Kdo nás ráno budí
Pro někoho krásná symfonie, pro jiné nepříjemné ranní probuzení, zvláště pak v těch dnech, kdy si člověk může přispat. České
ru sýkora. Z těch nejpočetnějších a nejtypičtějších jmenujme koňadru a modřinku. Sýkora koňadra je nejmohutnějším zástupcem z čeledi sýkorovitých a poznáme ji podle žlutého těla, černé hlavičky amodrošedých křidélek. Koňadru můžeme spatřit v lesích a v zahradách – v zimě neopovrhne pohoštěním v krmítku a na blízkost člověka je velmi zvyklá a umí z ní znamenitě těžit.
Ptačí multiinstrumentalista
přes oči, bříško je pastelově žluté. Na našich zahradách je téměř nepostradatelná – během teplých měsíců se totiž živí škůdci, jako jsou například housenky či mšice. Její zpěv sice není tak rozmanitý jako u nadanější koňadry, o to však typičtější – uslyšíte-li na zahrádce její vábivé „sisisydu“či varovné „cerretetetetet“, nemějte pochyb, s jakým ptáčkem máte tu čest.
Maličký pták roku
Mezi další časté malé opeřence, které můžete na zahradě běžně pozorovat po celý rok, patří červenka obecná. Podobně jako modřinka vděčí za své jméno výraznému zbarvení – oranžovočervená náprsenka je pro ni typická, bříško má šedé či béžové, křídla hnědá. Ačkoli se nejedná o zpěvného ptáka, i její zvukový projev se nedá přeslechnout. Nejčastěji od ní slýcháme zvučné a dlouhé „tíkání“či „cíkání“. Červenka se mimo jiné honosí i titulem Pták roku 2016, cenou každoročně udělovanou českými ornitology již od roku 1992. Jenom pro zajímavost, pro rok 2017 tuto cenu vybojoval datel černý.
Virtuos ve fraku
Kosa černého zná snad každý, málokdo má však tohoto černého, nepříliš zajímavého opeřence spojeného s jeho nádherným zpěvem.
U kosů platí takzvaný pohlavní dimorfismus – to znamená, že můžeme pouhým okem rozlišit samečka a samičku – zatímco peří samečka je po celém těle uhlově černé a jeho zobák výrazně oranžový, samička vypadá mnohem nenápadněji – její peří i zobáček jsou zbarveny do hnědé barvy.
Je to právě kos, který se na našich zahradách projevuje nejčastěji. Poslouchat jej můžeme nejenom za východu slunce, ale i při jeho západu.
Kosi mají opravdu bohatý repertoár. Zvláště samečci zpívají velice nahlas a často produkují celé dlouhé skladby, jejichž počet a složitost se zkušenostmi roste. Kosa tedy můžeme považovat za jednoho z největších českých zpěváků mezi opeřenci – svým zpěvem totiž dokáže zastínit i vyzdvihovanějšího slavíka.
Autorka je spolupracovnicí LN