Africkou savanu brázdí čínský expres

Někdejší pýše britského viktoriánského impéria, křižující dodnes východní Afriku, vyrostla čínská konkurence. Proslulý Lunatic Express vedle moderní železnice postavené Pekingem ztrácí dech.

NAIROBI/PEKING Býval to výdobytek stavitelského umu ve vyprahlé krajině pod žhnoucím africkým sluncem. Vykoupený životy dělníků schvácených tropickými nemocemi, vyčerpáním i divokou zvěří. Kvůli nedostatku místních sil většinu z nich tehdy dovlekli z Britské Indie. Ne nadarmo si tato železnice získala přízvisko Lunatic Express – trať šílenství.

Spojením pobřeží Indického oceánu s břehy Viktoriina jezera, zdroje Bílého Nilu, měla chránit britské zájmy v Egyptě, před německým rozpínáním na území dnešní Tanzanie i choutkami Francie na další výboje v Africe.

Od doby, kdy na slavnou linku protínající keňské stepi a savany vyjela první souprava, ale uplynulo víc než století. Dnes by se přitom jen stěží našel výmluvnější symbol úpadku vlivu západních mocností na černém kontinentě a současné dominance Číny.

Tento týden Keňa slavnostně otevřela nové železniční spojení mezi metropolí Nairobi a přístavní Mombasou na pobřeží Indického oceánu. Postavena byla v rekordním čase za pouhé dva a půl roku čínskými firmami za peníze, které si vláda v Nairobi od říše středu půjčila. Pro africkou zemi je to největší infrastrukturní projekt od zisku nezávislosti na britské koruně v roce 1963. A další pod čínskou taktovkou brzo přibudou, nejen v Keni.

Světová banka projekt odmítla

Nová, moderní železnice se táhne podél své starší, koloniální příbuzné na masivních betonových podpěrách v délce 472 kilometrů. První vlak, který po ní vyrazil z Nairobi do Mombasy, tuto vzdálenost zvládl urazit za pět hodin, tedy za zlomek toho, co jeho stařičký předchůdce. Ten je sice stále v provozu, slouží ale převážně těm, kdo mají hluboko do kapsy, a několika dobrodružství chtivým turistům.

Železnice z Nairobi do Mombasy

Neudržovaná trať natolik zchátrala, že vlaky projíždějí místy minimální rychlostí. Nedochvilnost dnešního Lunatic Expressu je tak takřka legendární. Namísto zhruba 13 hodin uváděných v jízdním řádu trvá cesta zpravidla o deset víc. Nový vlak bude z hlavního města a zpět vyrážet každý den.

Výdobytek na kolejích ale nebyl zadarmo, keňská vláda za stavbu nové železnice zaplatila 327 miliard šilinků, tedy v přepočtu asi 74,6 miliardy korun. Na 90 procent nákladů přitom pokryla z úvěrů od Pekingu.

„Chci poděkovat našemu partnerovi a skutečnému příteli, Číně, za podporu, která umožnila výstavbu tohoto projektu,“nechal se slyšet při středeční slavnostní ceremonii keňský prezident Uhuru Kenyatta. Syn historicky první- ho prezidenta nezávislé Keni Jomy Kenyatty byl zvolen do úřadu v roce 2013 a aktuálně usiluje v srpnových volbách o druhý mandát. Přes tři roky přitom nad jeho hlavou jako Damoklův meč visel zatykač Mezinárodního trestního soudu za zločiny proti lidskosti kvůli násilnostem v letech 2007 a 2008. V roce 2015 ale soud v Haagu případ pro nedostatek důkazů uzavřel.

Na africkém kontinentě patří Kenyatta k jedněm z největších spojenců Pekingu. Právě za jeho éry začala Čína v zemi masivně investovat a půjčovat místní vládě. Bez pár dní přesně před třemi roky podepsal v Nairobi předběžnou dohodu o stavbě nové železniční linky čínský premiér Li Kche-Čchiang. Stalo se tak několik měsíců poté, co keňskou žá- dost o spolufinancování odmítla Světová banka. Kritizovala přitom zejména fakt, že za polovinu předpokládaných nákladů se dala opravit a modernizovat stávající železnice. Na to poukazovala i část keňské opozice. Marně.

Na květnovém summitu k takzvané nové hedvábné stezce, jak Peking označuje svůj globální investiční projekt, keňský prezident požádal Čínu o další půjčku ve výši 370 miliard keňských šilinků, v přepočtu zhruba 84,4 miliardy korun, na prodloužení trati z Nairobi opačným směrem k břehům Viktoriina jezera.

Budoucí keňský železniční koridor je nicméně jen jedním ze střípků v plánu, který Čína na africkém kontinentě zamýšlí. Ve východní Africe se chystá po kolejích propojit i sousední Ugandu, Jižní Súdán či Etiopii s dalšími zeměmi. Loni v říjnu Peking slavnostně spustil první elektrifikovanou mezinárodní trať celého kontinentu mezi Etiopií a Džibutskem. Rozlohou jeden z nejmenších států Afriky, vklíněný mezi Eritreu a Somálsko, leží na strategicky významném Africkém rohu. Čína tam avizovala otevřít první stálou zahraniční vojenskou základnu.

Další čínské železnice se pak rýsují také ve Rwandě, v Angole nebo Nigérii, nejlidnatější africké zemi. Peking masivně investuje i třeba v Egyptě, který před dvěma lety rozšířil na obousměrný provoz Suezský kanál.

Četní afričtí lídři Pekingu jeho půjčky oplácejí otevřením zásob nerostných bohatství svých zemí a podporou na mezinárodní půdě. Ostatně, už v roce 1971 díky hlasům 26 afrických států (ze 76 potřebných ke schválení) Peking získal křeslo v OSN, jež do té doby náleželo po občanské válce odtrženému Tchaj-wanu.