Dcera žebráka a nevěrná nevěsta
Po čtyřech letech se obrátil na Okresní soud v Jihlavě s návrhem na zrušení této povinnosti. Poukazoval, že dcera změnila během středoškolského studia iracionálně několik vzdělávacích ústavů, což nesvědčí o smysluplné přípravě na budoucí povolání. Navíc si našla jako přítele profesionálního fotbalistu, který hraje v nejvyšší soutěži a má nadstandardní příjmy. Právě proto, že dcera žije s dobře zajištěným partnerem, je v rozporu s dobrými mravy, tvrdil žalobce, že musí platit výživné. Tím spíš, když on jako invalidní důchodce „v podstatě žije jako žebrák“a dcera se s ním nestýká ani mu nepíše.
V řízení však vyšla najevo ještě jiná fakta. Příčinou rozvodu bylo opakované dlouhodobé násilí vůči manželce, trestně posouzené jako týrání a vydírání. Za to byl otci v trestním řízení také uložen trest odnětí svobody, byť podmíněně odložený. Právě tyto okolnosti a rozvod rodičů se odrážely v problémech dcery při studiu. Po jejich odeznění však škola hodnotí studentku jako přičinlivou a cílevědomou, se studijním průměrem 2,43. Po maturitě studuje vyšší odbornou školu. Otec je sice invalidní důchodce, ale má měsíční příjem 23 tisíc korun.
Soud tedy uzavřel, že dcera se stále připravuje na budoucí povolání, tudíž vyživovací povinnost trvá. Na její existenci nemá vliv skutečnost jejího soužití s dobře situovaným partnerem. To samo o sobě neodůvodňuje mínění, že vyživovací povinnost otce odporuje dobrým mravům. Takový závěr by byl možný, pokud by se v poměru otce a dcery stalo něco významného, například pokud by se dcera k otci chovala způsobem, který nelze akceptovat.
Soud ale uvážil, že majetkovou sféru dcery nepřímo ovlivňují poměry jejího druha. To vzal v úvahu při stanovení výše výživného.
Hlediskem dobrých mravů se v souvislosti s výživným zabýval také Okresní soud v Pardubicích. Před ním se matka dítěte domáhala výživného pro sebe. Naše zákony už dlouho zakládají neprovdané matce právo na výživné vůči otci dítěte; dnes pro dobu dvou let od porodu.
Příběh začal jako tisíce jiných. Zamilovali se, narodil se jim syn, žili spolu, začali plánovat svatbu. Po delších přípravách bylo všechno přichystáno na konec srpna 2013: zajištěn obřad na zámku, rozeslána svatební oznámení, zakoupeny snubní prsteny… Týden před termínem ale nevěsta rozhodla, že svatba nebude. Vyšlo totiž najevo, že se nevěsta právě v průběhu několikaměsíčních příprav sňatečného obřadu a manželského soužití s otcem svého synka opakovaně intimně stýkala s jiným mužem. Když ten jejich poměr potvrdil ženichovi, vše vzalo jiný směr.
Soud zjistil, že žalobkyně nežije v bídě, a věc uzavřel s tím, že „za této situace nemůže žalobkyni výživné přiznat, neboť by takový nárok byl, vzhledem k dlouhodobé nevěře praktikované žalobkyní bezprostředně před termínem svatby, v příkrém rozporu s dobrými mravy“.
Oba případy ukazují, že v právu má důraz na slušnost stejný význam jako důraz na slova zákona v jednotlivých ustanoveních.
K českým soudům se dostalo již několik sporů dle nového občanského zákoníku, kde musely rozhodnout, zda je výživné nemravné. Soud ženě výživné nepřiznal, protože kvůli dlouhodobé nevěře bezprostředně před svatbou by to bylo v rozporu s dobrými mravy
„Perly“od nejvyšších soudců
Mimochodem, k výživnému zaujal Nejvyšší soud v říjnu 2016 obsáhlé stanovisko. V něm mimo jiné uvedl, že dlužné výživné nezatěžují úroky z prodlení. Odůvodnil to tím, že výživné představuje majetkové právo osobní povahy. To je argument z instrumentária „zlatého fondu“judikatury z dob zákona o rodině. Občanský zákoník totiž stanoví v paragrafu 11 něco jiného: totiž že obecná ustanovení závazkového práva, tedy i ta o úroku z prodlení, mají být použita i na jiná soukromá práva a povinnosti. Na to poukazuje i učebnice rodinného práva.
Přehlédl-li toto Nejvyšší soud, zákonodárce naopak nepřehlédl jeho výklad. A věc vyřešil s jemností slona v porcelánu. Novela zákoníku stanoví, že se při průtazích s platbou výživného úrok z prodlení platí. Tím se ale popírá možnost obdobného úročení u jiných mimozávazkových práv takzvaně osobní povahy. Inu, tak to dopadá, když se jednostranné odbornictví obejme s populistickou improvizací. Svět práva pak trpí.