Čas na nekrolog
Sobotkův odchod je metaforou hlubších změn
Politický filozof, sociolog a především intelektuální provokatér Václav Bělohradský irituje své příznivce na levici opakováním své teze „Největší hrozbou je ustanovení vlády celé politické třídy“. Profesora Bělohradského nelze podezřívat z nepřátelství k levici, coby kandidát ČSSD a Zelených dokonce zkoušel získat senátorské křeslo, s Bohuslavem Sobotkou společně vařili předvolební špagety. Přesto nepřímo přesně popsal, proč teď pan Sobotka odchází: coby člověk, jenž v životě nepoznal nic než formální politiku, je zavrženým nejvyšším reprezentantem „vlády politické třídy“.
Při nástupu do úřadu premiéra jsme na tomto místě psali: „Nebude to mít lehké: nad sebou Miloše Zemana, vedle sebe Andreje Babiše, v zádech pučisty z Lidového domu“. Pana Sobotku nakonec nezničil ani pan Zeman, ani pan Tejc, ale obyčejný volič, jenž místo Sobotkových včerejších vět „rozpočet na příští rok musí být zodpovědný, prorůstový, sociálně vyvážený“dal přednost Babišovu videoblogu.
V posledních parlamentních volbách získala Sobotkova ČSSD lehce přes 20 a Babišovo ANO lehce pod 19 procent hlasů. Ten součet je dle posledních modelů stejný, jen ten poměr se změnil z 1:1 na 1:3. Jak je tohle možné? Co premiér tak strašlivě zvojtil a vicepremiér stejné vlády tak geniálně zvládl? Těžko říct, a jen na jiný komunikační styl to nesvedeme.
Sledujeme větší posun než jen propad jednoho pečlivého úředníka, jenž neustál střet s byznysovým žralokem. Jakkoli mladého francouzského bankéře Emmanuela Macrona osobnostně nelze srovnávat se starším velkopodnikatelem Babišem, příběh jejich hnutí je podobný až k nevíře. Napřed vyluxovali tradiční pravici, poté zničili tradiční levici a mají nakročeno k dominanci. Macron rozhodně nevolá „všetci kradnú“, přesto stejně jako Babiš obsadil politický střed – což je krok, před nímž varují všechny učebnice politické vědy.
V tomto punktu může být odchod Bohuslava Sobotky pro tradiční levici mnohem větším mezníkem, než by se nám dnes mohlo zdát. Petr Kamberský