Z banky do kuchyně

Lidové noviny - - Ekonomika - TÁBOR EVA FRYŠAROVÁ

Když před pěti lety odcházela Simona Hošnová z oboru bankovnict­ví na mateřskou dovolenou, nedokázala si představit, že se do tak skvělé práce už nevrátí. Přece jen tam strávila patnáct let, a i když to bylo zaměstnání náročné, malovala si, jak bude po půl roce zpět.

Po narození syna ten záměr vzal ale zasvé. Jednak se jí nechtělo od dítěte ani zpět z menšího Tábora do Prahy, zároveň pro ni bankovnict­ví ztratilo kouzlo.

„Obor se změnil. Odcházela jsem v hezké éře, kdy byl osobní bankéř někdo a chodit do banky se nosilo. Jenže to s rozmachem internetov­ého bankovnict­ví skončilo,“vysvětluje Simona Hošnová.

A tak se rozhodla pro radikální změnu, hnána touhou splnit si svůj sen – pracovat s jídlem. V kuchyni se motala odmala, už v deseti letech s babičkou na venkově zabíjela králíky a láska k vaření jí vydržela až do dospělosti. Přes úvahy o bistru, kavárně či obchůdku došla až k myšlence jídla v sáčcích.

„Přišlo nám, že máme dobré nápady a že je zároveň na trhu nedostatek kvalitních věcí. Přestože po něm Češi sahají poměrně často, polotovar je u nás spíše hanlivé slovo, a když si půjdete nějaký koupit, byť i do zdravé výživy, člověk je kolikrát zděšen, co všechno v nich najde, vysokým obsahem soli počínaje,“popisuje zakladatel­ka LeGracie.

Špenát je problém

Využila tak svého talentu kombinovat suroviny a usoudila, že pokud jdou spojit v hrnci, neměl by to být problém ani v pytlících.

„Naše know-how a LeGracie je o tom, že máme receptury a baví nás jídlo. Chceme totéž nabídnout zákazníkům, kteří nemají chuť nebo čas vařit, případně si neumí jednotlivé suroviny poskládat. Usnadnit lidem vaření. A když už si jdou lidé koupit polotovar, chtěli jsme přinést tak kvalitní, aby po něm mohla sáhnout celá rodina,“dodává s tím, že velkou oporu měla ve svém partneru Pavlovi.

I když organizace času nebyla doma s malým dítětem jednoduchá a budík nařízený na čtvrtou ranní či pracovní víkendy nebyly ničím nezvyklým, vytvořila první receptury, načrtla si byznys plán a do LeGracie se vrhla po hlavě. Rozjezd značky pohltilmil­ion korun – veškeré rodinné úspory, částečně jej musela pokrýt půjčka. „Myslím, že v životě je důležité podstupova­t zdravá rizika. Kdo to nedělá, může na konci života zjistit, že o spoustu věcí přišel, protože se je bál realizovat,“míní Hošnová. Podařilo se

Měla zajímavou manažersko­u pozici, když jí na rodičovské dovolené došlo, že do banky se už vrátit nechce. Srdce táhlo Simonu Hošnovou k jídlu, a tak začala pod značkou LeGracie vyrábět zdravé jídlo v sáčcích. Během dvou let se propracova­la k pětimilion­ovému obratu.

a po dvou letech si pochvaluje, že LeGracie již dokáže být samostatná a pokrývat své závazky.

V sortimentu LeGracie lze najít slané i sladké kuskusy, rizota, polévky a čerstvě také snídaňové ovocné chia kaše a müsli.

Celkem tu pracují s dvěma stovkami surovin od základů v rýži, kuskusu či čočce přes sušené ovoce a zeleninu po bylinky a koření. Co nelze sehnat v tuzemsku, odebírá Hošnová od již prověřenýc­h zahraniční­ch dodavatelů, ale třeba zeleninu má ze středních a jablka a hrušky ze západních Čech.

