Odešel muž, který sjednotil Němce
Kohlova cesta na pozici jednoho z nejvýznamnějších evropských státníků nebyla předem daná.
Spolkovým kancléřem se stal v říjnu 1982 díky tomu, že německý parlament odvolal vůbec poprvé v dějinách dosavadního šéfa vlády, sociálního demokrata Helmuta Schmidta.
V úřadě tak skončil uznávaný státník, hamburský světoobčan nakloněný umění, oblíbenec německých médií hovořící plynule několika světovými jazyky.
Vedle něj působil promovaný historik Kohl jako bodrý politik z německé provincie bez velkých vizí. Proto mu nebyla v čele vlády předpovídána dlouhá budoucnost. Zvláště v prvních letech byly noviny plné, pokud šlo o výčet Kohlových přehmatů, ať už domnělých, nebo skutečných.
K těm nejkritizovanějším například patřilo, když v roce 1986 v rozhovoru pro americký Newsweek označil politiku glasnosti a perestrojky prosazovanou generálním tajemníkem sovětských komunistů za propagandu a samotného Michaila Gorbačova přirovnal k šéfovi nacistické propagandy Josephu Goebbelsovi.
Přes to všechno ale nakonec Kohl své kritiky překvapil a z nejpodceňovanějšího šéfa vlády novodobých dějin se stal nejdéle sloužícím německým kancléřem.
Diplomacie svinského žaludku
Postupně etabloval vlastní politický styl, který začal přinášet plody i v zahraniční politice. V němec- kých médiích pro to byl zpočátku s určitým despektem zaveden pojem „Saumagendiplomatie“čili „diplomacie svinského žaludku“. To bylo odvozeno od názvu Kohlova oblíbeného jídla a zároveň speciality z domovské Falce, kterou nechal svým zahraničním hostům pravidelně připravovat.
Ať už se jednalo o amerického prezidenta George Bushe staršího, sovětského vůdce Gorbačova, či francouzského prezidenta Françoise Mitterranda – všem se dostalo pozvání do kancléřova soukromého bungalovu v Ludwigshafenu.
Především s posledně jmenovaným pojilo Kohla i silné osobní pouto. Německý křesťanskodemokratický kancléř Kohl a francouzský socialista Mitterrand si ale cestu k sobě museli najít.
Zlom nastal v září 1984 při oslavách výročí bitvy u Verdunu, jež byla jednou z nejkrvavějších bitev první světové války se zhruba půlmilionem mrtvých.
Na pietním místě s ostatky 130 tisíc většinou neznámých padlých se tehdy oba státníci po položení věnců intuitivně chytili za ruku. Záběr ze symbolického vyjádření francouzsko-německého smíření obletěl svět.
Až později vyšlo najevo, že gesto bylo pečlivě inscenováno a vzniklo na popud německého kancléře, jež často uvažoval v historických dimenzích.
Podle všeho to byl nicméně právě Mitterrand, jenž v klíčových okamžicích roku 1990, kdy se rozhodovalo o sjednocení země, přesvědčil skeptickou britskou premiérku Margaret Thatcherovou, aby i ona s ním nakonec souhlasila. Skutečnost, že sjednocení Ně- mecka se nakonec podařilo dotáhnout do konce, považoval Kohl později především za vlastní zásluhu.
Stín aféry
Nejkritičtější období v Kohlově dlouhé politické kariéře ale nastalo až ve chvíli, kdy již nevykonával žádný veřejný úřad. Na podzim 1999 propukla aféra s tajným financováním jeho strany, která vrhla stín i na Kohla a jeho politický odkaz. Sám bývalý kancléř nikdy neprozradil jména dárců, od nichž osobně přebíral peníze sloužící k financování strany.
Helmut Kohl ovlivnil zásadně i mou životní cestu. Jsem osobně vděčná, že žil.