Nepodceňujte trpaslíky. Žel pozdě...

Proč se tyhle země vůbec účastní fotbalové kvalifikace? podivil se před lety věhlasný český kouč Karel Brückner. „Je načase to přehodnotit,“dodal s notnou dávkou pohrdání v hlase.

Jeho hvězdy, Rosický a spol., předtím smetly ze hřiště sice snaživý, leč neškodný tým Andorry na jeho pyrenejské půdě a sebevědomému trenérovi zkrátka přišlo zbytečné mrhat silami v soubojích s bezvýznamnými outsidery.

Zda se ta posměšná slova teď dostala k uším maďarských fotbalistů, není známo. Po páteční blamáži, kdy jim ta samá Andorra v bojích oMS uštědřila historickou prohru 0:1, jim jejich okolí i tak sype do ran soli dost. „Omlouvám se všem, kteřímilují maďarský fotbal,“hlesl po zpackaném zápase na stadionku v Andoře la Velle zdrcený kanonýr hostů Balázs Dzsudzsák. Loni touto dobou vyškolil na Euru portugalského gólmana budoucích mistrů Evropy dvěma nádhernými brankami, teď se na hřišti trápil. Kdo by si na ty báječné chvíle po páteční hanbě v Pyrenejích ještě dnes vzpomněl?

PAŽIT

Rozzuření fanoušci rozhodně ne. „Křičeli na mě, že jsem chamtivec,“posteskl si maďarský kapitán se slzami v očích. Což o to, po závěrečném hvizdu počastovala početná svita fandů na místě své borce mnohem vulgárnějšími nadávkami (a ty maďarské umějí být hodně šťavnaté). Tady ovšem chtěli fans své star jízlivě připomenout, že zatímco on se dozajista topí v penězích od šejků v jakémsi klubu v emirátech, jeho vítězní soupeři musí za živobytím každé ráno do práce a k fotbalu se dostanou jen ve volném čase.

Maďaři už dávno nejsou fotbalová elita. Náhlé vzedmutí na loňském šampionátu lze v kontextu dlouhodobé mizérie brát spíš jako zázrak. Ovšem vědomí, že je gólem pokořil hráč oblékající na klubové úrovni dres třítisícové vesnice, bolí hodně.

Přitom ve fotbale stejně jako jinde v životě stále platí známá poučka: měj úctu k soupeři, byť výkonnostně slabšímu, a raduj se z vítězství až po vyhraném zápase, nikdy ne předem...