Pokud Babiše neobviní, voliče neztratí
Tvrdí Jan Herzmann. A pro formování prezidentských preferencí je důležité, že situaci okolo vládní krize má v rukou Miloš Zeman
Očekával jsem to později. Myslel jsem si, že postup kolem případů Andreje Babiše bude jiný. Že nejprve sněmovna projedná dopis pana Babiše, ve kterém se k daným věcem měl vyjádřit. Že nad takovým vysvětlením pravděpodobně vyjádří nespokojenost a teprve potom spor vygraduje. Jenže namísto sněmovny převzal iniciativu premiér Bohuslav Sobotka, jehož strana minulý čtvrtek ráno (kdy vyzval ministra financí Andreje Babiše, aby vysvětlil nejasnosti kolem svého podnikání – pozn. red.) publikovala seznam 22 dotazů na předsedu hnutí ANO. Od té chvíle až do úterního oznámení demise určoval noty vyjednávání pan premiér.
Pohnutky nevidím a nerozumím tomu. Rozhodně se nechci pasovat do role, že bych rozuměl pohnutkám toho či onoho politika. Je ale zřejmé, že celá akce pochází z hlavy pana premiéra či velmi úzkého kruhu jeho poradců. Jeho postup zaskočil vedení sociální demokracie, nečekal to pan prezident ani zbytek politické sféry – a vlastně ani veřejnost. Nevím, jestli má pan Sobotka připraveny další strategické kroky a pokračování, netroufám si říct.
To je dobrá otázka, na kterou bohužel neznám odpověď. Vždycky je to tak, že když se udá něco naprosto nečekaného, jakékoliv prognózy dalšího dění stojí na vodě. Nyní je třeba vyčkat, co se urodí v hlavách veřejnosti. Může to mít dopad na stranické preference. Už vůbec nevíme, jak na to pak zareaguje pan prezident. Co se však jeví jako pravděpodobný vývoj, je, že tento krok poškodí preference ČSSD. Pokud samozřejmě pan premiér nepředstaví nějaký nečekaný plán, který nastalou situaci nějak převrátí. Zatím ten plán nevidím.
Pokud by to dopadlo tak, že sociální demokracie žádný chytrý, připravený plán nemá, nahrálo by to stranám, které jsou vůči ČSSD kritické. Z jedné strany KSČM, která by mohla získat část příznivců. Z druhé strany hnutí ANO, ale i systémoví kritici, tedy ODS a TOP 09. Pravděpodobně by z krize mohla vytěžit body i SPD Tomia Okamury.
Jde o krok v politickém boji srozumitelný. A mohl by být sám o sobě dostatečně srozumitelný i příznivcům ČSSD. A samozřejmě i příznivcům ANO. Pro jedny to může být pozitivní, pro druhé negativní. Čemu ale dost dobře nerozumím, je, proč tento krok, když už ho pan premiér chtěl udělat, nepřišel na začátku. A proč mezi tím bylo tolik mezipoloh a změn. Nemyslím si, že tento způsob jednání vytváří zrovna dobrý obraz o rozhodnosti premiéra této země.
Jsem hodně zdrženlivý v hodnocení, protože si nejsem úplně jist, že ta kauza je u konce. Pan prezident pana ministra Babiše v úterý 9. května odvolat nehodlá. Po zkušenostech, které mám, si počkám, až se to skutečně stane, až to bude právní fakt.
Pan Sobotka včera udělal něco, co příznivcům ČSSD spíše konvenuje. Avšak proces, jak k tomu dospěl, jeho příznivcům nekonvenuje. A já nevím, co nakonec převáží. Jestli se tedy po tomto kroku elektorát sociální demokracie kolem pana Sobotky semkne, nebo naopak začnou voliči odpadávat a hledat ty strany, které jsou řekněme méně nevypočítatelné ve svých krocích. Pořád jsem přesvědčen, že převáží negativní dopad na elektorát sociální demokracie. Jak to bude s elektorátem hnutí ANO, v tuto chvíli nechci spekulovat.
To bylo opravdu nedůstojné. Udivuje mě, že se oba pánové nějakým způsobem předem nedohodli na tom, co se tam bude odehrávat.
Pan prezident je vůči panu premiérovi dlouhodobě negativně naladěn. A rozhodně mu nechce situaci zjednodušovat. Rozhodně to ale nebyla věc, kterou by si Česká republika měla dát za rámeček. Za normálních okolností by si politici zatelefonovali, domluvili se, co se odehraje a jaký bude formát schůzky.
Lidé, kteří podporují Miloše Zemana, zpravidla nemají rádi Bohuslava Sobotku. Velká část z nich si řekne: „Dobře mu tak.“A tu trapnost okamžiku pravděpodobně prezidentovi odpustí.
Daleko důležitější pro formování prezidentských preferencí je podle mě fakt, že celou situaci opravdu má prezident v rukou. Teď to sice vypadá, že mu pan Sobotka nedá takový prostor, jak se zdálo, když to vypadalo, že podá demisi, ale pořád ještě má prezident dost velký prostor pro to, aby nějak nakládal s navrženým odvoláním ministra financí a místopředsedy vlády. A já si myslím, že pan prezident to komunikačně využije. On to umí využít obratně.
Atmosféra se zklidnila z mnoha důvodů. Současná vládní koalice žila ve větší shodě než předešlé vlády. Zlepšila se i ekonomická situace, lidé jsou spokojenější, protože se mají o něco lépe. V posledních měsících ale sílily spory mezi ČSSD a ANO. Tím skončila i poklidná atmosféra ve společnosti. Vrátíme se do doby, kdy politické preference budou lidi rozdělovat. Klíčovou osobou, která společnost bude v tuto chvíli rozdělovat, bude Andrej Babiš. Jedna část veřejnosti mu věří, druhá nikoliv.
