Neziskové prokletí

Reformy nemocnic končí jako oběť politikaření

Všichni je chtějí, nikdo je nemá. Hovoříme o takzvaných neziskových nemocnicích, o jejichž vznik usilovala spousta ministrů počínaje pravicovými Tomášem Julínkem a Leošem Hegerem po levicové poslední ministry Svatopluka Němečka a Miloslava Ludvíka. Jediným, kdo této mety dosáhl, byl neblahé paměti ministr David Rath. On zákon protlačil parlamentem, zákon platí, ale nevznikla podle něj pohříchu jediná nemocnice. Takže jsme opět na začátku, protože poslední pokus ministra Ludvíka tento týden pohřbili členové sněmovního zdravotnického výboru tím, že jeho projednávání stanovili na 30. září.

A vlastně je to v pořádku; ministr se snažil normu prosadit narychlo, místo neziskových výběr zúžil jen na univerzitní nemocnice, do vlády šel zákon na poslední chvíli, na konci února, a námitky proti němu byly dost silné. V rámci tripartity nesouhlasili odboráři ani zaměstnavatelé a často se mluvilo o největším odstátnění majetku za posledních 20 let. Taktéž panovaly pochybnosti o tom, že by se univerzitní nemocnicemohly zadlužovat, což byla v minulosti cesta, jak vyvést zdravotnické zařízení „do privátu“. Jak se ukazuje, i mezi členy výboru převládl názor, že ani tentokrát se norma předkladateli nepovedla.

V tomhle nezdaru je i jistá satisfakce, neboť pan ministr Ludvík je ředitelem největší fakultní nemocnice v zemi a na ministerstvo si jen dočasně odskočil. Byl tedy v obrovském střetu zájmů, když pod jeho vedením vznikla norma, která by činila ředitele fakultních nemocnic prakticky neodvolatelnými a zajišťovala jim pětiletý mandát a fakticky by je vyňala z kontroly ministerstva zdravotnictví. Jak to, že v parlamentu nekřičeli hlídači střetu zájmů? Martin Zvěřina