Fotbal – (ne)přítel státu
Nelichotivý obraz české kopané neočistí ani případný Peltův konec. Udělat se musí víc
Spousta lidí má už dávno jasno: fotbal je žumpa, ve které mizí miliony. Zadržení předsedy domácí fotbalové asociace a dalších osob kvůli podezření z nezákonného zacházení se státními penězi zapadá do celkového veřejného obrazu. A fotbal dělá málo, aby tento svůj obraz vylepšil.
Dva hráči Viktorie Plzeň se zapletli s dealerem kokainu, jenž stanul před soudem. Před utkáním lokálních rivalů SFC Opava a Baník Ostrava došlo k násilnostem, jež se přelily do ulic prvně jmenovaného města. Regulérnost ePojištění.cz ligy dostala několik vážných zásahů poté, co hráči teatrálními pády předstírali fauly a z následně nařízených pokutových kopů padly důležité góly. Blíží se závěr sezony a komunita žije v očekávání, kdy zase rozhodčí předvedou nějakou zásadní (rozuměj úmyslnou a k určitému výsledku směřující) „botu“.
To všechno v rozmezí pouhých dvou měsíců. A teď možná zpronevěra dotací s hlavním protagonistou Miroslavem Peltou, starým známým z někdejších policejních odposlechů, díky nimž se provalila ohromná korupční aféra s kupováním zápasů.
Ačkoli v ní Pelta nebyl potrestán, když později šplhal po žebříčku asociace, až se stal jejím předsedou, nijak nezastíral, že na jeho minulosti leží škraloup. Mantra, s jejíž pomocí se jeho pragmatická a etice vzdálená letora uměla až dosud ze všeho vyvléci, zní: „Já jsem si to odpracoval, nic nedělám pro sebe, jenom pro fotbal.“Věřte nevěřte.
V atmosféře obecné otupělosti
Ironie posledního odstavce spočívá v tom, že je to částečně pravda. Více než půl miliardy korun, jež letos do fotbalu pouští stát, je zdaleka nejvíc ze všech domácích sportů. Je to úspěch Peltova lobbingu, protože předseda se škraloupem našel díky silnému spojenciMiroslavu Janstovi (předseda České unie sportu) cestu k ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Kateřině Valachové. Fotbal z jeho práce těží i jin- de. Otázka nyní stojí: Co z toho vytěžil sám Pelta? A kdo další?
Kdo by chtěl začít křičet o té příslovečné žumpě, ať se jde třeba podívat na zápas kluků z fotbalové přípravky. Když peníze, díky nimž pobíhají po hřišti, fotbalu vezmeme, jako společnost těm klukům řekneme, že o ně nestojíme. To se stane, pokud čerstvá kauza, ať už se podezření ukážou jako pravdivá, či nikoli, povede ke snižování státních dotací na fotbal či sport.
Námitka zní: Zde nešlo o peníze na sport, část z nich šla na rekonstrukci kanceláří pro funkcionáře a část se rozpustila v těžko přehledném účetnictví. Ano a bude jen dobře, pokud se případ vyjasní. Fotbal je totiž bohulibý, protože dává dětem i dospělým mnoho šancí, zároveň se tak ovšem děje v atmosféře všeobecné otupělosti, jestli ne rovnou tuposti.
Fakt, že pražský stadion Přátelství s přilehlými budovami byl rekonstruován za 80 milionů, vzbuzuje uvnitř fotbalového prostředí dohady už dlouho. Kde ta částka je, ptali se už dávno pochybovači při prohlídce revitalizované části pražského Strahova. Stejně tak bylo dávno před čerstvou vyšetřovací akcí veřejně (například na Facebooku) propíráno, kdo tam co prostavěl, na co si kdo přišel při směně pozemků mezi ČUS a pražským magistrátem a podobně. Sluší se podotknout, že v těchto zaručených zprávách a spekulacích se objevují i jiná jména lidí činných ve sportu, ne jen Pelta a Jansta.
Další námitka je tedy nasnadě: Ano, státní dotace jdou na mládež, ale je správné, aby tato mládež vyrůstala pod vedením lidí spojených s korupcí či zpronevěrou? Co může malé holce či klukovi předat prostředí tak benevolentní k podvodům a nepravostem? Našlo by se toho totiž víc, třeba neoprávněné starty dětí na cizí registrační průkazy, což je porušení fair play přímo zneužívající dítě.
Škraloup, který nelze odpracovat
O tom všem a mnohém dalším se ve fotbale ví, a nic se s tím nedělá. A ryba tu smrdí od hlavy. Možná se Peltovi v nové kauze nic nedokáže, ale pořád platí, že v čele významné sportovní (a tedy společenské) organizace stojí předseda s vágně přiznaným škraloupem. Ať maká sebeusilovněji, není v jeho silách si tento škraloup odpracovat.
Proto když se ve vnitrofotbalové agendě objeví nějaký zádrhel, nejčastěji problém s rozhodčími, není první reakcí funkcionářů „měli bychom s tím něco udělat“, nýbrž „nevěříme vám, přineste nám důkazy“. A říkají to i ti, na něž občas nepřímé důkazy ukazují.
Na začátku června bude FAČR volit nové vedení. I kdyby současná aféra znamenala Peltův konec, veřejný obraz fotbalu to neočistí. Všechny ty neřešené problémy se zhýčkanými hvězdami, násilnostmi před stadiony, neférovou hrou a všelijakými toky peněz nejsou záležitostí jednoho muže. I když na něm hodně záleží. Fotbal by měl hledat jiné cesty a nové lidi. Takové, jimž by stát mohl peníze svěřovat bez obav či podezření. Pak by snad nemusel být v očích mnohých nepřítelem.