Biopaliva zlevní, není zájem

PRAHA Řidičům v Česku se zřejmě hned tak nevrátí cenová výhoda z tankování biopaliv oproti klasickému benzinu a naftě. Od července sice stát po roce a půl o něco zvýší daňovou podporu, sníží se tedy spotřební daň, ale rozdíl není natolik zásadní, aby na výrobu drahá biopaliva (nákladnější než výroba benzinu) vycházela u pump levněji než fosilní pohonné hmoty. O biopaliva tak bude nadále minimální zájem.

A většina petrolejářů a dalších dodavatelů tedy ani nepočítá s obnovením prodeje, který kvůli mizivému zájmu začátkem loňska zastavili.

„Zvýšení státní podpory je jedna věc, ale z pohledu zájmu zákazníků je rozhodující výsledný poměr ceny biopaliva k ceně klasic- kých pohonných hmot. A ty jsou už oproti dřívějším letům výrazně levnější, takže se biopaliva ani nově s nižší daní zřejmě nevyplatí,“říká Jan Mikulec, ředitel České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu, která zastupuje Unipetrol, Čepro, Shell, MOL a další velké firmy na trhu.

Platí to hlavně pro zemědělci vyhledávanou směsnou motorovou naftu B30 (obsahuje 30 procent oleje) i nejprodávanější kapalné biopalivo – stoprocentní bionaftu B100, kterou jako levnější alternativu nafty často tankovali dopravci a autobusy.

Ze dvou miliard na miliony

Trochu jiná situace panuje u paliva E85, obsahujícího 85 procent lihu a 15 procent benzinu, kterým si řidiči osobních vozů nahrazují nebo doplňují o pět až šest korun dražší Natural 95, ale na E85 je uzpůsobeno málo aut a prodej „lihobenzinu“se loni propadl také.

Nynější situace na trhu je úplně jiná, než tomu bylo ještě v roce 2015, kdy benzin a nafta stály v průměru až o pět korun víc než letos a líh a oleje, takzvaná kapalná vysokoobjemová biopaliva, byly díky minimální, až nulové spotřební dani, a tedy i nižší ceně hitem.

Úměrně tomu byla vysoká i tehdejší daňová podpora biopaliv ze strany státu – ještě v roce 2015 takto státní kasa dotovala prodejcům (nikoliv výrobcům) spotřební daň ze stovek milionů litrů prodaných biopaliv sumou dvou miliard korun. Loni, kdy se odbyt zmíněných vysokoobjemových biopaliv vlivem vyšší ceny mnohonásobně propadl, vydal erár na daňovou podporu prodaných litrů už jen pouhých 38,5 milionu.

A to přesto, že sazba daně je nyní vyšší. Například čistá bionafta B100 měla do konce roku 2015 daň nulovou, zkraje loňského roku však stát plnou podporu snížil a daň z litru B100 vzrostla z nuly na 4,59 koruny. Takže dnes je po započtení výrobních nákladů, DPH i přiměřené marže prodejce o dvě až tři koruny dražší než litr klasické nafty, prodávaný aktuálně za 30 korun. Nepomůže ani červencové snížení daně – u zmíněné bionafty B100 na 2,19 koruny.

Petrolejáři nenabízeli biopaliva, která sami nevyrábějí, ale nakupují od výrobců nebo dovozců, s velkým nadšením. Berou jim byznys z rafinérské výroby benzinu a nafty. Jenže k prodeji stále většího množství je nutí legislativa.

Emise se musí snížit

Všichni, kdo uvádějí na trh pohonné hmoty, musejí podle evropské směrnice i českých zákonů do konce roku 2020 snížit emise CO z prodávaných paliv o šest procent oproti hodnotě v roce 2012. A to nelze zajistit jinak než rozšířením podílu prodávaných paliv, která produkují výrazně méně emisí než klasický benzin a nafta. Což jsou kromě alternativ typu stlačeného zemního plynu CNG také k životnímu prostředí ještě šetrnější biopaliva.

Vyšší zdanění těch vysokoobjemových typu E85 nebo čisté bionafty a okamžitý pokles prodeje téměř na nulu vyřešili dodavatelé pohonných hmot zvýšením podílu biolihu a oleje, které přimíchávají do klasického benzinu a nafty. Ty už několik let (a bez daňových úlev) biosložky obsahují a loni jejich podíl petrolejáři zvýšili na maximum, které dovolují normy – tedy k pěti procentům u benzinu a sedmi procentům u motorové nafty.

Celkový objem všech prodaných biopaliv tak loni neklesl tolik, jak by se mohlo zdát podle propadu státních příspěvků na samostatná vysokoobjemová biopaliva.

„Státní podpora vysokoobjemových biopaliv je dnes minimální, vyplatí se kupovat spíš klasický benzin a naftu. Na tom ale ve výsledku netratí tolik výrobci nebo prodejci, ale hlavně koneční zákazníci z řad dopravců nebo autobusové dopravy, kteří přišli o cenovou výhodu,“říká Martin Kubů, ředitel divize pohonných hmot, biopaliv a obnovitelných zdrojů energie v Agrofertu, který je největším výrobcem biopaliv u nás.

O účelnosti biopaliv, vyráběných z potravinářských plodin, se už diskutuje v celé EU a Brusel řeší, jak víc zpřístupnit extrémně drahá biopaliva druhé generace – vyráběná třeba z odpadu nebo dřevní štěpky. Současná legislativa členských zemí navíc řeší podporu pouze do roku 2020, a co bude pak, nikdo neví. Přesto je mnozí považují za perspektivní. Například díky velmi nízkým emisím, nižším než třeba u Českem výrazně podporovaného plynu CNG.

Výdaje státu na podporu biopaliv klesly ze dvou miliard na loňských 38 milionů korun. Od července o něco vzrostou. Ale ani pak nebude biopalivo cenou výhodnější než klasický benzin a nafta a prodejci nepočítají s obnovením prodeje. Státní podpora vysokoobjemových biopaliv je dnes minimální, vyplatí se kupovat spíš klasický benzin a naftu