Českem se valí vlna nealko piva

ve větší míře už také od tuzemského vinařského uskupení Bohemia Sekt. Stále je to nápoj vyráběný sice klasickou kvasnou technologií – v případě sektů pak alkohol mizí destilací, ale skutečnému původnímu produktu se nevyrovná. Navzdory tomu je při některých společenských akcích nealko sekt nabízený jako vhodná alternativa.

Chybí společenská prestiž

Pravdou totiž je, že v českém prostředí se stále považuje víno za víc než pivo, i kdyby šlo o sebelepší a nejkvalitnější zlatavý mok. Pivo má zkrátka pořád pověst podřadnějšího nápoje, zatímco víno má větší společenský punc či renomé. Těžko si představit, že na nějaké prestižní konferenci, banketu nebo třeba na Pražském hradě při jmenování nových členů vlády by si hostitel připíjel s VIP hosty a páno- vé a dámy v drahých oblecích by drželi v rukou půllitr s pivem. Nebo dokonce nealko pivem.

Zaslouženě se přitom tvrdí, že Česko je především zemí piva. Na jeho tuzemské spotřebě se zdejší pivovary podílejí 98 procenty, zatímco v případě vína pochází z domácích zdrojů (tedy z Čech i Moravy) zhruba jen třetina. Navíc vyrobit kvalitní pivo, včetně nealkoholického, je složitější proces než vyrobit kvalitní víno.

Popsal to nedávno pro Lidové noviny někdejší dlouholetý ředitel Budějovického Budvaru Jiří Boček: „U piva je důležité přeměnit škrob na zkvasitelný cukr. Vyrobit z obilí šťávu na to, aby kvasila, je to nejsložitější. Když tohle zvládnete, dostal jste se na úroveň vinařů. Tenhle začátek oni nemají. Oni jen vylisují šťávu a hurá, už to může kvasit. Ale u piva musí předcházet ještě ten zmíněný složitý postup.“

O tom, že sladařství a pivovarnictví není u nás o nic méně uznávané řemeslo než vinařství a že Češi umějí vyrobit špičkové pivo vysoké kvality, svědčí imedaile (a to i v případě nealko piva), jež zdejší pivovary vozí z prestižních světových degustačních soutěží. K mání jsou u nás i drahé archivní značky piv i unikáty vařené po vzoru belgických klášterních piv nebo ojedinělá spontánně kvašená piva. Kromě toho český ležák je ve světě fenomén – v této kategorii s přídomkem pils se vaří 70 procent všech piv na světě.

Jako příslovečné houby po dešti rostou kurzy pivního sommeliérství nebo párování piva a jídla, českému pivu se věnovali či věnují slavní světoví znalci, publicisté a propagátoři piva, jako byl třeba Michael Jackson (shoda jména s popo- vým zpěvákem je náhodná), čeští degustátoři jsou zváni do porot světových přehlídek a naopak zahraniční jezdí degustovat k nám.

Jenže to vše stále nestačí k tomu, aby se u nás zlomila v časech reálného socialismu vytvořená bídná pověst piva jako levného alkoholu určeného k uhašení žízně dělnické třídy. I když vinu na tom často mají z minulosti i pivovary, jejichž výrobky měly ke kvalitnímu pivu někdy, kulantně řečeno, hodně daleko. Úroveň celého oboru proto opět rostla až v uplynulých 25 let.

„Stále máme zakořeněné, že pivo je ten laciný nápoj, který do sebe štamgasti lili za večer po litrech. A nealkoholické pivo má z minulosti pověst něčeho, co je ještě horší než pivo. V hlavách lidí se to daří měnit jen pomalu a postupně,“komentuje situaci Jan Šuráň.