Zvítězila stařenka a moře
Robinsonáda o čiperné stařence, která po letní sezoně uvázne v opuštěném přímořském letovisku a nakonec tu pouze ve společnosti toulavého psa stráví podzim, zimu i jaro, má poklidné tempo, jednoduchou, čistou animaci a navzdory prostému syžetu košatý, vícevrstvý děj s návraty do hrdinčiny minulosti. Jean-François Laguionie vytvořil silnou postavu, která se rozhodne bojovat s nepřízní situace navzdory vysokému věku, přičemž vše komentuje stoicky, ba sarkasticky. Publikum v Třeboni bylo převážně mladé (organizátoři hlásí 27 000 diváků), Louise na pobřeží by však nejvíce ocenili stařenčini vrstevníci: jako by se francouzský režisér pokoušel oslovit nejstarší generaci. Je to zajímavé gesto, byť zřejmě marné – právě tato generace totiž nejvíce trpí předsudkem, že animované filmy jsou jen pro děti.
Francouzský tvůrce překvapivě nebyl v tomto směru osamo- cen: také film Brita Rogera Mainwooda Ethel a Ernest vypráví o stárnoucí manželské dvojici, která poklidným středostavovským životem přečkala válku, ekonomickou mizerii i příliš „nestoudná“šedesátá léta. Nic zlomového se jim vlastně nepřihodí, snímek – opět velmi tradičně kreslený – je jakousi civilní rodinnou kronikou, s Hitlerovými projevy a budováním krytu na zahradě i nadšením i rozpaky z telefonu a jiných novinek v domácnosti.
Můj život Cukety pokračuje v úspěšném tažení: byl nominován na Oscara a zvolen nejlepším animovaným filmem v Evropě. Zejména proto, že ačkoliv využívá okaté loutky malých dětí, osudy jim přisuzuje velmi temné – a k tomu přidává kuriózně humorné dětské představy o sexu („pindík vybuchne“). Líčí příběh dětí, které se ocitly bez rodičů: mrtvých, vyhoštěných nebo odsouzených. Sbírku outsiderů z dětského domova s tíživými traumaty však švýcarský režisér Claude Barras nahlíží sympaticky nadějeplným, byť ne konejšivým pohledem.
Humorná erotika dominuje také vítěznému studentskému filmu, devítiminutové polské etudě Pipka, v níž se vagina oddělí od těla ženy a transformuje do hravého, ale trochu svéhlavého chlupatého stvoření. Rozpětí nejen této kategorie, ale celého festivalu dokládá čestné uznání pro Plody mraků Kateřiny Karhánkové, přívětivý a optimistický film pro menší děti s kresbou Alžběty Skálové. Vítězství filmu Decorado od Španěla Alberta Vásqueze mezi krátkými filmy pro dospělé pomyslně napravuje zaváhání loňské poroty Anifilmu, která opomenula jeho zneklidňující celovečerní Psychonauty. Také Decorado se odehrává ve světě smutných postaviček, které jako by dosloužily ve filmech pro děti (explicitně tu v roli zkrachovalého herce vystupuje parodie na kačera Donalda), případně sem zabloudily ze surrealistického hororu.
Jinak v programu krátkých filmů zaujal neobvykle velký počet titulů zabývajících se skutečnými politickými nebo společenskými kauzami minulými (polský Případ Moczarski o odbojáři, který v komunistickém vězení sdílel celu s gestapákem, jenž ho za okupace posílal na šibenici) i současnými (francouzský Animovaný žurnál, který nadsázkou a zkratkou glosuje novinové zprávy tří měsíců roku 2016). Další důležitou aktivitou festivalu je sbližování filmové animace s herní: počítačové hry tu mají vlastní soutěžní kategorie a Anifilm přesvědčivě obhajuje jejich uměleckou úroveň.
Francouzský kreslený film Louise na pobřeží zvítězil v hlavní kategorii celovečerních filmů pro dospělé na mezinárodním festivalu Anifilm v Třeboni. Čeští Lichožrouti na vítězství nedosáhli, v kategorii filmů pro děti byl oceněn favorizovaný Můj život Cukety.
Autor je redaktorem časopisu iLiteratura.cz