Macronova reforma EU Německo potřebuje

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. Lubor Lacina Příliš brzy na odpověď Tomáš Ježek Za Macronem! Helena Horská Nelze kázat vodu a pít víno Edvard Outrata Rozhodnou volby Ondřej Jonáš Ticho na západní frontě Petr Zahradník Prostor pro rozhodnutí

zvolení Emmanuela Macrona bude s obnovenou razancí na stole jedno odvěké téma. Francouzi budou žádat ekonomickou vládu pro eurozónu, ministra financí, společný dluhopis atd., Němci budou trvat na eurozóně, která stojí výhradně na pravidlech a zákazu veřejné pomoci bankám.

Vnese nový francouzský prezident do celé věci něco nového? A proč by měl? Podaří se v eurozóně prosadit alespoň společné pojištění vkladů, tedy dokončení bankovní unie?

Autor je předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost

je příliš brzy na odpověď, a to ze dvou důvodů. Síla francouzského prezidenta je dána jeho schopnostmi spolupracovat s vládou a parlamentem. Problém je znám pod termínem kohabitace čili soužití. Označuje stav, kdy jsou francouzský prezident a premiér z odlišných politických táborů, takže se prezident nemůže opřít o většinu v parlamentu, především v dolní komoře, Národním shromáždění. Přestože má prezident rozsáhlé kompetence, jsou v případě kohabitace jeho schopnosti cokoliv prosadit značně omezeny na zahraniční a bezpečnostní politiku.

Ve vnitřní politice státu je hlava státu nucena úzce spolupracovat s vládou a parlamentem. Síla a role Francie při vyjednávání o budoucnosti eurozóny bude silně záviset na výsledku plánovaných parlamentních voleb. Podobně až výsledek německých voleb rozhodne o pozici Německa v dalších diskusích o reformě eurozóny, případně o jejím směřování k podobě plnohodnotné politické unie.

Stále více je zřejmé, že Evropská unie se stává vícerychlostním projektem. Pokud má být zachována funkce eurozóny, bude vyžadovat dokončení bankovní unie, unie kapitálových trhů a s velkou pravděpodobnosti i nějaké formy nadnárodního zajištění, například formou rozpočtu eurozóny včetně legalizace již probíhajícího zajištění formou společných dluhopisů. Především Francie si však před jakoukoliv evropskou deba- tou bude muset vyřešit své domácí úkoly. Je stále nemocnou dámou Evropy a pouze politicky a ekonomicky silná Francie může být důstojným partnerem Německa a ostatních členských zemí při jednáních o budoucí podobě EU. Mendelovo evropské centrum musí směřovat tam, kam ukazuje Emmanuel Macron. Nepůjde to hladce, ale jinak to možné není.

český ekonom

středového kandidáta a bývalého investičního bankéře v jedné osobě Emmanuela Macrona volební maraton ve Francii ani v Evropě nekončí. Nacionalismus sice nezvítězil, ale zcela poražen nebyl. Francii v polovině června čekají parlamentní volby, které určí, s kým bude liberálně smýšlející středový prezident ve Francii vládnout. Nízká účast a čtyřimiliony neplatných hlasů ukazují, že se Macronovi nepodařilo přesvědčit voliče, kteří chtěli změnu, ovšem nikoliv změnu destruktivní z rukou Marine Le Penové.

Kromě podpory doma bude Macron k prosazení svých plánů na ozdravení ekonomiky a na refor- mu Evropy potřebovat Německo, v němž budou volby na podzim. Bez podpory ekonomicky a politicky silného Německa, vůdčí síly v Evropě, Macron bohužel moc nezmůže. Zasedne do čela národa, který má pověst chronických stávkujících a který spolyká nejvíce peněz z evropského rozpočtu, přičemž 60 procent všech prostředků skončí v zemědělství.

Macrona významně posiluje integrační tendence v Evropě, což bude časem vyžadovat, aby se všechny členské země EU včetně nás rozhodly, zda se chtějí integrace zúčastnit, či zůstat opodál. Jak se to bude dít, není zatím zřejmé, protože to záleží, jak je v EU bohužel zvykem, na mnoha drobných rozhodnutích, jejichž výsledek není jistý a může překvapit.

