Pocta mužům, kteří snili
jovníka proti rasové segregaci i vietnamské válce, nositele Nobelovy ceny míru (1964).
Martin Luther King se narodil v roce 1929, studoval na Bostonské univerzitě. Byl obdivovatelem Mahátmy Gándhího a preferoval nenásilné formy protestů. V roce 1963 přednesl památný projev během mírového pochodu ve Washingtonu, známý pod názvem I have a dream. V roce 1968 byl zabit atentátníkem v Memphisu ve státě Tennessee. Po jeho zavraždění inicioval bostonský univerzitní spolek Alpha Phi Alpha veřejnou sbírku, jejímž prostřednictvím měla být financována stavba památníku. Na konto zřízené za tímto účelem postupně významnou částkou přispěli například manželé Gatesovi, George Lucas nebo Walt Disney.
Autorem vítězného návrhu na podobu památníku se stal čínský sochař Lej I-sin (*1954), který se inspiroval slavným Kingovým projevem a své dílo nazval Kámen naděje. Kdo chce ovšem spatřit devítimetrovou sochu vytesanou do bílého kamene, musí nejdřív projít jakousi branou, vedoucí mezi dvěma útesy symbolizujícími Horu zoufalství. Nechybí samozřejmě ani stěna s citáty z Kingových projevů. Výsledek je sice monumentální, ale poněkud popisný. Plastika ochránce lid- ských práv navíc bohužel nenímoc povedená a lidem z našich zeměpisných šířek nemůže nepřipomenout díla ve stylu takzvaného socialistického realismu. Méně naturalistické pojetí by projektu pomohlo. Na druhé straně je třeba uznat, že monument se podařilo jeho autorům skvěle umístit do přírodního prostředí.
Každopádně jde o dílo nepřehlédnutelné a komponované tak, aby – obklopeno kvetoucími třešněmi v době výročí Kingovy tragické smrti (dnes je to ve Spojených státech státní svátek) – bylo viditelné i z dálkových průhledů přes vodní plochu. Pomník byl odhalen v roce 2011 (když byl původní termín posunut kvůli hurikánu Irene) za účasti prezidenta Baracka Obamy, na doprovodném koncertu pak vystoupili Aretha Franklinová, Stevie Wonder nebo Sheryl Crowová.
Rooseveltův úděl
Další „memorial“je umístěn jen o pár set metrů dále, opět na břehu Tidal Basinu. Připomíná jinou významnou postavu 20. století – Franklina Delano Roosevelta (1882–1945). Tento v pořadí 32. prezident byl jediným v celé historii Spojených států, který byl zvolen na více než dvě volební období (celkem čtyřikrát).
Jednu z nejvýznamnějších osobností moderních amerických dějin z něj dělá i jeho New Deal – plán na překonání ekonomické krize, boj s korupcí a v neposlední řadě i vyhlášení války zemím Osy po japonském útoku na Pearl Harbor v roce 1941. Všeobecné sympatie vzbuzoval Roosevelt i houževnatým bojem se svým handicapem – po překonání obrny byl celoživotně upoután na invalidní vozík. Konce války se však nedožil, zemřel v dubnu 1945.
Sám kdysi prohlásil, že o žádný památník nestojí, stačí prý malá pamětní deska (ta pak byla skutečně umístěna na Pennsylvania Avenue). Jeho obdivovatelé však rozhodli jinak a založili nadaci na stavbu velkého monumentu.
Tak trochu to připomíná pražskou anabázi s pomníkem TGM: ani Masaryk si nepřál mít v Praze pomník, ale jen co zemřel, byla na jeho zhotovení vypsána soutěž. Vítězný návrh architekta Jaroslava Fragnera a sochaře Vincence Makovského počítal se vznikem velkého náměstí na Pražském hradě, které se mělo táhnout od Jeleního příkopu až k někdejší mariánské fortifikaci – a jemuž měla padnout za oběť i barokní Jízdárna a další objekty na přilehlém nádvoří (což ale naštěstí porota odmítla). Nemělo jít o jedinou sochu, ale hned několikmonumentál- ních sousoší. Válka stavbě zabránila a po dalších peripetiích vznikl nakonec pomník na Hradčanském náměstí až v devadesátých letech.
V Rooseveltově případě to proběhlo přece jen méně kontroverzně. Definitivní návrh na jeho památník vznikl v roce 1974 dle projektu respektovaného zahradního architekta Lawrence Halprina (1916–2009), autora mnoha městských parků v řadě amerických měst. Ten vytvořil z velkých tmavých hrubě otesaných kamenných kvádrů jakýsi labyrint, v němž hrají významnou roli vodní kaskády. Jednotlivé etapy prezidentova života pak připomínají plastiky několika sochařů, z nichž nejznámější je George Segal. Nechybí samozřejmě citáty a připomínka prezidentovy manželky Eleanor, na jedné z plastik je pak zobrazen i Rooseveltův věrný psík.
Dílo, dokončené v roce 1997, dobře zapadá do přírodní scenérie a působí přirozeněji a především méně bombasticky než nedaleký pomník Martina Luthera Kinga.
Předešlé části volného seriálu o pamětihodnostech amerického hlavního města představily postupně Capitol, památníky prezidentů Washingtona, Jeffersona a Lincolna a také pomníky obětem obou světových válek i válek ve Vietnamu a Koreji. Na závěr jsou na řadě ještě dvě nepřehlédnutelná díla věnovaná odkazu dalších osobností novodobých amerických dějin.
V minulém vydání této rubriky (Orientace, 27. května) je bohužel nedopatřením malíř Jiří John uveden jako Jaromír. Redakce i autor se čtenářům za záměnu křestních jmen omlouvají.