Akademické prostředí je tu málo vstřícné

PRAHA „V českém prostředí se excelentní zahraniční vědci bohužel na řadě míst stanou spíše terčem závisti a okopávání kotníků,“říká

plodný chemik z Akademie věd a také Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

cek, profesor Michal Ho-

LN Jaké byly podle vás důvody, že Michael Bojdys odchází z Česka, ač pracoval na Univerzitě Karlově a také u vás – tedy v Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB)?

Hlavní důvod je zřejmý: Michael dostal z Německa nabídku, která bylamnohem lepší nežli podmínky, které se mu nabízely zde v Česku, a bude mít možnost pracovat ve špičkově vybaveném pracovišti a spolupracovat s podobně zaměřenými experty na materiálový výzkum.

LN A ty další důvody?

Michael se snažil na Přírodovědecké fakultě UK vybudovat laboratoř materiálové chemie a sdílet řadu potřebných přístrojů, ale dostalo se mu jen malé podpory a pochopení... Laboratorní prostor měl velmi omezený a fakulta nedokázala včas nakoupit potřebné přístroje financované z ERC grantu. Na ÚOCHB, který je většinově zaměřen na biologickou a medicinální chemii, měl jen malou část své skupiny a omezené možnosti spolupráce. Jednou z posledních kapek jeho trpělivosti bylo nejspíše rozhodnutí panelu Grantové agentury ČR, která mu po prvním roce předčasně ukončila financování jeho juniorského grantu z důvodů několika minoritních formálních pochybení.

LN Vidíte v kauze nějaký obecnější problém „české vědy“?

Ve vyspělých zemích vědecké instituce cíleně lákají excelentní zahraniční vědce. A je naprosto automatické, že pokud někdo získá velký prestižní grant, dostane maximální podporu od instituce – včetně většího prostoru a kofinancování – i pomoc od kolegů. V českém prostředí se na řadě míst bohužel stane spíše terčem závisti a okopávání kotníků, což je zejména pro cizince, zvyklého na stimulující prostředí předchozích pracovišť, naprosto nepřijatelné.

LN A ti pak jdou za lepším...

Ti opravdu vynikající vědci totiž mají na výběr, takže když se jim nedostane podpory a spolupráce, tak se prostě seberou a jdou jinam, kde je rádi přijmou. To zde nastalo a ukázalo to, že i přes některé „pozitivní ostrůvky“je velká část tuzemského vědeckého prostředí dosud málo otevřená vůči cizincům a nedostatečně ochotná skutečně podpořit vědeckou excelenci.