Primavera tajná i plánovaná
Sedmnáctý ročník festivalu Primavera Sound v Barceloně potvrdil jeho výlučnost mezi všemi přehlídkami podobného typu. Vystoupení momentálních hvězd první kategorie, hudebních legend i těch, jimž by mohla patřit budoucnost, se slila do bohatého mixu chutí a vůní, připomínajícího mistrovská díla středomořské kuchyně.
(od zvláštního zpra-
Podle pořadatelů festival navštívilo stejně návštěvníků jako vloni. Od čtvrtka do soboty jeho branami v přímořském areálu Parc del Fórum prošlo kolem dvou set tisíc lidí, tedy něco mezi šedesáti a sedmdesáti tisíci denně. Takové množství se v gigantickém prostoru skvěle rozloží. K dispozici je deset scén od hlavních dvou, jejichž hlediště pojme de facto desetitisíce lidí, až po relativně komorní pódia, pod nimiž bývá kolem tisíce lidí. Ani zde ovšem zpravidla nehrají žádná „ořezávátka“a už mnohokrát se stalo, že to někteří účinkující v rozpětí pár let dotáhli z malé na hlavní scénu.
Aktuálním příkladem je zpěvačka mladší sestra slavné Beyoncé, jež na Primaveře debutovala v roce 2013 pro pár stovek zasvěcených a letos byla jednou ze čtvrtečních hlavních hvězd. Paradoxně, její nevzrušivá a autorsky i interpretačně spíše průměrná hudba za tu dobu žádný velký pokrok neudělala.
Jsou ovšem slavné kapely, které pořadatelé zvou opakovaně a pro dotyčné umělce se Primavera stává tak oblíbenou destinací, že ji poctí i něčím výjimečným. Ještě dlouho se bude nepochybně mluvit o „utajeném koncertě“, který ve čtvrtek odehráli kanadští
Dozvěděli se o něm zprvu jen nejskalnější příznivci kapely, napojení na její sociální sítě, anebo náhodní kolemjdoucí. Vyrostlo pro něj speciální pódium o velikosti nějakých deset krát deset metrů. Tedy plocha, jakou kapela komerční velikosti Arcade Fire nejspíš už hodně dlouho neokusila. Poskládala se na ni celá rozšířená koncertní sestava a každá ze čtyř stran pódia, obklopeného lidmi, měla vlastně svoji „přední linii“, takže se nikdo nemusel cítit odstrčen.
Koncert se konal k uvedení prvního singlu Everything Now z nadcházejícího stejnojmenného pátého alba kapely, které vyjde v červenci. Singl, kterým svoji 12písničkovou show zahájili, si Arcade Fire načasovali právě na den zahájení Primavery. Byl to pro ně jistě zážitek, zase jed-
Solange, Arcade Fire.
nou si zahrát „jen tak“bez světelné show a scénického pohybového aranžmá. Když jejich hity, z nichž bylo sestaveno celé vystoupení, nadšené publikum zpívalo s sebou, nebyla to jen bezbarvá masa, osvětlená reflektory, jako tomu bylo při sice výborném, ale ve srovnání se čtvrtečním zážitkem vlastně druhořadém sobotním koncertě na hlavní scéně. Byť se pod pódiem sešlo patrně vůbec nejvíc posluchačů za celý festival.
Morrisonova lekce
Mezi aktuálními popovými hvězdami se velmi dobře popasovalo s velkým pódiem anglické trio a to i přes svůj křehký a zvukově tak trochu „děravý“zvuk. Sympaticky přirození The xx představili svoje letošní lednové album I See You a do poměrně dlouhého programu se jim hravě vešla řada písní z předchozích dvou desek. Zasněné vokály kytaristky Romy Madley Croftové a baskytaristy Olivera Sima, stejně jako jednoduché, ale výborně do sebe zapadající party jejich nástrojů, byly zcela dominantní. Elektronika, obsluhovaná a vytvářená duší souboru Jamiem Smithem (který coby Jamie xx ještě pozdě v noci odehrál sólový blok, nahrazující odřeknuté vystoupení Franka Oceana) v některých pasážích koncertu doplatila na ozvučení.
