Odnést si něco na památku
Smaltovaný hrnek, modlitební knížka nebo pletený svetr. Na výstavě Odneseno – domov ve věcech jsou zdánlivě obyčejné předměty, které však mají pro své majitele velkou cenu. V Muzeu města Ústí nad Labem je k vidění výstavní kolekce z exponátů, které si odvezli Němci ze střední a východní Evropy, když museli opustit své domovy.
Vroce 2015 se v ústeckém muzeu konala výstava Tenkrát na Severozápadě, kde kurátor Tomáš Okurka představil příběhy česko-německé komunity za války. Během příprav navštívil Dům německého východu v Mnichově. Tato instituce od roku 1970 shromažďuje věci z rodinných archivů Němců z celé Evropy.
Každý z vystavených předmětů doplňuje krátký příběh, kde pamětníci popisují, jak probíhal jejich odchod z domova a co si vzali na cestu do neznáma
v Dobkovicích nedaleko Ústí nad Labem. Jeho rodina tam měla statek, koncem války mu bylo šestnáct amusel bojovat v německé armádě. Když se vrátil v roce 1945 domů, zjistil, že celá vesnice byla zničena a rodiče zmizeli neznámo kam. Na jejich statku byli cizí lidé. Jediné, co zbylo, byl vlněný šál jeho babičky, který našel pohozený na zemi. Upletl si z něj svetr a měl ho u sebe, když odjel do Německa, kde ho uchovává dodnes.
Další pamětnicí, která poskytla to nejcennější, co jí zbylo z původního domova, je Eva Weisová, která se narodila v Dlouhé Loučce na Olomoucku. V roce 1944 jí byly tři roky a k Vánocům dostala malou dětskou židličku. Tento dárek měla u sebe v roce 1945, kdy musela opustit rodnou ves. „Moje židlička nás doprovázela všemi uprchlickými tábory a byty mých rodičů až do jejich smrti. Pak jsem si ji vzala k sobě. Už 25 let je v mém mnichovském bytě. A také mě bude doprovázet do konce života. Vždyť mi ji přinesl Ježíšek.“
Poslední snímek rodičů
Zajímavý příběh vypráví Renate Becková-Hartmanová, která v pozůstalosti po matce objevila ručně vyrobený kalendář. Na listech papíru jsou fotografie jejích ro- dičů, kteří se brali v srpnu 1944 v Kryštofově Údolí na Liberecku. Několik týdnů po svatbě musel novomanžel na frontu. V boji byl zraněn a lékaři mu museli odoperovat spodní část obličeje. Pro paní Renate je tak kalendář plný fotek rodičů poslední vzpomínkou na dobu, kdy byli spolu, mladí a zdraví.
Na výstavě však nejsou jen příběhy z bývalého Československa, ale také ze Sedmihradska (dnešní Rumunsko). Ve vitríně je portrét tříleté Marie Guniové. V roce 1936 tmavookou dívenku namalovala Trude Schullerusová. Po válce museli Guniovi odejít do Německa, obraz si však vzít nemohli, protože bylo zakázáno vyvážet z Rumunska umělecké předměty. Maria dlouhé roky přemýšlela, jak ho dostat ze země. Nakonec jí pomohl její švagr – truhlář. V kuchyňském válu vyrobil skrýš a v něm obraz propašovala za hranice. Dnes má Maria obraz u sebe doma. Je to jeden z mnoha vzpomínkových předmětů, které zůstávají v rodinách pamětníků. A jejich příběhy vypráví dál.
Odneseno – domov ve věcech. Muzeum města Ústí nad Labem, do 14. května, kdy se v 15 hodin koná komentovaná prohlídka s kurátorem Tomášem Okurkou.