Budíček pro „českou vědu“
Ať už budeme odchod vědce Michaela Bojdyse z Česka jakkoliv vysvětlovat nebo shazovat („Dělal to jinak“, „Vždyť tak dobrý nebyl“, „Skutečně tam měl chyby“, „Dvacet článků, to mám taky“, „Nezapadl mezi nás“atd.), je to špatná zpráva. O nás, ale i pro nás.
Chemik, který studoval v Cambridge i v ústavu Maxe Plancka a pak působil na Liverpoolské univerzitě i berlínské technice, vydržel na Univerzitě Karlově – ano, té staroslavné škole! – ani ne tři roky. Navíc na jedné z výzkumně nejsilnějších fakult v republice, na Přírodovědecké fakultě UK. Ne že by neměl vůli. Od července 2014 působil v Praze a hned rok nato přivezl velecenný grant Evropské výzkumné rady (ERC) v hodnotě 38 milionů korun.
Jak LN opakovaně vyzdvihují, značka „ERC“je pojem. Bez přehánění. Prvotřídní štempl pro hraniční výzkum, který Evropu a svět zajímá. A co si nalhávat: Česko a Češi si v tomto ukazateli – jasně a nepopiratelně – nevedou dobře. Chcete čísla? Za celou dekádu získali vědci na české instituce jen 26 ERC grantů: deset startovních (jako má Bojdys), osm konsolidačních, sedm pokročilých a jeden synergický. Z toho si, prosím pěkně, odškrtněte dva, protože fyzik Jan Kuneš si jej loni spolu s desítkami milionů odnesl do Vídně, což učiní i Bojdys – půjde nejspíš do Německa. Malou útěchou budiž jen to, že jeden konsolidační ERC grant putoval též opačným směrem: z Kypru do Česka.
Celé Česko získalo za deset let ani ne polovinu grantů, co Katolická univerzita Lovaň! Nyní jsme přišli o další úspěch, který působí jako magnet: přitahuje lidi, nápady, spolupráce.
Sečteno a podtrženo: jsme dosti neúspěšní v soutěži skutečně excelentního výzkumu, který snese nejpřísnější měřítko. Říkal to bývalý premiérův šéfporadce Rudolf Haňka, říká to někdejší viceprezident ERC Pavel Exner a neustále to říká Tomáš Jungwirth, člen vědecké rady ERC. Pro představu: celé Česko získalo za deset let ani ne polovinu grantů, co Katolická univerzita Lovaň!
Nyní jsme přišli o další úspěch, který působí jako magnet: přitahuje lidi, nápady, spolupráce. Ale zajímá to někoho? České prostředí je přesyceno slovem „excelence“(projekty, centra, výzvy); jen připomeňme, jaké rozpaky vzbudilo nedávné hodnocení 1. kola výzvy Excelentní výzkum z unijního programu (OP VVV), která má rozdat asi deset miliard korun...
Úplně stejné přirovnání, jaké na to v březnu použil nejmenovaný brněnský biolog, teď užívá i odcházející chemik: velké peníze do vědy se v Česku rozlévají konévkou s kropítkem, takže něco ukápne skoro každému. Akademická komunita, bráno jako celek, vlastně nechce cizí květinky na té „svojí“zahrádce; z novely vysokoškolského zákona vypadly plány na otevřená funkční místa profesorů (odkudkoliv) a značný odpor teď vzbuzují i záměry Masarykovy univerzity, aby předkládané habilitace byly ve světovém jazyce.
Výmluv bývá plno. Ale slovy vědeckého klasika: „Žádná česká věda neexistuje, věda je jen jedna!“Když pak z Bojdysova výzkumu funkčních nanomateriálů vzejde nějaký lukrativní patent, nefňukejme.