Jiný autistický film

Kdo je to autista? Jednu z odpovědí dal Normální autistický film Miroslava Janka, který se stal jasným vítězem řady prestižních cen – naposledy získal Českého lva v kategorii dokumentů. Jankův film představuje pět dětí či mladých lidí, nesnadných, ale okouzlujících osobností, jejichž svět je možná někdy těžko pochopitelný, nicméně fascinující a inspirativní. Dokonce se lze spolu s autorem místy ptát – kdo je vlastně „normální“, my ostatní, nebo tihle „autisté“jako klavírní virtuos Denis, filmový fanoušek Lukáš nebo bilingvní vypravěčka Marjamka?

Film Veroniky Stehlíkové Děti úplňku, který tento týden uvedla Česká televize (a stále je dostupný v jejím internetovém vysílání) takovou fascinaci nenabízí. Naopak jde z většiny scén, které ukazuje, nefalšovaná hrůza. Děti, které v zoufalém amoku vážně ubližují sobě i svému okolí, rodiče, kteří se svěřují, že jsou na pokraji sil a pracovníci sociálních služeb, kteří přiznávají, že zdaleka nemohou pomoci všem rodinám, které to naléhavě potřebují. Nechybí tu podstatný poukaz na to, že děti postižené těžkou formou autismu, často v kombinaci s mentální retardací, jsou lidské bytosti, které dokážou přijímat a vracet lásku. Ale drastické výjevy, při nichž tuhne krev v žilách, ukazují, jak psychicky i fyzicky obtížná je péče o ně.

Aby nedošlo kmýlce – záslužné jsou oba dokumenty. Ten Jankův proto, že ukazuje, že lehký autismus nemusí představovat hrozbu. Děti úplňku proto, že ukazují, jak děsivá hrozba se za touto diagnózou skrývat může a jak potřebné je, aby se rodiny v takové situaci neocitly bez pomoci. Nebylo by od věci, aby se také tento snímek dočkal cen. Jinak by to totiž mohlo vypadat, že se odvažujeme vidět svět jen z té chlácholivé stránky.