Gerhard Richter

ností Oswalda, údajného vraha prezidenta USA Kennedyho; Oswaldův čin je spojen s mnoha nejasnostmi, které se zřejmě už nikdy plně nevysvětlí. Ve všech těchto obrazech malíř sice vychází z konkrétních událostí či situací, ale zároveň jim dává obecnější platnost.

Richter se po opuštění východního Německa dostal do Düsseldorfu, do jednoho z nejvýznamnějších uměleckých center na starém kontinentě, kde se setkal s fascinující osobností Josepha Beuyse, který na tamější akademii studoval hned po válce a roku 1962 se tam stal profesorem malířství. Beuys dokázal – na rozdíl od některých jiných umělců či kritiků – pochopit správnost cesty, kterou Richter (a nejen on) nastoupil, byť Beuysovy vyjadřovací projevy byly téměř diametrálně odlišné. Jedna skutečnost však oba muže spojova- la: dokázali si totiž pro ztvárnění svých osobních představ a názorů najít prostředky, jež jim osobně dokonale vyhovovaly.

Otisk naší epochy

Ale zpět k pražské výstavě. V několika sálech druhého patra mohou diváci sledovat, jak se Richterovo dílo vyvíjelo od fotorealistických obrazů k abstrakci, jak se obě linie neustále prolínají a jak se jeho tvorba proměňuje s tím, co přináší společenský a politický vývoj. Připravit takovou koncepci nebylo jednoduché nejen po organizační stránce: vždyť Richter nesčetněkrát vystavoval ve světě, kurátoři ho interpretovali z rozdílných pozic, představovali z něho pouze určité oblasti či aspekty. U tak rozsáhlého díla je krajně obtížné představit je ve výběru, avšak v neredukovaném výrazovém bohatství.

(Ostatně, pro představu, co se s Richterem momentálně výstavně děje pouze v Německu: v pondělí 1. května končí ve slavném Ludwig Museu v Kolíně nad Rýnem Richterova výstava Neue Bilder, tedy Nové obrazy; Museum Folkwang v Essenu do 30. července hostí expozici nazvanou Gerhard Richter: Die Editionen; v drážďanském Albertinu probíhá do 21. května výstava Benjamin Katz fotografuje Gerharda Richtera. A další výstava se chystá: 15. června bude v bonnském Kunstmuseu otevřen výběr z Richtera, nazvaný Über Malen – Frühe Bilder.)

Již na schodišti pražského paláce Kinských zaujme kolekce portrétů slavných osobností, kterou autor vytvořil pro německý pavilon na bienále v Benátkách v roce 1972. Tehdy vybral osobnosti – vědce, literáty či filozofy – z pře- lomu 19. a 20. století, kteří podle něj změnili svět. Ve všech případech běží výhradně o muže, což vyvolalo diskusi a odpor v řadách feministek. Důležitá je v jeho tvorbě kolekce šedých obrazů, v nichž dospěl k čisté abstrakci: paleta odstínů šedé se pro Richtera stala tématem tím způsobem, že je mu vlastně prostorem určeným ke komunikaci; rovněž tento okruh je v Praze několika obrazy s různou strukturou a s různým rytmem zastoupen. V obrazech krajin se silně inspiruje osobními zážitky spojenými s místy, kam pravidelně jezdil. Ztvárnil i místa spojená se svými intimními vzpomínkami. Fascinující jsou obrazy jak rozbouřeného moře, tak naopak zklidněné hladiny.

Pro Richtera jsou jako inspirace ovšem podstatné i předměty každodenní potřeby (židle, toaletní papír apod.). V abstraktních obrazech často pracuje s vrstvami, které nanáší a zase strhává, takže vznikají obrazy krajně rozdílného typu; některé svou jemností a hloubkou mohou připomenout Monetova impresionistická plátna, jiné až divokou malbu Pollockovu. Důležité jsou i komplikované abstraktní kompozice odvíjené od barevných vzorníků, kde jde o rafinované uspořádání stejně velkých barevných plošek. Tento typ kompozice využil pro návrh oken kolínské katedrály a byl některými církevními hodnostáři kritizován. Nemohli pochopit, že i duchovní hodnoty a vztahy lze tímto způsobem vyjádřit. Tomuto druhu projevu jsou blízké digitálně tištěné obrazy jemně se proměňujících barevných pruhů.

Se všemi těmito typy obrazů se tedy diváci v pražské expozici setkají, takže si mohou udělat aspoň základní představu o šíři umělcova díla a výrazu. On sám říká, že ta různost tvoří dohromady týž zmatek, jímž se vyznačuje naše chaotická epocha.

Autor, kunsthistorik, je kurátor, výtvarný kritik a publicista