Janouškův znalec? To hoši přepískli
Někteří znalci jsou ochotní dát razítko na cokoliv, líčí pražský advokát své letité zkušenosti
Stále častěji je osud soudního nebo správního řízení v rukách znalců. Ministerstvo spravedlnosti sice připravilo zbrusu nový zákon, ten se však do voleb zřejmě nestihne projednat v parlamentu. Podle zkušeného pražského advokáta Františka Schulmanna jsou ale změny zcela nezbytné.
LN V jakých situacích může být osud soudního řízení v rukách znalce?
Uplatnění znalců je tak široké, jako je košatý život sám. Obecně se znalec přibírá vždy, kdy je vyžadována nějaká odborná znalost, tedy jiná než právní. V trestních věcech se typicky zkoumá příčetnost pachatele z pohledu duševních chorob či závislostí. Znalci bývají přibíráni na stanovení výše škody, u násilné trestné činnosti na způsob provedení činu. U dopravních nehod zase popisují takzvaný přednehodový děj. V civilních věcech jde často o stanovení hodnoty majetku, posouzení duševního stavu člověka v řízení o omezení svéprávnosti či analýzu DNA v řízení o popření otcovství. Samostatnou kapitolou pak jsou písmoznalci.
LN Tím máte na mysli, že s nimi jsou problémy?
V posledním desetiletí jsem se v několika případech setkal s tím, že znalec řekl, že sporný podpis byl pravý, ač tomu tak objektivně nemohlo být. V jednom tom případě šlo o to, zda zásilku na poště převzal adresát, který to popíral a uváděl, že se podepisuje jinak, což byla pravda. Znalec z pražského kriminalistického ústavu jednoznačně uzavřel, že sporný podpis je pravým podpisem adresáta. Ten si vyžádal oponentní posudek, v němž se uváděly závažné argumenty takový závěr zpochybňující. Soudkyně na prvním stupni odmítla, aby adresát podpis zpochybňoval a vyšla z chybného posudku. Odvolací soud však obešel pochybný posudek tím, že se dotázal na poště, kdo ve skutečnosti zásilku převzal. V odpovědi se uváděla úplně jiná osoba než adresát! V té věci přitom šlo o docela velké peníze.
LN Máte dojem, že potřebujeme nový zákon o znalcích, když ten současný pochází z roku 1967?
Zákon o znalcích a tlumočnících je z doby, kdy byly přijaty v podstatě všechny základní kodexy. Základní ideologická úvaha šla vyjádřit tak, že již brzy bu- deme v komunismu a všichni budou uvědoměle dodržovat bolševická desatera. Předpokládalo se, že znalci v podstatě nebudou potřeba. Zákon o znalcích a tlumočnících představoval jenom okrajový předpis a přesně za takový byl pokládán do nedávna. Kdykoli se vyskytl problém se znalcem, každý ministr spravedlnosti ujišťoval veřejnost, že ministerstvo právě dokončilo nový zákon, který vše vyřeší. Jenže zákon nikdy přijat nebyl a zjevně se tak nestane ani v tomto volebním období. Současný zákon ale dnešní době nestačí.
LN Je to tím, že byl psán v době, kdy obchodní styk a soudní řízení fungovalo jinak než dnes?
Naprosto souhlasím. Když zmiňujete ty obchodní spory, tak ty neprobíhaly u soudu, ale u hospodářské arbitráže. Léta jsem zastupoval státní ústav, který projektoval všechna zařízení v resortu zdravotnictví. Byl jsem u desítek arbitráží a zažil jsem to jen jedinkrát, ve sporu o odpovědnost za vady projektu jednoho lázeňského zařízení byl nakonec přibrán znalec. Tehdy to bylo ojedinělé.
LNA po roce 1990 začalo šermování posudky, které si nechávají vypracovat obě strany sporu?
V trestním řádu i občanském soudním řádu je ustanovení, že znalecký posudek objednaný jednou ze stran má stejnou váhu jako posudek objednaný soudem. Až v 90. letech se prolomila komunistická zásada, že soudce je vládcem řízení a nemusí provést posudek jedné ze stran jako důkaz.
LN Teď je ve vládním návrhu nového zákona o znalcích navrženo zrušení tohoto paragrafu.
To přece také není řešení. Existuje třeba jeden znalecký ústav podávající posudky v trestních věcech ekonomické povahy. Má-li obviněný dostatek peněz a státní zástupce mu je zlovolně nezmrazí, musí platit jiné znalce, kteří pohádky znaleckého ústavu rozbijí. A v další věci je tento ústav přibrán k posudku zase. To právo tam být prostě musí, i za cenu, že to občas povede k excesům.
