, tedy například ženy, které postoupily změnu pohlaví na mužské, ale jsou ještě schopné porodit. Jak u vás oslovujete rodičky?
Debata kolem „těhotného člověka“je zcela lichou cestou. A co je horší, není ojedinělá. Ve Švédsku ministr školství navrhl, aby se děti vmateřské škole nerozlišovaly podle pohlaví na chlapečky a holčičky, ale aby jejich vychovatelé užívali neutrální ukazovací zájmeno „ty“. S odůvodněním, aby si děti do budoucnamohly vybrat pohlaví. Považuji to za upřednostňování zájmů menšin nad zájmem celku. U nás tedy stále platí oslovení „maminko“.
Vím, jaké komplikace a nevratné změny funkce pánevního dna může klasický porod způsobit a handicapovat vás do konce života... Neměli bychom lpět na dogmatech šedesátých až osmdesátých let, která již dnes ztrácejí svůj význam.
LN Čeho byste v českém porodnictví rád dosáhl?
Největší neštěstí, které může pár potkat, je, když jim zemře plod v děloze. Taková situace je tragická. Bylo by ideální, kdyby se nám podařilo vymyslet systém, který by počet takových případů snížil, protože se domnívám, že některým takovým stavům by se dalo předejít. Jsme členy týmu odborníků z celé Evropy a již druhým rokem se snažíme vypracovat studii, jež hledá ukazatele, které by mohly přispět k tomu, že dokážeme správně stanovit termín porodu. V praxi to bude znamenat, že některá maminka porodí třeba o dva tři týdny dříve než v řádném termínu, díky čemuž její dítě zachráníme. Než ale budeme znát první data našeho bádání, bude to trvat ještě minimálně tři až čtyři roky.