To byl Masarykův astronom a diplomat
Stejně jako Štefánik, i Jaroslav Císař (1894–1983) byl mužem mnoha zájmů, který již v raném mládí dosáhl úspěchů, o nichž se většině ani nesní. Hned po maturitě na brněnské obchodní akademii odjel osmnáctiletý Císař proti vůli svého otce do Ameriky. Zde se zapojil do tehdy velmi intenzivního krajanského života a díky svému organizačnímu talentu, píli a skvělé znalosti angličtiny se po vypuknutí války stal tajemníkem Českého národního sdružení, krajan- ské organizace, která sdružovala spolky usilující o vznik samostatného státu.
Císařova všestranného talentu si v létě 1918 povšiml Tomáš G. Masaryk a učinil jej svým osobním sekretářem. V této funkci se mladík poprvé výrazně zapsal do dějin: 14. října 1918 jej Masaryk požádal, aby přeložil do angličtiny jeho koncept Prohlášení nezávislosti. Císař pak v dalších dnech společně s kroužkem věci nakloněných amerických přátel anglický text prohlášení piloval a brousil. Jak ukazuje Zdeněk Pousta, prosadil Císař do textu některé důležité věty, a může tak být považován za jeho spoluautora.
Kariéra nikoliv k zahození
Císař přijel do Prahy spolu s novým prezidentem v prosinci 1918 a Masarykovým tajemníkem byl do dubna 1920, kdy přešel do služeb ministerstva zahraničí. Na vyslanectví v Londýně pak do roku 1927 zastával post legačního tajemníka. Zároveň v Praze i v Anglii studoval přírodní vědy, konkrétně astrofyziku. Jako diplomat byl Císař agilní a nonkonformní, značný rozruch vzbudil jeho článek publikovaný pod pseudonymem v Timesech, v němž v rozporu s linií zahraniční politiky napsal, že problémy Rakouska by bylo nejlepší vyřešit jeho připojením k Německu.
Po návratu do Prahy v roce 1927 a následném odchodu z ministerstva zahájil Císař delší úspěšnou kariéru. Stal se finančním ředitelem Lidových novin, jejichž vlastník Jaroslav Stránský byl jeho švagrem (Císař se v roce 1920 oženil s vdovou po malíři Miloši Jiránkovi Antonínou, jež byla sestrou Stránskéhomanželky Milady). Noviny Císař řídil nejen finančně, ale také do nich přispíval. Přestěhoval se do Brna, kde měly Lidovky tehdy hlavní redakci, a velmi aktivně se angažoval vmístním společenském a kulturním životě. Jeho vášní se stalo sportovní létání – účastnil se dokonce několika leteckých závodů.
S Masarykem, s nímž jej pojilo úzké osobní pouto – považoval jej trochu za svého otce, zůstal v kontaktu i po odchodu z ministerstva zahraničí. Jaroslav Císař je autorem vůbec poslední Masarykovy fotografie, kterou pořídil 1. září 1937 během společné vyjížďky lánskou oborou.
V roce 1939 odešel Císař přes Jugoslávii do Anglie, kde se zapojil do činnosti exilového ministerstva zahraničních věcí. Podílel se na českém vysílání BBC a vedl Československý studijní ústav, který shromažďoval fakta a vypracovával analýzy k problémům, kterými se zabývali exiloví politici. V této funkci například zpracoval memorandum týkající se řešení menšinové otázky v poválečném Československu.
Z ministerstva zahraničí byl po komunistickém převratu „vyakčněn“mezi prvními: jeho výpověď podepsal 4. března ješ- tě Jan Masaryk. Císaře naštěstí nečekalo jako mnohé jeho kolegy živoření nebo politické věznění: v roce 1948 obdržel pozvání k pracovnímu pobytu na univerzitě ve skotském St. Andrews. Československé úřady mu nakonec, poté co dopisem intervenoval přímo u Klementa Gottwalda, cestu povolily, což byla tehdy věc naprosto nevídaná. Jaroslav Císař pak na observatoři skotské univerzity pracoval do roku 1967, kdy odešel do penze a přestěhoval se i s manželkou na Maltu. Na konci 70. let se mu opět po značném úředním martyriu podařilo vymoci si návrat do vlasti, kde v dubnu 1983 zemřel.
Císařův životopis je velmi bohatě dokumentován. Zdeňku Poustovi by se daly vytýkat snad jen někdy poněkud rozvleklé exkurze do prostředí, v nichž se Císař pohyboval. Je dobře, že lidé tak nevšedního osudu a mimořádných zásluh se vracejí do obecného povědomí. V něm byl Jaroslav Císař doposud zapsán hlavně jako autor stále vydávaného překladu Carrollovy Alenky v říši divů.
Pokud by nám dal někdo hádat jméno historické postavy, kterou lze charakterizovat jako Masarykova blízkého spolupracovníka, astronoma a diplomata, tipla by si většina dotazovaných asi Štefánika. Ale označení se nejlépe hodí na Jaroslava Císaře, dnes neprávem zapomenutou postavu, kterou záslužně připomíná Zdeněk Pousta.
Zdeněk Pousta: Jaroslav Císař. Astronom a diplomat v Masarykových službách