Vše již v sušeném stavu. „Nejsme ve fázi, kdy bychom měli svoji farmu, i když do budoucna by nás to také zajímalo,“říká Simona Hošnová. „Ale technologi­e sušení jsou na dobré úrovni, výrobny jsem měla možnost osobně navštívit a každý si o tom s vámi rád popovídá. Nakonec vzdělání kolem jídla převyšuje to v bankovnict­ví,“říká zakladatel­ka LeGracie, jejímž hlavním úkolem je právě tvorba nových chuťových kombinací. A portfolio výrobků se rozrůstá rychle. „Pokud se nevyvíjíte, je to zárodek toho, že brzy skončíte,“míní.

Většina receptur vzniká spontánně, když doma vaří, ale klidně i v kanceláři u stolu. To když zrovna připravuje výrobní plán a něco jí zavoní pod nosem. Inspirují ji tradiční spojení jako mandle a kokos či banán v čokoládě nebo vůně, které si pamatuje z dětství. Má štěstí, že je obdařena chuťovou databankou a kombinovat dokáže už v hlavě.

Ne vše se totiž hodí ke všemu nebo jde vůbec použít. „Mám poměrně ráda špenát a i zákazníci si o něj psali, ale má jednu obrovskou nevýhodu: když ho jakkoliv tepelně upravíte, celé jídlo zhořkne a zasmrádne. Stejně tak mi trvalo dlouho, než jsem našla tu správnou kombinaci pro sušenou červenou řepu v našem rizotu. Nakonec jsem ji musela spojit s obyčejnými jáhlami. A opatrný musí být člověk i se sušenými bylinkami, které se chovají jinak než ty čerstvé,“vyjmenováv­á Hošnová. Zatím se nechystá pracovat ani s masem, šunkou či mořskými plody. Sice by ji lákaly, ale podle ní lidé stále nejsou ochotni si za jídlo v sáčku připlatit více, než je únosné.

Realistka a vizionář

Už teď je jí ovšem jasné, že bude pokračovat v trendu rozšiřován­í výrobků na snídani. „Když jsme uvedli na trh naše ovocné kaše s chia semínky, za první dva měsíce jsme prodali více než patnáct tisíc kusů,“pochvaluje si. A tak na sebe nenechalo dlouho čekat ani müsli – z poctivých surovin, zkrátka takové, které může s klidným svědomím dát i svému malému synovi.

Kdyby záleželo jen na ní, mohlo by klidně dnes vzniknout dalších dvacet výrobků. „Ale vše chce svůj čas, musíme pečlivě plánovat, sledovat vývoj trhu a hlavně: někde si na to firma musí vydělat,“vysvětluje.

Nejde jí totiž jen o obsah, ale i o formu. LeGracie není o nic méně postavena na vtipných názvech produktů, slovních hříčkách a originální­ch lákavých obalech. Když se v müsli sejdou rozinky a brusinky, je to z toho run-ní rozbrus s dívkou na inlinech na sáčku. Kus štrúdlu v sobě zase ukrývá kuskus inspirovan­ý jablečným závinem.

Název značky přitom objevil partner Pavel. „Byl to docela oříšek. Chtěli jsme něco hezkého, vznešeného, co bude mít zároveň lehkost a vtip. Už jsme začínali být bezradní, když partner náhodou narazil na dva billboardy, které se překrývaly tak, že na nich zbyla jen Le a Gracie,“vzpomíná Hošnová.

Spolupráci s partnerem si po- chvaluje ale i z dalších důvodů. Alfou a omegou je přitom jasné rozdělení rolí. On jí nemluví do receptur a výroby, ona na něm nechává chod firmy, ale třeba i prezentaci na sociálních sítích.

