Ať si děti sedí vzadu, ale s asistentem
První školní rok inkluze neboli společného vzdělávání se chýlí ke konci. Základem pro to, aby fungovalo, mají být poradny, které žáky se speciálními vzdělávacími potřebami diagnostikují. Náměstek ministryně školství a možný kandidát na ministerský post Stanislav Štech připouští, že některé stále narážejí na nedostatek zaměstnanců, a dochází tak i k několikaměsíčním skluzům ve vyšetření dětí.
LN Jak by správně měly fungovat poradny, které diagnostikují žáky?
Škola zjistí, že dítě potřebuje odborné posouzení, a informuje rodiče. Ti musí souhlasit s vyšetřením školským poradenským zařízením. Zde hrozně záleží, o jaký typ speciální vzdělávací potřeby jde. Zásadně se neomezuje pouze na psychologickou diagnostiku testového typu. Začíná se rozhovory, určuje se rodinná a osobní anamnéza. Zařízení si zjišťuje údaje i od učitelů. Poté dojde k rozhodnutí o diagnostice. Od roku 2007 se objevují stále ve větší míře i prvky dynamické diagnostiky. Zkoumají se tedy i osobnostní dispozice, adaptační schopnosti žáka. Závěrem je to, že se dnes nově vedle závěrů vyšetření vypracovává druhý dokument, kterým je doporučení ke vzdělávání žáka. To je odesláno i škole. Rodič nebo zletilý klient se ovšem může rozhodnout kdykoli k návštěvě školského poradenského zařízení sám.
LN A jak hodnotíte dosavadní fungování inkluze v praxi?
Jediné potíže jsou dány tím, že je možné rozložit opětovné vyšetření dětí až na dva roky (nejpozději do 1. září 2018 musí poradny nově vyšetřit děti, které již mají diagnostikované speciální vzdělávací potřeby – pozn. red.). Rodiče a někdy i školy žádají poradenská zařízení, aby to provedla hned. To vytváří samozřejmě tlak na poradny, jejich kapacity, na potřebu administrativních pracovníků, kteří v nich leckdy nejsou. Došlo k přetlaku. Jenom za pět měsíců je kolem 20 tisíc rediagnostikovaných a prakticky 9 tisíc přišlo nově. To je obrovské číslo.
LN Kdy se tedy poradny dostanou do normální fáze?
Průměrný počet reálných klientů poraden se zvýšil z 200 na 300, v některých regionech i více. Nárůst je tedy evidentní. Zařídili jsme dvakrát za sebou dotační program k navýšení prostředků oproti roku 2015, tedy před začátkem inkluze. Dnes je až o 14 procent víc financí právě jen pro školská poradenská zařízení. Neumím říct, na kolik nových zaměstnanců se to dá přepočítat, v některých případech jde o zkrácené úvazky. Říct, kdy budou po- radny plně saturovány, je těžké. Tam, kde není možné sehnat dalšího odborného pracovníka, je ovšem možné prostředky nově využít tak, že stávající pracovníci budou v navýšeném úvazku činnosti vykonávat a budou je mít zaplacené. Dá se čekat, že zmírnění požadavků nastane, jakmile se všichni žáci převedou do nového systému. Nových klientů je významně méně než těch rediagnostikovaných a doporučení má platnost zpravidla dvouletou. Kontroly jsou založeny převážně na vyhodnocení účinnosti podpůrných opatření, nikoliv na celé náročné časově komplexní diagnostice.
LN Je všude v regionech situace stejná? V Jihomoravském kraji údajně dojíždějí rodiče s dětmi do poradny až 80 kilometrů.
Rozložení školských poradenských zařízení a jejich dopravní dostupnost je věcí zřizovatelů – převážně krajských úřadů. V tomto kraji velké problémy avizovány nemáme. Máme identifikovány tři kraje, kde k problémům opravdu dochází. Tam by se situace dala vyjádřit slovy „nejsou lidi“. Jde o Liberecký, Karlovarský a částečně některé oblasti vMoravskoslezském kraji. My se je snažíme řešit, teď také přípravou technické novely vyhlášky, abychom snížili administrativní náročnost. Takže jednou z věcí, které snad mohu prozradit, je, že by rodič nemusel podepisovat některé záležitosti i čtyřikrát. Uvědomujeme si, že toto bylo v začátku nastaveno až příliš právně puristicky.
LN Dochází někde ve vyšetření žáka i k několikaměsíčnímu zpoždění, jak se říká?
Už předtím byly kraje, kde k velkým zpožděním docházelo – i šestiměsíčním. Upřímně řečeno, kdo sleduje třeba čekací dobu na dětských psychiatriích, která je i rok a půl, musí uznat, že naše školská poradenská zařízení předvádějí vlastně vynikající výkon. Od podání žádosti musí poskytnout poradenskou službu včetně závěrů do tří měsíců. Tento termín bychom chtěli prodloužit o je- den měsíc, jak tomu bylo v předchozí vyhlášce. Drtivá většina školských poradenských zařízení by to pak už měla zvládat. Zejména poté, kdy odplyne první velká vlna rediagnostikovaných dětí.
