Kuřáky nikdo nediskriminuje

Stát by neměl omezovat kouření v restauracích, v soukromých firmách nebo na univerzitách, napsal v LN minulou sobotu Petr Fidelius (vlastním jménem Karel Palek). A přidal dvě tiskové strany argumentů, které jsou mimořádně slabé nebo úplně falešné.

Hned v druhém odstavci Fidelius manipuluje fakty: cituje odhad Asociace hotelů a restaurací, podle kterého je už nyní „přes 60 procent hostinců nekuřáckých“. Odporuje to vaší zkušenosti? Jistě, protože to není pravda. Ve skutečnosti předseda zmíněné asociace Václav Stárek řekl, že v současné době je u nás „60 procent restaurací buď nekuřáckých, nebo mají oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky“. A všichni dobře víme, jak takové oddělené prostory pro nekuřáky v praxi vypadaly.

Fidelius zpochybňuje lékařské informace o škodlivosti pasivního kouření a také proti běžnému lékařskému názoru odmítá tabakismus, kterým sám trpí, považovat za závislost. Tvrdí, že půlhodinovou procházkou po Praze si každý poškodí zdraví více než pobytem v zakouřené restauraci. To jsou ale ničím nepodložené dojmy, a srovnávání pasivního kouření s problémem exhalací vzniklých dopravou pak čirá demagogie. Jde o dva různé problémy, které společnost řeší různými způsoby. Zakázat dopravu stejně jako kouření v restauracích není dost dobře možné. Pravidelně se ale zpřísňují emisní normy a za pár desetiletí budou auta na benzin či naftu takovou raritou, jako jsou dnes ta na dřevoplyn.

Autor píše, že „idea převýchovy občanstva“, jejímž projevem má být právě zákaz kouření v restauracích, „je pohříchu dědictvím komunismu“. Nechce se věřit, že muž tak vzdělaný jako Petr Fidelius neví, že formováním občanů k obrazu svému se stát projevuje již od osvícenství. „Převýchova občanstva“– to je nejstručnější definice moderního státu. Státu, který považuje za svou povinnost pečovat o blaho svých občanů, a který je tedy zodpovědný za veřejné zdraví. Pokud někdo tuto roli státu zpochybňuje, pak hlásá návrat do středověku.

Podle Fidelia by se s problémem obtěžujícího kouření v restauracích měl vypořádat trh. Ale proč? Od roku 1784, kdy vznikl v Rakousku tabákový monopol, až do počátku 90. let minulého století to byl právě stát, kdo konzumaci tabáku všemožně podporoval. Stát je odpovědný za epidemii tabakismu, takže je jen logické, že se snaží své dřívější pochybení napravit.

Vrcholem intelektuální i morální ubohosti je Fideliovo srovnání zákazu kouření v restauracích s hypotetickou situací, kdy restauratér odmítne obsloužit „třeba Cikány nebo barevné přistěhovalce“. K tomu je třeba říci jasně: kuřáky nikdo z hospod nevyhání. Jen jim brání, aby svým „zlozvykem“ničili zdraví a otravovali život ostatním hostům. A také personálu restaurací, na který Fidelius účelově zapomněl.

Zavedení svobody nedýchat zakouřený vzduch v restauracích je jedním z největších pozitiv Sobotkovy vlády. Važme si jí a braňme ji!

„Převýchova občanstva“– to je nejstručnější definice moderního státu. Státu, který považuje za svou povinnost pečovat o blaho svých občanů, a který je tedy zodpovědný za veřejné zdraví.