Archeologů je tu zoufale málo
PRAHA Stalo se to v roce 2013 u Libice nad Cidlinou. Nadšenci s detektory kovů tam tehdy pomáhali archeologovi Janu Maříkovi, jenž se tomuto raně středověkému hradišti dlouhodobě věnuje.
A na místě, které už několikrát prohledali, jim přístroje zapípaly... Za odborného dohledu pak ze země „vylovili“krásný zlatý prsten někdy z 9. až 10. století.
Právě kvůli takovým příběhům lidé archeologii studují, ovšem vidina historických nálezů – dokonce pokladů – vede též k ilegálnímu hledačství. „Málo se to ví, ale v Česku už bylo prodáno třicet tisíc detektorů. Přestože řada lidí své náčiní po několika neúspěších odloží někam do kůlny, odhaduji, že deset tisíc lidí je opravdu používá,“řekl LN Mařík (41), nový ředitel Archeologického ústavu Akademie věd v Praze. Jeho vizí je „zkultivovat“tuto komunitu divokých hledačů tak, aby vědě pomáhali – byli proškolení a například s GPS aplikacemi v mobilech dělali takzvanou citizen science, občanskou vědu, která se ve světě kvapem rozvíjí.
Jen 250 na 11 000 případů
Profesionálních archeologů není mnoho. Přestože populističtí politici haní humanitní učence jakožto „nadbytečné“, v reálu pečuje o archeologické dědictví v celém Česku asi jen 500 archeologů, jak ukazují aktuální statistiky.
Ti pak působí v místních muzeích či oblastních ústavech památkové péče, přičemž pouze 250 z těchto archeologů pracuje přímo v terénu. „Vydávají se ročně ke zhruba jedenácti tisícům hlášených případů, stavbám, které vyžadují povinný archeologický výzkum,“říká Mařík. Z celkového počtu zahajovaných staveb je to pouhá šestina; většina případů není nahlášena, poněvadž se investoři obávají zpoždění a ztrát. Menší stavebníci o povinnosti často ani netuší.
„Archeologů působících přímo v terénu je zoufale málo,“tvrdí mladý ředitel, jenž 1. června vystřídal v čele největší oborové instituce v ČR předchozího šéfa Luboše Jiráně – po osmnácti letech.
Firmám i fyzickým osobám, které hodlají stavět a nejsou si jisty „archeologickým rizikem“čili šancí, že v základech narazí na dávná sídla či hroby, vědci nabízejí pomoc. „Nejlepší je zeptat se předem, nikoliv až poté, co se kopne,“vybízejí archeologové, kteří mají nejlepší přehled, kde „hrozí“nález pravěkých koster nebo sídlišť. Z grantu poskytnutého ministerstvem kultury vyvinuli speciální informační systém, mapu dostupnou na adrese Archeologickamapa.cz, kde jsou zaneseny již provedené archeologické výzkumy. Nová mapa už pár dní běží, zatím v testovacím režimu.
Odborná komunita by uvítala nový zákon na ochranu památkového fondu, neboť ten původní z roku 1987 už je notně zastaralý, byť byl častokrát novelizován.
„Dobrý zákon vysloveně potřebujeme. Nyní lze totiž jednoduše obejít povinný záchranný archeologický výzkum. V novém zákoně by měly být jasně upraveny povinnosti, termíny i sankce pro všechny zainteresované subjekty,“říká šéf klíčové instituce. V některých krajích – jako v Karlovarském – se za dnešních pravidel daří archeologům zkontrolovat jen pět procent prováděných staveb. O dost lepší je situace ve východních a středních Čechách.
Prokopaná Libice – i s medem
Právě tam, kousíček od Poděbrad, leží Maříkovo působiště a cíl jeho výzkumů: dávné hradiště, jež vzniklo někdy v 9. století a pak bylo spjato se jménem knížete Slavníka. Jako první psal o Libici kronikář Kosmas, když ji zmiňuje v souvislosti s knížecím úmrtím v roce 981. Na písemné prameny i hmotné nálezy z výzkumů se spoléhá také Mařík, který ovšem připomíná, že stále důležitější roli v moderní archeologii hrají přírodní vědy a laboratorní analýzy.
„Například v jednom hrnci z 10. století jsme nalezli pozůstatky organické hmoty, jídla. A ve spolupráci s paleobotanikem Petrem Pokorným se nám pak podařilo určit, že v něm byl obsažen med... Dokonce šlo o luční med, což nám přineslo zajímavý detail o hospodaření tehdejších obyvatel, protože se do té doby uvažovalo spíše o sbírání lesního medu. Přitom lidé už nejspíše používali úly,“vysvětluje Mařík.
Podařilo se však najít i další zajímavé artefakty. Kromě onoho zlatého prstenu i opaskové spony z Rusi nebo dokonce část skandinávského kování v podobě hlavičky draka! Ač bývaly tyto předměty v zemi původu běžné, na našem území jsou jedinečné a ukazují, že i středověké Čechy byly ve styku se vzdálenými zeměmi.
„Archeologický ústav v Praze má široký rozsah svých zájmů – vlastně od paleolitu až po druhou světovou válku. Například kolegové v Mariánských Radčicích dokonce zkoumají německé protiletecké postavení, flak, a s pěknými výsledky,“říká Mařík, když vyjmenovává řadu odborných kolegů z asi stohlavé instituce.
Jeden z nejmladších ředitelů v 54 ústavech Akademie věd revoluční změny nechystá; za stěžejní považuje pokračovat v kvalitním a mezioborovém výzkumu.
„Nový zákon na ochranu památkového fondu v ČR vysloveně potřebujeme. Nyní totiž lze jednoduše obcházet povinný záchranný archeologický výzkum,“řekl LN Jan Mařík, nový ředitel Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Praze.