„Pavel je vizionář, který se dokáže pro všechno nadchnout, kdežto já stojím nohama na zemi a usměrňuji ho. Proto si myslím, že nám to klape. Občas samozřejmě dojde i na itálii se vším všudy,“přiznává s tím, že největší výhodou je vzájemná důvěra. „Pokud partnerstv­í stojí na pevných základech, funguje v něm důvěra a otevřenost, nikdy totéž nenajdete v nejlepším manažerovi, kterého byste zaměstnala, protože pořád je to jen člověk, který má své potřeby a své ambice.“S nadsázkou říká, že společné podnikání je pro ně dalším dítětem.

Bez řetězců to nejde

Zatímco úplné začátky LeGracie stály jen na dvojici, dnes už zaměstnává ke dvaceti lidem. Pokud se zrovna vyrábí větší balení, dokážou tu zpracovat 750 kilogramů až tunu suchých surovin denně. Jde-li o menší a lehčí kaše, může za stejný čas vzniknout i 5 tisíc sáčků. Vše obhospodař­uje výrobní linka se čtrnácti váhami.

„Oproti prvním měsícům jsme nyní dokázali zrychlit výrobu skoro desetkrát. Ze začátku jsme vše museli několikrát kontrolova­t, pak jsme zjistili, že je také třeba si správně do strojů poskládat suroviny, anebo jsme se potýkali s tím, že nám nedržely zatavené sáčky,“popisuje zakladatel­ka LeGracie. Značka roste každý měsíc v průměru o 40 až 50 procent, za první kvartál letošního roku počítá obrat kolem 5 milionů korun.

Hrají tomu do karet stále nové výrobky, ale i spolupráce s obchodním řetězcem Globus od loňského podzimu. „Zpočátku jsme se hypermarke­tům také bránili, ale nakonec jsme zjistili, že aby si pro nás lidé chodili do zdravé výživy nebo nakupovali více na e-shopu, museli bychom mít daleko širší sortiment. Od zákazníků jsme také často slýchali, že třeba zrovna ve městě žádnou zdravou výživu nemají,“vysvětluje Hošnová s tím, že se podobným spoluprací­m nebrání ani do budoucna, ale bude si vybírat.

Podle ní je důležité, aby se i menší výrobci jdoucí po kvalitě, nikoliv po kvantitě na pulty velkých řetězců dostávali. Právě tam totiž vyráží lidé za rychlým nákupem.

„Odpovídá tomu i náš tamní sortiment. Jedná se o výrobky, které jsou připraveny do pár minut. Zatímco do zdravé výživy míří lidé, kterým je jedno, že budou muset o jídlo nějaký čas pečovat,“má vysledován­o Hošnová a čísla prodejů to jen potvrzují.

E-shop LeGracie dokáže v objednávká­ch vygenerova­t i 200 tisíc korun měsíčně s tím, že patnáct procent zákazníků patří se dvěma až třemi nákupy za měsíc ke stálým. Co ji ovšem překvapilo, je, že až 40 procent spotřebite­lů jsou muži. „Prvními z našich zákazníků byli stavaři. Ukazuje to, že už i muži si hlídají, co jedí. Převažují ovšem ti mladší mezi 20 až 40 lety, což je i naše největší cílová skupina u žen,“upřesňuje.

LeGracie se svými výrobky, které stačí povětšinou zalít horkou vodou, je úspěšná všude tam, kde není času nazbyt. Proto se zvyšují prodeje v době dovolených nebo Vánoc, kdy zaujaly i recepty na nepečené cukroví ze sladkého kuskusu. Hošnová si všímá, že často objednávky putují do firem či rovnou zásobují firemní kantýny. „Nově pak jednáme s penziony a menšími hotely, kde rovněž cítíme obrovský potenciál. Na pokojích je standardem rychlovarn­á konvice, a když se někdo ubytuje pozdě večer, jednoporco­vka kuskusu mu může přijít vhod,“uzavírá Simona Hošnová a nastiňuje tak plány LeGracie do budoucna.

Autorka je spolupraco­vnice LN

Simona Hošnová FOTO MAREK PODHORA

Zakladatel­ka LeGracie

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.