Prezident Zeman určitě zůstává osobou štěpící českou společnost. Jestli to u Andreje Babiše bude stejně silné, nebo krátkodobě i silnější, je možné. Je ale jasné, že jakmile se přiblíží prezidentské volby, bude to Miloš Zeman, kdo bude nejvíc rozdělovat společnost. Bude hrát roli i fakt, že pro část veřejnosti patří Miloš Zeman a Andrej Babiš do stejného pytle. Linie štěpení může být podobná, čímž by se štěpení společnosti posilovalo.
Část voličů se překrývá, ale hnutí ANO má na své straně i část městských liberálů, kteří prezidenta Zemana nepodporují. Důvodem sympatií k ANO je přesvědčení, že Babišovo hnutí je ekonomicky kompetentní a že bymohlo pomoct rozvíjet tuzemskou ekonomiku. Nezanedbatelný překryv voličů Miloše Zemana a Andreje Babiše existuje, ale jinak se jejich voliči liší.
Je to marginální kauza, jakkoliv z hlediska etického ten problém existuje. Obsah rozhovoru není tak třeskutý, jak jej hodnotí někteří politici stojící v opozici vůči Andreji Babišovi. Myslím si, že ti, kdo Andreje Babiše podporují, jsou připraveni tolerovat jeho rozhodně ne salonní způsob chování. Tito lidé vědí, že ministr financí zcela nepustí z rukou svůj vliv na média. Nečekají to od něho, a proto je takové případy ani neodradí.
Musíme si uvědomit, že jsou tu tři faktory nespokojenosti. Přestože se situace vyvíjela poměrně dobře, ve společnosti přetrvávají. První je strach z migrace a odpor vůči uprchlíkům. Projevuje se v mnoha různých postojích, je nesen strachem, který má velké oči. Postoje české veřejnosti jsou takové, jako kdybychom tu měli desetitisíce imigrantů, kteří systematicky páchají trestnou činnost. To neodpovídá realitě, ale postoje jsou přesto takové. Vede to ke znejistění, k nespokojenosti, k volání po vládě tvrdé ruky.
Pokud jde o ekonomickou stránku, projevuje se frustrace, že růst ekonomiky se nepromítá dost rychle a razantně do míry životní úrovně. Lidé čekali, že naše peněženky se zahojí daleko více a daleko rychleji. Když to trochu přeženu, my jsme čekali, že když ekonomika poroste o dvě procenta, náš příjem vyroste o dvacet. To, že se to nemůže stát, část veřejnosti nechápe, nerozumí tomu.
Specialista na volební průzkumy Jan Herzmann analyzuje, jak se aktuální vládní krize odrazí ve voličských náladách. Podle něj negativně ovlivní ČSSD. S jednou výjimkou. „Pokud samozřejmě pan premiér nepředstaví nějaký nečekaný plán,“řekl v rozhovoru pro LN, ve kterém popisuje i tři faktory, proč jsme nespokojení.
Stále velmi masivně převládá názor, že politika je prorostlá korupcí, že politické strany jsou těmi nejzkorumpovanějšími institucemi a že je potřeba s korupcí něco dělat. V téhle situaci nebylo možné očekávat, že volební kampaň bude probíhat v klidu, že nedojde ke vzájemnému napadání. Protože zájmové skupiny, které stojí za jednotlivými politickými subjekty, hrají o velice podstatné věci, o mocenský vliv a potenciál. A já si myslím, že tohle veřejnost vnímá docela správně. Přiklání se pak k tomu, u něhož má pocit, že jeho mocenský potenciál jí osobně prospěje nejvíc.
Dovolím si poznámku k Andreji Babišovi. Jeho typický volič si nemyslí, že Babiš je anděl a naprosto čistá osobnost. Má jenom pocit, že jeho prohřešky jsou méně závažné nebo špatné než prohřešky politiků z tradičních stran.
Preference už nerostou, v poslední době spíš malinko klesají. Když vezmeme údaje všech výzkumných agentur, trend je nepatrně sestupný, ale opravdu nepatrně.
Musíme brát v potaz, že ne ve všech případech ten, kdo je napaden či obviněn, nakonec odstoupí. Klasickým příkladem je hejtman Libereckého kraje Martin Půta. Řekl, že neodstoupí, znovu prošel volebním testem a je hejtmanem dál. Precedens tohoto typu tady máme, a když to řeknu nekorektně, voliči panu Půtovi odpustili, co možná udělal nebo neudělal, pro ně je důležitější, jak vede kraj. Z toho je vidět, že určitá míra tolerance vůči podezíranému, ale neprokázanému nečestnému jednání je ve společnosti přítomná. Veřejnost poměrně ostře vnímá, že v některých případech napadání či kritika mohou být nástrojem politického boje a nemusí být zcela korektní. To zvyšuje toleranci vůči podobným nařčením.
Kdyby byl Andrej Babiš z něčeho obviněn policií, pravděpodobně by to hnutí ANO významně poškodilo. Do voleb se může stát ledacos. Tendence preferencí ČSSD je ale sestupná, už se objevují čísla kolem dvanácti procent. Spíš bych řekl, že pokud se nestane něco velmi podstatného, sociální demokracie míří někam do okolí deseti procent.
Klíč k tomu, jestli se změní podpora tradičních politických stran, je, zda ČSSD dokáže odvrátit svůj pokles. Krok pana premiéra Sobotky tomu aspoň zatím nenapomáhá, ale jak už jsem řekl – může za tím být nějaká dlouhodobá strategie, která bude nakonec úspěšná, jenom ji zatím nevidíme.