Najde kompromis i dveře na Hrad
PRAHA Nehledě na dění posledních dnů je jasné, že jedním z klíčových hráčů sociální demokracie se stal její doposud řadový místopředseda Lubomír Zaorálek. Právě k němu se nyní upíná přinejmenším část strany, která se potýká s odlivem voličů. Není to přitom sázka na novou tvář. Současný ministr zahraničních věcí se ve stranickém životě pohybuje déle než Bohuslav Sobotka. Už koncem osmdesátých let pracoval pro Československou stranu socialistickou a v roce 1990 zasedl ve Federálním shromáždění. V Ostravě navíc po revoluci zakládal Občanské fórum.
Rozvedený otec tří dětí měl ostatně navrch už během březnového sjezdu ČSSD v Brně. Tehdy získal vůbec nejvyšší počet hlasů (591), ale pouze na pozici místopředsedy. Ve srovnání s tím Sobotku za předsedu chtělo „jen“460 spolustraníků. Za svůj projev si Zaorálek vysloužil dokonce potlesk ve stoje. Výrazně si v něm „vyšlápnul“na šéfa ANO Andreje Babiše. V emotivně laděném vystoupení ho kritizoval za oligarchizaci české politiky.
Kromě projevu mu ale pomohla i pečlivá příprava. „Měl lidi, kteří mu na sjezdu obíhali podporu,“naznačil vlivný člen ČSSD.
Minimálně od jara tedy bylo zřejmé, že patří do klubu favoritů na příštího hlavního představitele strany. „Myslím si, že Luboš Zaorálek to má v hlavě dobře srovnané. Dlouhodobě se věnuje přípravě programů a odbornému intelektuálnímu zázemí. Je také předseda Masarykovy dělnické akademie,“ řekl LN Jiří Dienstbier, který až do loňska seděl se Zaorálkem, vystudovaným filozofem a politickým ekonomem, ve vládě.
Podle Dienstbiera je Zaorálek vybaven nejen rétorickými schopnostmi, ale umí najít kompromis. Mnohokrát také prý dokázal vybruslit ze složitých situaci.
NOVÝ VOLEBNÍ LÍDR
„Právě schopností vystoupit a sdělit nějaké poselství dokázal na poslední chvíli zvrátit poměry a dostat lidi na svoji stranu. Pamatuji si to z doby, kdy se stal předsedou moravskoslezské organizace ČSSD. Tehdy byl zvolen, ačkoli nepatřil mezi favority,“dodal Dienstbier.
Schopnost jednat s lidmi potvrzuje i Zaorálkův současný vládní kolega aministr zdravotnictvíMiloslav Ludvík. „Umí výborně mluvit a zaujmout posluchače. A je to autentický sociální demokrat,“řekl LN Ludvík. Zaorálkův „sexappeal“spočívá v ještě další schopnosti, jíž se liší od Bohuslava Sobotky. Dokáže se domluvit cizími jazyky (anglicky a německy) a má zahraničněpolitický rozhled. „Není moc zaseknutý na českém písečku. Ví, kam utíká zajíc ve světě. Občas se jen ztrácím, když mluví v projevech déle než čtvrt hodiny,“naznačil odvrácenou stranu Zaorálkovy rétorické umu jiný sociální demokrat, který si nepřál být jmenován.
Proevropské uvažování na Zaorálkovi, který loni oslavil 60. narozeniny, vyzdvihuje i Dienstbier: „Je to přesvědčený Evropan. Uvědomuje si potřebu evropské integrace, bez níž dnes není možné ani naplňovat sociálnědemokratický program.“
Otevřené hradní dveře
Obratnost v politice ale předvedl Zaorálek už při nástupu do funkce ministra zahraničí. Původně se očekávalo, že s jeho nominací bude mít problém Miloš Zeman, který se před tím se Zaorálkem několikrát ostře střetl. Byl také pova- žován za poslance, který v tajné volbě nepodpořil prezidentské ambice Zemana. Očekával se i vleklý spor s Hradem ohledně vysílání velvyslanců. Ani na jedno však nedošlo. „Jsem rád, že mám otevřené dveře na Hrad. Kdykoliv, když je jakýkoli problém. To snad mohu říci, protože mi to pan prezident dává najevo,“pochvaloval si vztah se Zemanem Zaorálek loni v září.
Zajímavý byl i jeho postup v průběhu květnové vládní krize. S několika dalšími sociálnědemokratickými politiky zrušil svoji účast na chystané cestě Zemana do Číny. Spolupráce s Čínou je přitom klíčovou novinkou české zahraniční politiky po nástupu Zaorálka do Černínského paláce.
Fakticky se tím v krizi Zaorálek postavil za Sobotku. Zeman přitom řekl, že po návratu z Číny ho byl připraven jmenovat do čela kabinetu, pokud by Sobotka podal demisi. Zaorálkova hvězda získala v posledních týdnech novou váhu.
Brilantní rétor. Člověk, jenž hledí za hranice Česka. Anebo také intelektuál s širokým rozhledem. To jsou nejčastější charakteristiky, kterými titulují Lubomíra Zaorálka jeho kolegové.