Především půjde o nastávající volby do Národního shromáždění ve Francii, po nichž se teprve ukáže síla prezidenta. Dále se v EU nic vážně nepohne do německých voleb na podzim. Teprve po nich se vyjasní, bude-li jejich vítěz dost silný, aby změnil populární dogmatickou, ale dnes již v podstatě neudržitelnou německou eurovou politiku.

Bude-li výsledkem těchto voleb dostatečně silná vláda v obou zemích, bude větší integrace eurozóny možná a pravděpodobně nastane. Jak však bude vypadat, může záležet i na situaci v řadě ji- ných členských zemí EU a rozhodnutí asi bude muset počkat i na výsledek italských voleb příští rok.

Pravděpodobně se tedy blíží okamžik, kdy se budeme muset rozhodnout, zda budeme aspoň střednědobě součástí integrující se části EU, nebo dáme-li opět přednost váhání, které nás dovede na evropskou periferii a ještě v nás zvýší pocit bezmoci. Začíná být jasné, že jde o rozhodnutí politické a principiální a že se bude výrazně zužovat prostor pro postoj chytré horákyně.

budou trvat na pravidlech a bez pragmatických Britů se v Evropské unii nic zásadního rozumným směrem nepohne. Až po parlamentních volbách ve Francii v červnu a v Německu v září bude možné odhadnout úspěch francouzských reforem, bez kterých budou ostatní státy myšlenky Emmanuela Macrona ignorovat. Dozrávání EU vyžaduje čas, možná století. investiční bankéř

Macronovy předvolební rétoriky se hojně točily kolem postoje k Evropě a její budoucnosti. Logicky, neboť jeho úhlavní soupeřka si vybrala téma destrukce Evropské unie jako své nosné téma. Než se však Macron pustí do naplňování evropských výzev, nevyhne se zásadnímu domácímu úkolu – bude nucen velmi brzy sjednotit de facto dvě Francie opět v jeden celek a tomuto celku znovu vdechnout evropský étos a entusiasmus.

Zakládající země projektu evropské integrace se totiž během chvíle stala jednou z nejvíce euroskeptických zemí. Teprve pak se může pustit do důsledného naplňování svých snah o prohlubování Evropy, jež dávají hluboký smysl a jsou většinou velmi racionální. A též otevírají možnost pro Českou republiku buď na dlouho vstoupit do tvrdého ekonomického jádra EU, anebo se na stejně dlouho ještě dále periferizovat.

Témata posílení ekonomické správy eurozóny, vytvoření autonomního rozpočtu eurozóny řízeného ministrem financí eurozóny, oživení tématu společného dluhopisu eurozóny nikoli náhodou opětovně rezonují.

Po brexitu se bude eurozóna podílet na HDP Evropské unie nějakými 87 procenty. Veškeré další kroky pro posílení ekonomické governance v EU se budou primárně zaměřovat na země eurozóny, teprve ve druhém sledu na ostatní. V podmínkách otevření stavidel nebezpečnému tématu vícerychlostní Evropy a plíživého rozšiřování zásadních témat (pilíř sociálních práv, energetická unie) do obsahu evropského semestru se může stát, že se jednoho dne dveře zavřou a Evropa se v klíčových rozhodovacích záležitostech komplexně pojaté hospodářské politiky rozdělí na „my“a „oni“.

Dopadnou-li podzimní volby v Německu podle nynějších očekávání, lze v podobě dua Macron a Merkelová očekávat tandem ochotný eurozónu posunout dál. A právě zde by se měl projevit dlouhodobý cíl naší hospodářské politiky reflektující i teritoriální rozložení naší ekonomické otevřenosti, tzn. mít stejnou měnu jako Německo. V následujících čtyřech až pěti letech budeme mít příležitost se na tomto poli ukázat. Macronovo vítězství by mělo naší snaze jednoznačně prospět. ekonom České spořitelny a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru

Debata je redakčně krácena. Celé texty na Ceskapozice.lidovky.cz.