Pro kosu existují praktické důvody?

Kdo chce mít výstavní trávníček, musí alespoň jednou za čtrnáct dní (ale čím častěji, tím samozřejmě lépe) naklusat na zahrádku se sekačkou. Motorové či elektrické mašinky se dávno staly základní a samozřejmou výbavou všech majitelů zahrad. Přesto se i dnes najdou „klasici“, kteří dávají přednost zkracování pažitu starou dobrou kosou. A dokonce jich přibývá.

Mnozí z nás mají jistě v živé paměti vzpomínky na letní prázdniny na venkově u prarodičů, na dědečkovu kosu a na zvuk broušení a naklepávání, při kterém běhá mráz po zádech, i na to, že kosení není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Kosa je pro někoho symbolem žní a prázdnin, někomu zase připomíná zlověstný nástroj smrtky.

Pojďme si stručně připome- nout, co vlastně kosa je. Ačkoli si pod tímto názvem představujeme celý nástroj včetně násady, kosa jako taková je pouze zahnutá plechová čepel, která seká trávu. Násada se odborně nazývá kosiště, mívá obvykle dvě držadla a bývá zhotovena ze dřeva. Kosa v primitivnější formě byla používána již v době železné, kosy podobné dnešním se začaly objevovat ve středověku. V době husitských válek se ujala jako účinná sečná zbraň. Při sklizních u nás potom postupně nahradila dříve oblíbenější srp. Převyšuje jej efektivností práce – je širší a má tak větší záběr.

Aby kosa vykonávala svou práci dobře, je zapotřebí nejen zkušeného sekáče (neboli žence, jak by pravili naši předkové), ale i zodpovědné péče. Kosu je nutné zamokra brousit, k čemuž slouží kamenný brousek. Před samotným broušením je však nutné kosu lehce naklepat kladívkem na speciální kovové podložce, zvané babka. I samotné kosení je docela věda – chce to cvik a ze začátku určitě dohled a asistenci někoho zkušenějšího. A také jistou dávku trpělivosti a pozornosti. Malá chvilka nesoustředění může během zacházení s kosou znamenat i nepěkný úraz.

A proč kosa, když máme snazší cesty? Jsou i ryze praktické důvody. Pokud například přijedete na chalupu po delší době, může se stát, že motorová sekačka dlouhá a tvrdá stébla zkrátka nestráví a kosa nakonec může být nejpraktičtějším řešením, i když se při sekání pěkně zapotíte, a pokud nemáte praxi, tak si i zanadáváte. Výhodou kosy je také její naprostá ohleduplnost k životnímu prostředí. Nejenže není potřeba benzin ani elektřina, ale navíc nehlučí. Práce s ní je fyzicky poměrně namáhavá – vynechte návštěvu fitness centra a „zničte se“tentokrát u něčeho užitečného!

Kosení se mimo jiné stalo v poslední době oblíbenou společenskou událostí i sportovním odvětvím. Sekáče můžete v těchto dnech potkat v pražské Stromovce i na loukách po celé republice, zvláště pak v horských oblastech. Někteří přátelé kosy berou svůj koníček opravdu vážně – jak jinak si vysvětlit, že v této netradiční disciplíně vyhlašují i soutěže, korunované mistrovstvím republiky?

Připravila Michaela Šedivá, spolupracovnice LN