Americká injekce odpůrci Ameriky
NEW YORK / CARACAS Venezuelský prezident Nicolás Maduro je tvrdý kritik kapitalismu západního světa, především toho na sever od hranic jeho vlasti. Ve svých častých projevech nešetří „zkorumpované podnikatele, kteří se s pomocí amerických peněz snaží destabilizovat socialistickou Venezuelu a touží po převratu“.
Zdá se však, že nejsou peníze jako peníze. Tedy přinejmenším pro 54letého prezidenta, jenž se za každou cenu snaží udržet v čele krachující latinskoamerické země.
Zkraje tohoto týdne vydal americký deník Wall Street Journal zprávu, že investiční banka Goldman Sachs se rozhodla nakoupit dluhopisy venezuelské státní ropné společnosti PDVSA v hodnotě 2,8 miliardy dolarů. Firma se sídlem v New Yorku zaplatí za dluhopisy vydané před třemi lety 31 centů za dolar, což znamená, že do venezuelské státní kasy reálně pošle 865 milionů dolarů.
Maduro si tak může alespoň na chvíli oddechnout. Přestože spravuje zemi s největšími zásobami ropy na světě, Venezuela se propadá stále hlouběji do ekonomic- ké krize a tamní státní kasa je beznadějně prázdná. Finanční injekce od Goldman Sachs, jež posílí mezinárodní rezervy, tak může vládě na nějaký čas pomoci odvrátit pád, který je podle mnoha odborníků takřka nevyhnutelný.
Zadluženou zemi s mnohaletou neefektivní správou zlomil hluboký propad cen ropy před třemi lety. Venezuelu dlouhé měsíce su- žuje kritický nedostatek základního zboží a jídla. V posledních dvou měsících situace v zemi přitvrzuje – bezmála den co den jsou v ulicích měst protivládní demonstrace, které už stály život 59 lidí.
I proto se proti rozhodnutí Goldman Sachs zvedla vlna silného odporu. Společnost se podle řady lidí bez uzardění zapletla s diktátorským režimem, který neváhá posílat proti svým odpůrcům do ulic vojáky, jen aby získala výhodný úrok v riskantní finanční operaci. A úrok je vskutku výhodný – až 19 procent ročně.
K nejhlasitějším kritikům patří Julio Borges, předseda Národního shromáždění, jenž poslal vedení společnosti Goldman Sachs rozhořčený dopis, v němž firmu viní z napomáhání diktatuře.
Banka však jakýkoli morální poklesek odmítla. V prohlášení uvedla, že situace ve Venezuele je „složitá a vyvíjí se“, ale že život v zemi „se musí zlepšovat, přičemž společnost tento krok učinila právě ve víře, že tomu tak bude“. Banka navíc dodala, že dluhopisy splatné v roce 2022 nenakoupila na primárním trhu, tedy přímo od vlády, ale na sekun- dárním trhu přes několik evropských burz.
Borges dále v dopise uvedl, že zákonodárci v Národním shromáždění, které sice už půldruhého roku ovládá opozice, což však Maduro a jeho vláda díky prezidentským dekretům víceméně ignorují, prošetří a vyhodnotí, „zda by budoucí demokratická vláda ve Venezuele měla uznat a zaplatit takový dluh, který jde proti zájmu lidu“. Podle španělského listu El País Venezuela výměnou za nyní získané peníze v budoucnu splatí držitelům dluhopisů nejméně čtyřikrát více, než kolik od Goldman Sachs získala.
Společnost Goldman Sachs vyvolala odpor investicemi do diktátorského režimu prezidenta Nicoláse Madura. Banka ale tvrdí, že se tak naopak snaží Venezuelu zachránit.
Hladové dluhopisy
Riskantní investice v bankrotujících zemích nejsou nic nového. V případě operace společnosti Goldman Sachs je však na pováženou, že nastala v době, kdy se chaos v zemi stupňuje a dochází ke krvavým střetům, napsal kupříkladu Andrés Oppenheimer, komentátor amerického listu Miami Herald.
Agentura Bloomberg pak přiblížila venezuelskou iniciativu s názvem Hladové dluhopisy ( Hunger bonds), která se – vzhledem k nastalým událostem spíše marně – snaží přesvědčit mezinárodní společnost a investory, aby zatlačili na režim prezidenta Madura, a to například bojkotem nebo sankcemi. Tak jako například v 70. letech minulého století v případě americké ropné společnosti GulfOil, jež podporovala portugalskou koloniální vládu v boji za nezávislost v africké Angole.