Když duben odchází

Střídání nestandardního počasí se stává standardem

Fejetony s titulem Jaro je tady psával do LN Ludvík Vaculík. Ale když už Ludvíka Vaculíka není, musíme si poradit sami. Takže: Jaro je tady už šest týdnů. Jenže jaké jaro? Je normální, aby byl konec března zalitý sluncem a pak se lidé v dubnu skrývali před chladem, deštěm, ba přívaly sněhu? Řekněme rovnou, že silně proměnlivý duben normální je. Ale celý duben provázený průniky chladu, deště, ba sněhu (nejen na horách) už působí nestandardně. Nestandardně působí i zpráva, že na jihu Čech bylo přes 10 tisíc domácností bez proudu. Tím „na jihu Čech“byl myšlen hlavně areál okresů Prachatice a Český Krumlov, kde žije asi 100 tisíc lidí. Z toho plyne, že 10 tisíc domácností zde zahrnuje dobrou třetinu lidí žijících v daném území. Tedy žádné horské samoty či malé vesnice, které jen mají tu smůlu, že leží v povodí jednoho potoka zasaženém bleskovou povodní.

Dělat z toho obecné závěry je těžké. Média se vytrvale snaží hledat konkrétního viníka, na kterého lze ukázat prstem (nejlépe celou západní civilizaci), a spojovat tyto situace s globálním oteplováním. Když včera meteorolog Petr Dvořák hodinu debatoval se čtenáři iDNES a byl v tomto směru hodně zdrženlivý, redakce stejně dala příspěvku titulek Za extrémní zimu může globální oteplování, řekl v Rozstřelu meteorolog.

Zkusme to pojmout o něco střízlivěji. Letos proklínaný duben byl v jádru normální a přinesl hodně vláhy. Může tak snížit deficit podpovrchové vody, na který jsme si zvykli skuhrat v posledních suchých létech. Ale dubnové výkyvy též ozřejmily, zač je nyní vývoje počasí i podnebí loket. Více než o plošné oteplování jde o rozkolísání chodu počasí i jeho charakteru. Jinými slovy: střídání situací, které považujeme za nestandardní, se stává standardem. Zbyněk Petráček