Zeman by měl konat v řádu dnů
Nemělo by to skončit tak, že prezident bude ctít ústavu, jen když se mu chce, říká expert na ústavní právo Jan Kysela
LN Premiér Sobotka navrhl odvolání ministra financí Babiše. Co si myslíte o tom, že prezident Zeman se návrhem začne zabývat až po návratu z návštěvy Číny 18. května? Nepovažuji to za správné. Návrh na odvolání ministra, který je navíc součástí politické krize, by asi v programu prezidenta měl být prioritou, a ne něčím, co se odsune o dva týdny. LN Může si prezident klást nějaké podmínky politického rázu?
Ústava je zde formulována srozumitelně. Nepředpokládá se, že návrhu na odvolání ministra vyhoví za rok nebo dva, ale hned. Prezident nemá žádné uvážení, zda návrhu vyhoví, nebo nevyhoví. Existují ale okolnosti, proč nemusí vyhovět hned. V prvé řadě je to rozhovor s předsedou vlády, aby zjistil, co ho k takovému rozhodnutí vedlo. Ten se uskutečnil ve středu, takže prezident nepochybně motivy premiéra zná. Prezident by také mohl chtít vědět, kdo bude po odvolání Andreje Babiše stát v čele ministerstva financí. To je legitimní otázka, ale nemůže být kritériem pro to, zda prezident premiérovi vyhoví, nebo ne. Jinak by ale mezi podáním a vyhověním návrhu žádný zbytečný odklad být neměl. Úzus je takový, že obvykle k tomu dochází v řádu dnů. A když to neprobíhá úplně korektně, tak to trvá mnohem déle a zavání to obstrukcí.
LN Co si lze odnést z politické krize v roce 2011, kdy Václav Klaus odmítl odvolat ministry za Věci veřejné z vlády Petra Nečase? Ve chvíli, kdy ústavní pravidlo je neurčité a poskytuje více možností výkladu, je velmi podstatné, jak se v dané situaci postupovalo v minulosti. Proto mělo smysl se ptát, zda je ústavní zvyklostí, že demise premiéra je demisí celé vlády. Zde je to ale jiné, ústavní pravidlo je zcela jednoznačné. A to, že bylo v minulosti Václavem Klausem porušeno, by nemělo být pozvánkou k dalším porušením v budoucnosti.
LN Je větší problém, že je odvoláván předseda druhé největší koaliční strany?
Opakuji, že prezident ministra prostě odvolat musí. Je odpovědností premiéra, zda jeho rozhodnutí povede k pádu vlády.
LN Pokud by prezident Zeman odmítl Babiše odvolat, musel by jej premiér Sobotka žalovat u Ústavního soudu?
Nemá-li to skončit tím, že bude prezidentu dovoleno respektovat ústavu, jen když se mu chce, tak je třeba vytvořit politický tlak nebo podat návrh k Ústavnímu soudu. V prvém případě by ale politická scéna musela jednat jednotně. V druhém případě jde primárně o kompetenční spor. Sice je zřejmé, že prezident má povinnost návrhu vyhovět, leč zdráhá se, takže by Ústavní soud znovu přečetl ústavu a řekl by, že prezident má opravdu povinnost bez zbytečného odkladu návrhu vyhovět.
A pakliže by to nestačilo, lze uvažovat i o prostředku, který nemá k dispozici předseda vlády, ale parlament, a sice ústavní žalobu. Porušení takto jasného pravidla je přitom podle mého názoru zcela nesporně hrubým porušením ústavního pořádku, které je důvodem pro podání této žaloby.
LN Myslíte, že by otevřený spor vyčistil politické prostředí?
V naší moderní historii je snaha prezidentům, zvláště těm dvěma posledním, všemožně ustupovat. Otevřený konflikt by mohl vyčistit vzduch, než aby se udržoval stav nejistoty, ve kterém dlouhodobě žijeme. Nedá se sice říci, že by český ústavní řád překypoval prostředky pro pření se s prezidentem, ale určité nástroje zde existují. V roce 2012 se sice rozšířily důvody pro podání ústavní žaloby na prezidenta, ale zároveň se procesně takřka znemožnilo její podání. Vždy totiž najdete část poslanců nebo senátorů, kterým excesivní chování prezidenta v aktuálním politickém kontextu vyhovuje, třeba že dusí premiéra Nečase nebo Sobotku.
Souvisí to i s tím, že prezidentský úřadmá v Česku ohromnou autoritu, a navíc žijeme v éře, kdy jsou prezidenty političtí titáni s velikou osobnostní aurou. Jinými slovy, neuvažujeme institucionálně, ale z hlediska toho, co nám aktuálně politicky vyhovuje.