O hradech a mzdách

Odešel nestor ekonomie, jenž fandil podnikatelům

Za vším hledej podnikatele. A to doslova a odpradávna. Ať už šlo o přechod od praků k lukům a od luků k mušketám, o dobývání hradů, nebo naopak o jejich opevňování. Právě všudypřítomní podnikatelé vymýšleli podle amerického ekonoma Williama Baumola lepší hradby, kulaté věže nebo naopak větší katapulty. Když pak přetahování se o půdu a vzájemně mečem o hlavu přestalo být hlavní ekonomickou aktivitou, byli to samozřejmě podnikatelé, kdo tlačil a dodnes tlačí zrychlující průmyslové revoluce. Na první pohled naprosto logická úvaha byla v podstatě revolucí v ekonomii, kde se dodnes podnikatelům věnuje někdy až překvapivě málo teoretické práce. Právě Baumol, jenž zemřel ve čtvrtek v požehnaném věku 95 let, byl v tomto směru průkopníkem.

Jeden z posledních nestorů, kteří v šedesátých letech utvářeli moderní ekonomii, se krom mnoha vlivných modelů a teorií asi nejvíce proslavil něčím, co nám ještě bude hodně užitečné. Nadšenec do umění zkoumal, proč jsou hudebníci placeni stále lépe, i když jejich efektivita zrovna neroste. Na kvartet jsou prostě pořád potřeba čtyři, stejně jako před sto lety. Vysvětlení je přitom prosté – mzdy v celé ekonomice tlačí do velké míry odvětví, kde produktivita díky industrializaci roste. A třeba orchestry, ale i školy či nemocnice musí platit víc, nebo by lidé šli dělat něco jiného. Takzvaná Baumolova nákladová choroba pak je mimořádně stěžejní dnes, kdy očekáváme masivní nástup robotů, raketový růst produktivity výroby a přesun většiny lidí právě do těch částí ekonomiky, kde se moc automatizovat nedá. Nejen proto patřil Baumol k nejvlivnějším světovým ekonomům. Jenom ta Nobelova cena, na kterou byl žhavým kandidátem, mu unikla. Jan Klesla