Když spadne i domeček
Chlívek má z podstaty věci pochopení pro věci nízké, nepovedené a všelijak nevábné. Ale někdy je toho prostě příliš. Jedna moudrá žena s oblibou říkávala Když se to se.e, i ha.zl spadne.
Sociální demokracii se teď všechno… kazí. Ještě minulý týden byl sice mistrem politické šikovnosti nový ministr financí Ivan Pilný (ANO), jenž realisticky popsal vývoj důchodového systému, ale poté pravil: „Určitě sedmdesátiletý člověk nebude řídit autobus, ale může sekat v parku trávu.“A bylo vymalováno: „Babišůvministr posílá důchodce sekat trávu.“
Je to paradoxní scénka, protože sám pan Pilný za necelý měsíc oslaví třiasedmdesátku, a je dokonce ještě starší než pan prezident Miloš Zeman, mluví výslovně o „vrstevnících“a zásadně nikdy o „důchodcích“, ale to jsou detaily, jimiž se volič nezabývá.
Některé věci je prostě lépe neříkat, i když jsou náhodou pravda (což, aby nedošlo k mýlce, u pana Štěcha nejde říci ani náhodou). Své o tom ví bývalý ministr průmyslu Jan Mládek, jenž se proslavil výrokem o živnostnících parazitujících na zdravotním a sociálním systému. Ačkoli svým způsobem měl naprostou pravdu, protože je zjevně nespravedlivé a dost možná i protiústavní, pokud osoby samostatně výdělečně činné platí poloviční zdravotní pojištění než zaměstnanci, spojovat živnostníka s parazity může jen sebevrah. Živnostník je z definice synonymem samostatnosti, hrdosti a nezávislosti, prostě úplný protiklad parazita. Fakt, že hloupý zákon zvýhodňuje OSVČ tam, kde k tomu opravdu není žádný důvod, neříká nic o živnostnících, ale spíše o hloupém státu a hloupých zákonech.
Mnozí senioři také chodí do ordinací „popovídat si“, za obyčejným sociálním kontaktem a pro vědomí, že se o ně alespoň někdo stará, pokud selhávají rodinné a sousedské vazby. A přesto nikdo soudný nevysloví větu, v níž by bylo třeba slovo důchodce a simulant zároveň.
Mládek i Pilný říkali pravdu, respektive kus pravdy, ale počínali si jako političtí sebevrazi. Své by mohl vyprávět Mirek Topolánek, jenž redaktorům časopisu Lui vysvětloval, že z toho, že je člověk Žid či třeba homosexuál, nelze nijak vyvozovat cokoli o jeho povaze a čemkoli dalším, ale jeho nešikovnost spolu s nízkou mírou porozumění mluveného slova některých novinářů vedlo k titulkům „Topolánek urazil Židy a gaye“a následnému Topolánkovu konci v politice.
Co však pronesl Milan Štěch, předseda slovutného „sboru moudrých“a muž, jehož premiér Bohuslav Sobotka lákal do prezidentské kampaně, je obtížně vstřebatelné i pro Chlívek. Při pohledu na egyptskými ranami stíhanou ČSSD nezbývá než říci: autorova babička, citovaná v úvodu, měla prostě pravdu.
Jan Mládek i Ivan Pilný říkali kus pravdy, ale počínali si jako političtí sebevrazi. Ale najít pochopení pro předsedu Senátu, tedy nejmoudřejšího ze sboru moudrých, je skutečný oříšek i pro Chlívek.