The xx,
Primavera Sound simůže gratulovat, že je populární nejen mezi nastupujícími a aktuálními umělci, ale i mezi veterány, kteří zde každoročně slaví velké úspěchy. Je to až s podivem, když publikum, tvořené z větší části „hipstery“ze všech koutů světa, nadšeně skanduje do písní, napsaných často v letech, kdy ještě nebyli na světě ani jejich rodiče. Nejmarkantnějším příkladem této programové linie byl letos irský soulový zpěvák
jehož koncert byl zlatým hřebem soboty. Jeho 20písňový blok byl sestaven z větší části ze zpěvákova „the best of“. Nechyběly hity z éry skupiny Them ani písně z jeho sólové dráhy či několik coververzí v rhythmandbluesovém duchu.
Van Morrison je i ve dvaasedmdesáti letech fantasticky frázujícím zpěvákem s obdivuhodným repertoárem, z něhož je evidentně na koncertech vybíráno podle momentální nálady, což v této „lize“nebývá zvykem. Závěrečnou Glorii si zpívaly tisíce hrdel a lidé tak měli šanci v autorském originále slyšet písničku, kterou na stejném místě, dokonce na témže pódiu, zpívala v coververzi jiná legenda, Patti Smithová, před dvěma lety.
Kuriózním, i když hudebně dobře podloženým zážitkem, bylo napjatě očekávané vystou-
son, Van Morri-
pení jamajské zpěvačky
v 70. a 80. letech velmi extravagantní hvězdy diska, o jejíž současné formě (je jí 69 let) se toho mnoho nevědělo. Svérázný způsob vystupování byl pro ni typický vždy, stejně jako velmi „výtvarné“kostýmy, účesy a make-up. V tomto ohledu ani tentokrát nenechala nic náhodě a zhruba každé dvě písně přicházela zpoza pódia s novým modelem. Pomalování jejího těla i obličeje, stejně jako některé masky, připomínalo voodoo obřady a hudba, kterou Grace Jonesová provedla, k této imagi skvěle sedla, stejně jako její tajnosnubnými úsměšky provázené poznámky o Jamajce jako zemi plné marihuany a kokainu.
Jonesové, Alternativa Grace
Nejen velké globální hvězdy ale dělají Primaveru. Pravidelně si zde dávají dostaveníčko představitelé nejrůznějších víceméně alternativních žánrů, kteří zde často hrají pro násobné množství posluchačů než na svých běžných klubových štacích.
Byla mezi nimi například velmi výrazně reformovaná britská kapela Jedná se vlastně o pokračování avantgardního rockového tělesa This Heat, zahrnovaného na přelomu 70. a 80. let stejnou měrou k postpunku jako k hnutí Rock In Oppo-
This Is Not This Heat.
sition. Dnes ji tvoří dva z původních členů, kytarista Charles Bullen a zpívající bubeník Charles Hayward, a ti jsou obklopeni výrazně mladšími hudebníky, předvádějícími přímo ukázkovou mezigenerační spolupráci.
Neméně vynikající vystoupení odehráli američtí
Základem jejich programu bylo nedávno vydané album In Spades, zahráli z něj šest písní. A přestože se jedná o zvukově i aranžérsky velmi členité dílo, jeho převedení do živé podoby zvládla kapela, disponující i dvojími dechy respektive dvojími smyčci zcela přesvědčivě.
Velký zážitek přinesl koncert kultovních spojujících garážový rock se soulem a gospelem, to vše v glamrockové stylizaci. Dominantní figurou celé show je zpěvák Ian Svenonius, připomínající Jamese Browna. Dobrou polovinu koncertu strávil mimo pódium: v koridoru pro kamery, na jeho zábradlí anebo přímo na ramenech a rukou diváků. Úctyhodný výkon.
Festival Primavera Sound nabídl letos více než tři sta koncertních vystoupení. Co návštěvník, to jiný obraz festivalu. Není ale pochyb o tom, že bolavé nohy z přebíhání mezi scénami, nabízejícími jeden blok zajímavější než druhý, si budou v následujících dnech léčit všichni.
Whigs. The Afghan The Make Up,