Každý má svého psychoanalytika
Žít jako muž je kniha naléhavá a jako by byla z „dávných“dob vytažena v českém překladu na světlo „v pravou chvíli“. Před třiačtyřiceti lety napsal Američan Philip Roth (* 1933) román o naší současnosti. Což je ve světě sezonních hitů, ověšených bezcennými cenami, opravdu hodno pozornosti.
Comají společného Woody Allen a Philip Roth? Pocházejí ze židovských rodin, které přišly do USA z Evropy. Oba se narodili ve třicátých letech. Ale to hlavní: nestali se autory jediného filmu, jediného románu. U kolika umělců se vám stane, že když se o nich bavíte, ten druhý řekne třeba pět úplně jiných favoritů z autorovy dílny, než máte vy?
A teď nějaké rozdíly: Allen je neuroticky pracovitý a dosud sype filmy s neúprosnou pravidelností. Roth v některých prózách bojuje s upovídaností (nedokázal určité texty včas ukončit). Nicméně tvůrčí finále se mu povedlo a – na rozdíl od Allena – už ukončil uměleckou kariéru, a to skvěle uměřeným románem Nemesis (2010). Byl to rázný konec. Ostatně půlstoletí předtím měl i ostrý start – v šestadvaceti letech vydal knihu Sbohem, město C. a pět povídek. A strmý start mladého spisovatele Petera Tarnopola popisuje Roth v nyní česky poprvé vydaném románu Žít jako muž: úspěch vycházející prozaické hvězdy je jedním z hlavních témat prózy z roku 1974. Tarnopol napsal románový debut Židovský otec. Slaví s ním úspěchy: učí na univerzitě, zvou ho na přednášky, dostal prestižní cenu a velkou zálohu od nakladatele… Záviděníhodná situace.
… teď naberu Malamuda
Nynější „vylovení“románu z roku 1974 může budit pochyby tím víc, že Roth si na nepřízeň zdejších překladatelů a nakladatelů nemůže stěžovat. Takže tu máme jen „dalšího Rotha“– jistotu přetlačující se s únavou z monotónnosti? A co je to za slepenec z výprodeje? Navíc když román Žít jako muž začíná dvěma povídkami Petera Tarnopola. V těchto povídkách se objevuje starý známý Nathan Zuckerman, Rothovo alter ego a hlavní hrdina řady jeho románů. Takže Philip Roth je nejen Nathan, ale i Peter – jistě, ale zároveň není ani jedním z nich… (A to zde ještě máme začátek autorova věhlasného románu Operace Shylock: „O druhém Philipu Rothovi jsem se dověděl v lednu 1988...“) Skončil jsem, řekl jsem, co jsem chtěl a potřeboval.
O Philipu R. platí – ale není to zdaleka jen jeho případ –, že čím méně se snaží psát komedie, jak bývají některé jeho romány charakterizovány, tím je vtipnější. V Žít jako muž je to třeba pasáž s taxikářem, který Tarnopola okamžitě pozná a svěřuje se mu s tím, že má pech na spisovatele: „Vozím vás všecky, slavný pičusové… A teď se dívejte. Zahnu za roh a naberu toho pičuse Malamuda. To by mi bylo podobný.“Zmínka jména Bernarda Malamuda ale může v Rothově čtenáři vyvolat otázku. Neměl by si číst spíše jeho prózy? Nebo Saula Bellowa? Jako kdyby zhruba o generaci starší američtí židovští spisovatelé, než je Roth, silněji pociťovali tíhu světa, jako by on vedle nich byl pouhý poťouchlý hejsek, který buďto píše o sobě – a hlavně o svém penisu –, případně to prostřídá závažným tématem, které zahlédl „v sousedství“, případně vytěžil z historie.
V Rothově tvorbě nacházíme i jeden tradiční rozpor – na jednu stranu snahu splynout s „gójským“davem, na druhou stranu neustálé opakování slova Žid ve
všech tvarech. Už v debutové novele Sbohem, město C. čteme příznačnou scénu: mladík se zamiluje do Brendy z bohaté židovské rodiny – a její bohatství se odráží i v tom, že si dívka nechala narovnat, upravit židovský nos.
Žít jako zuřivý idiot
Dost ovšem souvislostí: čtení románu Žít jako muž po více než čtyřiceti letech od jeho vzniku nevyvolává „únavu Rothem“ani vzdychání po starších amerických židovských autorech. Člověka zcela obklopí či obejme a nepustí. Je skvělým, sžíravým popisem jednoho chorobného zápasu, jmenovitě s Maureen, která mladého spisovatele nejprve obklíčí, potom ho přelstí a namluví mu, že je těhotná, načež si ji čestný Peter vezme za manželku.
A to je konec klidu na práci, rozvoje spisovatelské kariéry – po velmi dlouhé době Peter dokáže napsat jen ony dvě povídky, jimiž román začíná. Druhá část románu se jmenuje Můj skutečný příběh a popisuje peripetie, které přináší život s notorickou lhářkou a hysterkou. Ta je vzteky bez sebe, když se jí Peter vzdálí, protože je evidentně závislá na odčerpávání jeho energie. Jakmile ji dobrosrdečný mladík nechá k sobě přiblížit a ona z něj energii vysrkne, tradiční kolečko může začít znovu. Navíc se z klidného a milého Petera stává rozzuřený násilník, který pláče a je závislý na psychoanalytikovi. Nepomáhá mu potom ani nový vztah s mladou vdovou, jež získala velký majetek.
Maureen se neustále připomíná. Rozvod je několikaletým martyriem, během něhož musí podle platného zákona – už tu máme smrtící koktejl středověku a feminismu – Peter platit Maureen alimenty, aniž by spolu měli dítě. Je to život, kde každý má svého psychoanalytika. A je to souboj do posledního dechu, do poslední možnosti. Maureen nakonec stačí třeba už i jen to, aby se pod falešným slibem domluvy na rozvodu vloudila k Peterovi a potom mu v záchvatu zuřivosti a pláče pokálela celý byt…
Autor je spisovatel, kritik, publicista
Philip Roth: Žít jako muž
V překladu Jiřího Hanuše vydala Mladá fronta, Praha 2017, 328 stran, doporučená cena 299 korun.