LN Ale není to tak, že když je znalec najat jednou ze stran, tak píše v její prospěch? Třeba znalec Jiří Doleček stojí nyní před soudem kvůli zkreslenému posudku v kauze nehody lobbisty Romana Janouška.
Vždy je to o lidech. Slušný znalec řekne, že soudní posudek považuje za správný a profesně by se znemožnil, kdyby jej zpochybnil. V té Janouškově kauze to hoši zkrátka přepískli. Nechápu, že to ten pán měl po osmdesátce zapotřebí.
LN Setkáváte se v praxi s nesmyslnými posudky?
Bohužel ano. Kvalita znalců a jejich posudků je největším problémem současného systému. Zažil jsem i to, že se znalec suverénně vyjadřoval i k otázkám, k nimž neměl žádnou odbornost.
Stále se vychází z toho, že když něco řekne „soudní“znalec, tak se s tím nepolemizuje. Jenže i znalci jsou přece chybující lidé. Soudy jsou leckdy liknavé a nechtějí přibírat dalšího znalce, který by třeba dospěl k odlišnému závěru. Pak je totiž třeba nechat vyhotovit revizní posudek a věc se strašně vleče.
Dalším nešvarem je nedodržování pravidla, že znalec se nesmí pouštět do právních závěrů. V praxi se to sice akceptuje, ale v zákoně to výslovně napsáno není. Jde o to, že třeba v případě dopravní nehody má znalec popsat situaci na místě a říci, jaká byla přiměřená rychlost vzhledem k povětrnostním a dalším poměrům, jaký byl mechanismus nehody. Ale už mu nepřísluší hodnotit, zda došlo k porušení pravidel silničního provozu. To přísluší soudu.
LN Právě kvůli chybným posudkům u dopravních nehod znalci někdy sami končí před trestními soudy. Setkáváte se s tím, že popíší děj, jenž se nemohl stát?
No jistě, ukážu vám to na dvou případech z dávných dob. V jednom posudku o dopravní nehodě „expert“tvrdil, že automobil se pohyboval po kruhové dráze!
Ve druhém případě šlo o střet osobního automobilu s chodcem, který na následky zranění zemřel. Posádka se bránila, že chodec byl pod vlivem alkoholu a zcela neočekávaně jim vstoupil do dráhy. Znalec v daném okrese vycházel policistům velmi vstříc a měl na dopravní posudky fakticky monopol.
Ale jaký nesmysl v tom případu sepsal! Spočítal, že auto mělo v okamžiku střetu rychlost 118 kilometrů v hodině. Jenže tomu vůbec neodpovídala demolice auta ani chodcova zranění, navíc to byla osm let stará Škoda 1000 MB, která takové rychlosti nedosáhla pomalu ani v suchu na dálnici, natož v obci, v noci a v docela prudkém kopci. Jen díky osobním známostem jsem přesvědčil Fakultu strojní ČVUT, aby mi se-
psali vyjádření, že něco takového opravdu možné není. Když pak odvolací soud viděl rychlost 118 kilometrů za hodinu při jízdě do kopce, tak mu to došlo. Řidič vozidla byl ale stejně odsouzen, protože nový znalec řekl, že reálná rychlost 60 kilometrů za hodinu byla v daném místě a v danou chvíli nepřiměřeně vysoká. Když jsem se toho znalce ptal, jak mohl sepsat takové nesmysly, tak mi suverénně odvětil, že tomu vůbec nerozumím a kdyby mi to měl vysvětlovat, tak to stejně nepochopím. A co je nejhorší, v další věci ho přibrali zase.
LN Zlepšuje se to nějak v čase?
Ona hlavně chybí kontrola práce znalců. Patří to do pravomoci krajských soudů, ale neberou to vážně a stížnosti vyřizují laxně.
Přitom některé ty případy jsou opravdu hnusné. Jeden zbohatlík odešel od ženy se dvěma dětmi a chtěl jedno z nich do péče. K soudu pak přinesl posudek jakési psychiatričky, která se suverénně vyjadřovala o úchylkách a psychických potížích matky, aniž by s ní kdykoli mluvila. Té znalkyni jsem napsal dost ostrý dopis, na který mi pohrdavě odpověděla, že jako znalkyně si může psát, co chce. Předseda krajského soudu mi pak sdělil, že jí byla dána vážná výstraha.
LN Souhlasil byste s vládním návrhem nového zákona o znalcích, dle kterého by vznikly odborné skupiny, jež by periodicky znalce přezkoumávaly?
S tím bych naprosto souhlasil, protože současný stav je zcela nedostatečný a krajské soudy na to nemají kapacitu a vůbec kontrolu znalců nezvládají.