LN Měla by práce s dítětem být rozložena i do více dnů?
Záleží vždy na konkrétních obtížích dítěte. Určitě to není nutné u každého. Často je nezbytné, aby navštívilo dalšího odborníka – lékaře, klinického specialistu. Tato možnost je prakticky u všech druhů znevýhodnění, nejčastěji u poruch chování, psychiatrických diagnóz, autismu nebo kombinovaných poruch.
LN Neměli by odborníci adaptaci žáka sledovat přímo ve třídě, ne jen z kanceláře?
Chtěl bych poukázat na to, že česká poradenská zařízení nejsou skanzeny. Vždy to bylo tak, že v každé dobře vedené poradně měl psycholog nebo speciální pedagog povinnost navštívit školu třeba na půlden, kde si měl osahat terén. Dovedu si představit, že při náporu, který je teď s náběhem přešetření, je na to v některých poradnách méně času. Nedomnívám se ale, že by to byl trvalý stav. Navíc ve školách působí školní poradenské pracoviště, kde často prvním, kdo hovoří s rodiči a žákem, je výchovný poradce. Na řadě škol již několik let působí školní psychologové a školní speciální pedagogové.
LN Kdo je koordinátorem inkluze a má ho každá škola?
Ve vyhlášce je doporučení, aby ředitel školy určil osobu, která bude koordinovat tento proces. Nemá smysl množit další a další funkce, někdy je to tedy výchovný poradce, může to být i speciální pedagog nebo školní psycholog. Koordinace v tomto směru není záležitostí ryze odbornou, jde o to, sledovat dění ve škole, kteří žáci do ní přicházejí, komunikaci s odborníky.
LN V některých třídách podle ohlasů děti se speciálními vzdě- lávacími potřebami stále sedí vzadu v lavici a jsou stranou...
Je třeba jasně říci, že existují děti, u kterých zjistíme, že ani smaximálním opatřením není v jejich zájmu, aby byly v běžné třídě. Metody, jak pracovat s žáky, jsou ale různé. Mohou klidně sedět vzadu, ale s asistentem. Neruší pak ostatní. Někdy se kritizuje, že je to vlastně segregace, jen přenesená dovnitř škol. Když se vytvoří skupinka dětí se stejnými potížemi a pracuje se s ní mimo, není to nic, co by bylo proti duchu inkluze. Metody vnitřní diferenciace existovaly vždy a v určitých případech to může pro dítě být i pozitivní. Někdy to může být ku prospěchu, někdy špatně. Důležitá je ale součinnost všech – rodiny, školy a školských poradenských zařízení.
LN Jsou poradny dobře centrálně řízeny?
Otevřela jste problém, který je pro mě bolavý již 17 let. Kraje zřizují, kraje vytvářejí síť. Jediné, co zbývá centru, je veškerá zodpovědnost za to, co se nepovedlo krajům. Dříve si řada rodičů stěžovala a psala na ministerstvo „tady máte vyšetření z poradny, takové hrůzné doporučení, udělejte s tím něco“. Nešlo s tím nic dělat. Řekl bych, že centrální řízení ze zákona není možné nebo je jen nepřímé a je vesměs metodické. Je to do značné míry záležitost krajských úřadů jako zřizovatelů.
LN Jak vycházejí české poradny ze srovnání s těmi ze zahraničí?
Podle mých znalostí z Rakouska a Francie a částečně Velké Británie je naše síť velmi dobrá a hustá. Ne všude, ale na tom se pracuje. Po náběhu inkluze byla v některých krajích zřízena další, detašovaná pracoviště. A když jsem mluvil o tom, že v průměru se u nás v poradnách starají o 200 dětí, v Rakousku je to až 1500. Když mluvím s kolegy ze zahraničí, většinou nám závidí.
LN Umí si školy správně žádat o peníze, asistenty a podobně?
V drtivé většině případů ano. Už někdy kolem Vánoc jsme identifikovali školy, kde to bylo divné, například ze tří asistentů jejich počet stoupl na 15, v jednom případě i na 30. Skoro vždy to ale byla chyba zadávání údajů do systému. Počet asistentů vzrostl poměrně významně, čísla k únoru jsou taková, že těch námi evidovaných bylo o tisíc více. Lidé by se také možná divili tomu, že nejčastějším opatřením není asistent, ale pedagogické intervence – tedy činnost pedagogů.
LN Vyhledávají učitelé kurzy, které by je mohly ohledně inkluze dovzdělat?
Vyhledávají vzdělávací programy, ale někdy nenacházejí kvalitní kurzy zaměřené na některé konkrétní potíže. Například pokud mají ve třídě žáky se závažnými poruchami chování nebo s kombinovaným postižením. Ministerstvo školství ve spolupráci s Národním ústavem pro vzdělávání a Národním institutem pro další vzdělávání připravuje řadu nových vzdělávacích programů i ve spolupráci s vysokými školami.