Odpad? Záleží i na tvaru koše
Asi každému, kdo občas zajde do Starbucks na kávu, se již stalo, že barista napsal jeho jméno na kelímek s nějakou tou chybou. Nejenže takový nedoslýchavec některým citlivějším osobám pošramotil ego, navíc přispěl i ke znečištění životního prostředí. Jak totiž ukázal jeden výzkum amerických psychologů, kelímky se svými zkomolenými jmény lidé daleko méně recyklovali. V případě, že bylo jejich jméno napsáno správně, hodili kelímek do tříděného odpadu takřka v polovině případů. Když byla ale ve jméně chyba, odhodili jej tam jen ve čtvrtině případů. Podle psychologů to souvisí s tím, že vnitřně odmítáme hodit do běžného koše cokoli, co je nějak spjato s naší identitou.
Jak ukázala jiná studie, do tříděného odpadu nechceme vyhazovat ani věci, které ztratily svou původní podobu. Zmuchlaná plechovka tak s větší pravděpodobností skončí v obyčejném koši, protože je v našich očích poničená, a tím pádem bezcenná. To samé platí o papíru roztrhaném na malé kousky. Vědecké pokusy ukázaly, že drobné útržky byli lidé daleko méně ochotni recyklovat. Jeden celý list papíru skončil ve tříděném odpadu s větší pravděpodobností než dva listy natrhané na kousíčky. Mimochodem, když se o tomto výzkumu dozvěděla Coca-Cola, rozjela reklam- ní kampaň, v níž nabádala, že i zmuchlaná plechovka se dá recyklovat.
Jak popsal novinář Jacopo Prisco na webu CNN, ponoukat lidi k ekologičtějšímu chování lze i jinak. Hotely standardně upozorňují své hosty, že nemusí vyhodit ručník po každém koupání do koše na špinavé prádlo. Že ho mohou použít víckrát a prospět tak životnímu prostředí. Psycholog Robert Cialdini se svými kolegy přišel na jednoduchý způsob, jak toto sdělení vylepšit. Do každého pokoje umístili zprávu, že většina hotelových hostů používá ten samý ručník několikrát. Znovuužívání ručníků se rázem zvýšilo o čtvrtinu. Psychologové prostě jen vsadili na známý fakt, že lidé tuze neradi vybočují z řady.
O tom, jak šetrně se chováme k přírodě, rozhodují i takové drobnosti jako design odpadkových košů. Při pokusu z roku 2008 umístili psychologové do areálu jedné univerzity dvě verze košů na tříděný odpad. První skupina košů neměla žádná víka, zatímco u druhého typu byla víka speciální – například s plochým otvorem na papír. Zatímco u prvního typu se lidé s tříděním příliš nepárali, u druhého se kvalita třídění zlepšila o třetinu. Když se prostě lidem jasně ukáže, že předmět slouží k určitému účelu, začnou jej k tomu účelu více používat.
Konečně platí, že jestliže chceme, aby lidé více recyklovali, měli bychom je přimět chodit do divadel, muzeí a na koncerty. Jak totiž ukázal jeden výzkum ve Skandinávii, lidé, kteří žijí čilým kulturním životem, jsou ochotnější třídit odpad. A to i když musí k popelnicím ujít pořádný kus cesty. Šetrné chování k přírodě je někdy pěkná věda.
Zpráva, že většina hotelových hostů používá ten samý ručník několikrát, zvýšila znovuužívání ručníků o čtvrtinu. Psychologové prostě jen vsadili na známý fakt, že lidé tuze neradi vybočují z řady.