Česko vyšle literární velvyslance

PRAHA Vysílat do světa ambasadory bývalo doménou ministerstva zahraničí. Od roku 2015 ale své velvyslance deleguje také ministerstvo zemědělství, loni se přidal úřad místopředsedy vlády pro vědu a výzkum. Své ambasadory teď zvažuje další úřad.

Nápad pověřit ve vybraných zemích experty šířením české knižní kultury se zrodil v Českém literárním centru (ČLC), které ministerstvo kultury zřídilo na sklonku loňského roku. Přišel s ním ve své koncepci básník a překladatel Ondřej Buddeus, který centrum od dubna provizorně vede.

„Mohlo by jít například o bohemisty nebo překladatele. Obecně lidi s dobrými organizačními schopnostmi, kteří jsou zároveň v kontaktu s českou knižní kulturou,“popisuje Buddeus, kdo by se mohl stát českým literárním velvyslancem.

Knižní ambasadoři jsou zatím pouhou vizí, která neprošla odbornou ani veřejnou debatou. Buddeus ale doufá, že se ji podaří prosadit. A že nepůjde jen o čestnou funkci. „Domnívám se, že by ti lidé měli být za svou činnost i honorováni. Byl by to i výraz našeho sebevědomí. Nejsme chudí pří- buzní z východu, ale země, která si může dovolit šíření své knižní kultury ohodnotit,“dodává Buddeus.

Na rozdíl od agrodiplomatů a vědeckých ambasadorů ovšem literární velvyslanci nezískají český diplomatický pas a nebudou působit přímo na zastupitelských úřadech.

Neznamená to ale, že by zůstali zcela bez pomoci ministerstva zahraničí. Již nyní Literární centrum spolupracuje s Českými centry, výkladními skříněmi naší kultury v zahraničí. Síť 22 zahraničních poboček, kterou spravuje Černínský palác, pomáhá propagovat Cenu Susanny Roth určenou mladým překladatelům v cizině.

České literární centrum chce svou koncepci propagace naší knižní kultury v cizině předložit do léta. Mělo by tím zároveň ukončit půlroční dobu tápání. Až dosud se totiž potýká s těžkostmi – nemá právní subjektivitu, vyjasněné pravomoci ani své důstojné sídlo.

ČLC od počátku působí jako oddělení v rámci Moravské zemské knihovny se sídlem v Brně, instituce, která má zkušenosti s pořádáním prezentací na knižních veletrzích v zahraničí. Samo tedy nemůže například podepisovat žádné smlouvy a i provozní záležitosti řeší s brněnskou centrálou.

Buddeus, který nastoupil po nečekané rezignaci svého předchůdce, bývalého diplomata Petra Janyšky, si na spolupráci s Brnem nestěžuje. „V tuto chvíli vidím zázemí velké organizace spíš jako výhodu, nejen v administrativních otázkách,“říká.

Ministerstvo kultury nevylučuje, že se status Literárního centra ještě změní. „Do budoucna je samozřejmě možné zvažovat i právní samostatnost, ale je potřeba vést dialog s literární obcí o jejích představách a zvolit pak vhodnou právní formu,“říká jeho mluvčí Simona Cigánková. „Tato otázka ale nyní není na pořadu dne,“dodává.

O tom, že sám zřizovatel nemá o činnosti ČLC jasnou představu, svědčí i další fakt. Zatímco koncem loňského října ministerstvo kultury slibovalo Literárnímu centru osm pracovních míst, proza- tím má k dispozici čtyři úvazky. Největší potíží je ale sídlo ČLC, které původně mělo být otevřeným místem setkávání zájemců o českou literaturu. Tak to loni v říjnu avizoval i ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL). „Mělo by se stát přirozeným a aktivním středem literárního života,“prohlásil tehdy.

Literární centrum chce vytvořit posty ambasadorů české knižní kultury.

Na špatné adrese

Mohlo by jít o lidi s dobrými organizačními schopnostmi, kteří jsou zároveň v kontaktu s českou knižní kulturou

Do „přirozeného středu“má ale daleko. ČLC obývá dvě kanceláře v zastrčeném zadním traktu Národního domu na Vinohradech, kam je třeba od hlavního vchodu projít mimo jiné kolem kosmetického salonu. O důstojné místo, kde by bylo možné pořádat semináře nebo si pozvat zahraniční návštěvu, rozhodně nejde.

Přestože je tomu půl roku, co ministerstvo kultury vznik Českého literárního centra ohlásilo, nedůstojné kanceláře omlouvá tím, že jde o provizorium. „O nových prostorech do budoucna samozřejmě uvažujeme, avizovali jsme opakovaně, že ty stávající jsou provizorní a dočasné,“vysvětluje Cigánková.

Až do doby, než se zřizovatel pro své centrum rozhodne najít důstojnémísto, se tak pověstí jediného otevřeného střediska literatury v metropoli může chlubit Pražský literární dům propagující díla německy píšících autorů. Nikoliv náhodou u jeho zrodu žádná státní instituce nestála.