V Číně i zářivé pochází ze zlého
Na výraz jeho tváře, na ten strach v ní nikdy nezapomenu. Snažil se odlézt ke zdi, prodrat se skrze ni, vylézt na ni, podlézt ji, ale nešlo to, a tak se u ní jen sesunul k zemi a zůstal ležet. Přišli k němu a pozvedli ho jako malé a nemohoucí dítě. Jeden ho chytl za hlavu, druhý za nohy a jeho bezvládné tělíčko odnášeli pryč.
Pamatuju si, jak jsem na ně volal: „Vždyť nemá boty! Dejte mu alespoň ty boty!“Nikdo si mě ale nevšímal. Odnášeli ho na popravu ještě s kusy suchého knedlíku v puse… Ten obraz padajících kousků knedlíku z jeho úst, když ho odnášeli na popravu, mám stále před sebou.
LN Asi to bude cynické, ale neoddechl jste si, když ho odnášeli? Nemusel jste už v noci poslouchat jeho hlas.
Tak jsem nepřemýšlel. V mé cele se za dobu, co jsem byl ve vězení, vystřídalo hodně odsouzených k trestu smrti, takže mi bylo jasné, že když jednoho ke zdi od- cejních jednotek. Bylo mi jasné, že se k něčemu schyluje.
LN Kdybych si otevřel čínskou učebnici pro základní nebo střední školy, co bych se v ní dočetl o zásahu na náměstí Nebeského klidu?
Nic. Absolutně nic.
LN Událost se nestala?
Nestala. Oficiálně nikdy neexistovala a neexistuje. Jediné, čeho byste si v Číně při výročí masakru všiml, by byl zvýšený pohyb policistů na hlavních ulicích velkýchměst a zpřísněná bezpečnostní opatření. A abych řekl úplnou pravdu, na některých místech byste si mohl všimnout, kdybyste měl štěstí, nenápadné sešlosti kvůli vzpomínce na tuto událost.
LN Pamětní sešlost připomínající událost, která se oficiálně nestala?
Přesně tak.
LN Pozůstalí po obětech tedy přece jen vzpomínají.
V úzkém kruhu přátel se bude vzpomínat vždy, ale bude se to odehrávat, pokud tito lidé nebudou zrovna v ty dny zatčení, protože těsně před výročím se preventivně zatýká, pod přísným dohledem policie. Ale i tyto vzpomínkové akce pozvolna ustupují do pozadí. Uvědomte si, že velká část pozůstalých po obětech masakru jsou jejich rodiče, protože šlo vesměs o mladé lidi, tehdy studenty, a tak jsou pozůstalí většinou hodně staří nebo už nežijí.
LN Vzpomínka se tedy postupně může úplně vymazat z kolektivní paměti…
Obyčejní lidé mohou na takové události zapomenout, ale intelektuálové nezapomenou, nesmějí zapomenout. A v Číně je naštěstí stále dost intelektuálů, kteří si to, co se stalo, připomínají, či se aspoň pokoušejí. I pro mne – svědka – se stala paměť a její uchování smyslem života.
LN V osobní rovině by se dalo říct, že v Číně vymazávají nejen část obecných čínských dějin, ale i vaši minulost – jste svědkem něčeho, co se oficiálně nestalo, takže část vašeho života jako by neexistovala…
Souhlasím, zůstaňme v osobní rovině. Když jsem po několika letech odcházel z vězení, myslel jsem si, že ke mně budou moji přátelé vřelí, že mi budou nápomocni, že se na mne budou dívat jako na hrdinu, ale nic takového se nestalo. Vyhýbali se mi. A dokonce tak strašně, jako bych měl nakažlivou a smrtelnou chorobu. Blízký a pravidelný kontakt jsem začal udržovat jen s policisty. Tehdy mě opustila moje žena. Neberu si to osobně.
LN Loni mi spisovatel Jen Lien-kche, který zůstává a píše v Číně, řekl, že nemůže o Číně mluvit jen temně, protože není jen temná, že v ní není jen ošklivé bahno, ale i krásné růže, jež z bahna vyrůstají. Co si o té metafoře myslíte?
Pokud Jen Lien-kche rozděluje dobro a zlo tak, že jedno je temné a druhé překrásné jako růže, nemá pravdu. V Číně je totiž všechno – temnota i nejzářivější světlo – pustým zlem. Temné i zářivé v Číně pochází z jednoho zlého kořene.
