Vojáci do škol? Rodiče jsou proti

PRAHA „Kdo z vás je schopen definovat slovo zbraň?“ptá se voják žáků prvního stupně v rámci armádního programu Přípravy občanů k obraně státu (POKOS). Ani netušil, že touto větou vzbudí nevoli některých odborníků i rodičů. Program podle nich do škol nepatří.

„Prezentace a propagace armády mohou budit dojem, že chce doplnit své stavy, a škola jí k tomu dává příležitost,“sdělil Michal Řezáč, předseda Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd. Řada rodičů účast svých potomků v programu odmítá.

Že by brannou výchovu měli zajišťovat jen učitelé, se zase nelíbí záchranářům. „Nezvládají tuto problematiku jako my. Máme pro ně kurzy, ve kterých se jim snažíme vysvětlit, co by měli s žáky probírat,“sdělila Eleonora Tilcerová z generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru.

S tím, co ve školách během výuky vidí, nejsou ovšem spokojeni ani sami učitelé. Armádní program, během kterého se žáci seznamují s obranou státu, jim připomíná tu brannou výchovu, kterou zažili sami před rokem 1989. Jejím základem bylo nasadit si masky, obléknout pláštěnku a na ruce a nohy upevnit igelitové sáčky. Výjimečné nebylo běhání po lese nebo házení gumovým granátem.

V této podobě výuka branné výchovy zanikla v roce 1991. V roce 2013 se ale do rámcových vzdělávacích programů vrátila. Nejde o samostatný předmět. Žáci se informace dozvídají například v rámci výchovy ke zdraví či předmětů člověk a společnost nebo člověk a příroda.

Školy přistupují k bezpečnostním tématům různě. I když se podle hasičů situace mírně zlepšuje, školáci mají rezervy. „Máme tu generaci, která pravidla první pomoci nezná,“poznamenala Tilcerová. Rozdávat letáky podle ní nestačí. „Tak si člověk první pomoc neosvojí a v panice pak není schopen reagovat. Prvních pět minut, než přijedou záchranáři, je každý z nás s mimořádnou událostí většinou sám,“upozorňuje.

Že výuka není systematická, připouští i Česká školní inspekce. „To se ví dávno a přiznávají to všichni zúčastnění, kteří do toho hovoří,“řekl včera náměstek inspekce Ondřej Andrys. Shodnout se totiž zjevně není lehké ani na tom, jak se má tato výuka vlastně nazývat. Místo branné výchovy podporují někteří spíše „civilní obranu“.

„Téma branné výchovy musíme vnímat mnohem šířeji. Armáda není jediný garant bezpečnosti,“sdělila Petra Frühbauerová, ředitelka organizace NaZemi, která se problematikou rovněž zabývá.

Armádní program POKOS ale náměstek Andrys brání. „Jeho jádro je samozřejmě postaveno na prezentaci armády. Musím ale vyvrátit představu, že se celý den lítá s kulometem a nutí se děti, aby si sedly do obrněného transportéru,“řekl.

Podle manažera projektu z ministerstva obrany Ivana Gerháta se školy o kurz hlásí samy. „Jde pouze o doplněk výuky. Dopředu dostane ředitel informaci, jak bude program probíhat, že budeme mít vojenskou techniku a vybavení, tedy i zbraně.“

Hrozba povodní, dopravní nehody, ale i teroristického útoku. Význam branné výchovy v českých školách je diskutován čím dál více. Kdo má ale děti připravit na řešení mimořádných událostí, není stále jasné. Téma branné výchovy musíme vnímat mnohem šířeji. Armáda není jediný garant bezpečnosti.

Budoucí kantoři tápou

Hasiči se snaží vzdělávat ale i budoucí učitele na pedagogických fakultách. „Rozdali jsme jim dotazník a vyšlo z něho, že nevědí, co by s dětmi z oblasti bezpečnostních témat probírali,“dodala Tilcerová.

Budoucí učitelé to přiznali i školní inspekci, která řešila, zda se s podobnými tématy vůbec během výuky setkávají. Každý druhý uvedl, že vůbec.

Podle ministerstva se mohou pedagogové účastnit odborných seminářů. Inspekce ovšem upozorňuje, že kurz nevynahradí plnohodnotnou přípravu na vysoké škole.

Premiér Bohuslav Sobotka proto uložil ministryni školství Kateřině Valachové (oba ČSSD), aby vytvořila expertní skupinu, která vyřeší, jak bezpečnostní témata do výuky lépe začlenit.