Mohl bych to říct třeba takto: váš prezident Miloš Zeman teď například přijel do Pekingu (rozhovor byl veden v době Zemanovy návštěvy v Číně – pozn. red.) a možná bylo ve městě jasno, a když vzhlédl, svítilo na něho překrásné kulaté slunce. Aby však tohoto krásného počasí v Pekingu dosáhli, museli nejprve zavřít všechny továrny v okolí, protože jinak by to krásné kulaté slunce nikdo nemohl vidět.
Řečeno jinak, všechno, i to, co na první pohled vypadá překrásně, je v Číně umělé, vylhané, krutě nehumánní. I ty překrásné květy, o kterých mluví Jen Lien-kche, vyrůstají ze zlé půdy. Jejich krása je jenmaskou. Maskují, že jsou promořené, kontaminované. Hezky podobnou věc popisuje například George Orwell v románu 1984 – z Velkého bratra a ze světla, které z něho vyzařuje, také nikomu nikdy nevzejde štěstí.
LN Zůstaňme ještě u Jen Lien-kcheho. Máte pochopení pro ambivalentní postoj spisovatelů, kteří zůstávají v Číně, pracují v ní a vydávají své knížky? Je to jeden z možných postojů, nebo je pro vás nepřijatelný?
Když Jen Lien-kche před časem získal v Praze Cenu Franze Kafky, přečetl jsem si jeho projev, který pronesl. A nejsilněji na mne zapůsobila obrovská bolest, utrpení, o kterém mluví. Říkal jsem si, proč si spisovatel vybírá život v utrpení, život v takové bolesti? Chtěl bych v této souvislosti připomenout Liou Siao-poa, který po událostech na náměstí Nebeského klidu vystoupil v televizi a veřejně si sypal popel na hlavu, že strašně pochybil, když stál na straně demonstrantů. Udělal to, protože měl obrovský strach, že skončí ve vězení nebo že ho zavraždí. Udělal to ze stra- chu a já chápu, co je strach. Později však stále otevřeněji říkal, co si myslí, protože nemohl jinak, a ve vězení nakonec stejně skončil. Byl tam čtyřikrát a teď znovu. Svým pozdějším postojem ukázal, že není slaboch. Rozumím mu a podporuji ho.
Postoj spisovatelů, kteří jsou nesmírně vzdělaní, chytří, plně si uvědomují vady čínského systému, a navzdory tomu se v něm rozhodnou zůstat, a dokonce přednášejí na vysoké škole, je pro mne nepochopitelný. Já bych si jej nevybral. Jen Lien-kche získal Cenu Franze Kafky. Kafka byl částí své osobnosti úředníkem pilně pracujícím v systému, ale přednášel snad na vysoké škole jako Jen Lien-kche? Nepřednášel – to není totéž.
Kafka navíc ve svém díle ukazoval pravdivou tvář systému a dotáhl to do důsledků, ale lidé jako Jen Lien-kche svůj postoj do důsledků nedotahují. Kafky, jeho postojů a děl, jež všechna znám, si nesmírně vážím, postoj Jen Lien-kcheho však za dostatečný nepovažuji.
LN Četl jste jeho knihy Rozpukov nebo Čtyři knihy? Jsou docela otevřené…
Já jeho díla nemám rád, i když je lepším spisovatelem než třeba Mo Jen. Ze spisovatelů, kteří v Číně zůstávají a stále píší, si mnohem více vážím a mám raději například Jü Chua nebo Liou Čen-jüna.
Postoj spisovatelů, kteří jsou vzdělaní, chytří, plně si uvědomují vady čínského systému, a navzdory tomu se v něm rozhodnou zůstat, a dokonce přednášejí na vysoké škole, je pro mne nepochopitelný
LN Mluvil jste v souvislosti s žitím a publikováním v Číně a současně s uvědomováním si vad systému o životě v bolesti. Znamená zůstat a psát v Číně odsoudit se k životu v bolesti?
Čína má sice armádu lidí, kteří kontrolují internet a mažou obsah poukazující na nešvary, ale i policisté jsou jen lidé a nechtějí žít ve světě, kde je jejich úkolem mazat informace. I oni chtějí více svobody.