Nejlepším přítelem zemědělce je žížala
Tvrdí Václav Cílek. Současné sucho není ani tak důsledkem oteplování, jako spíš celé řady faktorů, které se kumulativně sčítají
Mapa sucha kdekoli na světě
Nejlepším přítelem zemědělce je žížala. Dělá malé díry do země. Tyhle makropóry jsou schopné pojmout až 40 procent srážek. Voda tedy nestéká po povrchu, ale jde do větší hloubky. Žížala za sebou navíc nechává exkrementy, kde je hodně organické hmoty, kterou zanáší do hlubších částí půdy. Množství žížal je tedy jednou z klíčových věcí pro zdraví půdy. Jenže s her- ček a ty si pak sedají. Američtí farmáři říkají, že tráva přitahuje vodu. Jižní Morava je ovlivněna středozemním počasím. Už před dvaceti roky přitom existovaly tlusté sborníky o tom, jak Středozemí vysychá. Klimatický vliv je tedy vysušující. Jižní Morava je zároveň klasickým případem obrovské eroze půdy. A když z půdy ztratíte třeba jen pět centimetrů na jednom metru čtverečním, ztratíte schopnost zasák- cích, je to celková odtrženost od prostředí.
Kolega geolog přišel kdysi s myšlenkou, že před šesti sty miliony lety byla země zamrzlá. Teplota klesla až na minus 50 stupňů Celsia. Vede si statistiku, kolik lidí této hypotéze věřilo před lety a kolik dnes. Přestože je tamyšlenka dnes poměrně spolehlivě dokázaná a je o ní velké množství prací, poměr lidí, kteří tomu věří, je zhruba stejný. Marie Norgaardová, socioložka z Harvardovy univerzity, zkoumala komunitu v norském městečku. V 90. letech tam na klimatickou změnu, která ještě nebyla moc patrná, věřilo 40 procent lidí. Dnes, kdy je mnohem patrnější a lidé na ní třeba kvůli zimní turistice závisí, na ni věří deset procent lidí. Čím větší je problém a čím víc je chronický, hůře zlepšitelný, tím víc máme tendenci ho odmítat. Roky už se nesnažím nikomu nic říkat. Nemá to smysl. Výsledky různých šetření ukazují, že zhruba 70 procent lidí si je dobře vědomo toho, co je skleníkový jev a co způsobuje. Vědci si pořád ještě myslí, že kdyby lidé věděli, co se děje, začali by něco dělat. Jenže to je omyl. Pokud někdo začne něco s klimatickou změnou dělat, tak to bude ze sféry náboženské nebo citové.
Často se koukám na al-Džazíru. Je to moje nejoblíbenější televize. Jsou tam vynikající portréty zemědělců z Turecka, reportáže o tom, co dělají pěstitelé zeleniny v Íránu, nebo o tom, jak se žije ženám v uprchlických táborech. Jednou tam běžel dokument, ve kterém reportérka al-Džazíry prochází s íránskou hydro- ložkou oblast, kde dřív byla několik metrů pod povrchem poměrně kvalitní voda. Došlo tam ale k přečerpání zdrojů a dnes čerpají napůl slanou vodu z hloubky devadesáti metrů. Lidé, kteří tam žili, vše, co měli, opustili a odešli do města. Když hydroložka vidí ten zmar, který je z toho úplně cítit, rozpláče se. Spolu s ní i reportérka. To jsou scény, na které nezapomenete.
V islámských zemích je příroda zničená skoro nejvíc. Většina tamějších lidí žije v hodně zranitelných podmínkách. Déšť byl navíc vždycky v rukách božích. Nemá smysl je tam učit evropskou nebo západní ekologii. Ale péče o přírodu může být součástí péče o chudé, protože islámmá silně vyvinuté sociální cítění. V Afghánistánu je jen deset procent stromů oproti době před sovětskou invazí. Zbytek je vykácený. Zpočátku proto, aby se partyzáni neměli kde schovávat, později aby měli čím topit. Je to jedna ze zemí, kde nejvíc přibývá lidí. Zároveň jsou dvě třetiny
„Vědci si pořád ještě myslí, že kdyby lidé věděli, co se děje, začali by něco dělat. Jenže to je omyl,“říká v rozhovoru pro Lidové noviny geolog a ekolog Václav Cílek. Pokud podle něj lidé přestanou brát klimatickou změnu a sucho na lehkou váhu, pak to bude z náboženských nebo citových popudů. My všichni jsme si zvykli na vodu a zemědělství jako na samozřejmost. Když mizí, cítíme hluboký existenční neklid. S určitým zpožděním závisí na množství vody a stavu půdy výsledek voleb.
My všichni jsme si zvykli na vodu a zemědělství jako na samozřejmost. Když mizí, cítíme hluboký existenční neklid. Abychom ho necítili, potřebujeme ujištění. Na Ukrajině lidi ujistí populista, v islámské zemi náboženský kazatel, protože stát selhal a my potřebujeme jistotu. Když si to takhle promítnete, zjistíte, že s určitým zpožděním závisí na množství vody a stavu půdy výsledek voleb.
Jednu z cest ukazuje Izrael, který používá odsolovací jednotky. Dobré velké odsolovací zařízení stojí okolo deseti miliard korun. Přitom cena jaderné elektrárny je okolo 60 miliard. Několik odsolovacích jednotek tedy stojí zhruba to co Temelín. Například pro Egypt je řešením postavit jadernou elektrárnu. Mezitím dělat pokusy s parními elektrárnami na solární kolektory. Vytvořit tak velké množství energie a velké množství vody. Pomocí kapkového hospodaření po vzoru Izraele vytvořit zemědělství a zajistit lidem potraviny. Jenže než se vytvoří určitý standard, lidé budou mít víc dětí a budete všeho potřebovat víc. Je to vlastně začarovaný kruh. Chci tím říct, že naše možnosti pomáhat jsou velice omezené a že to, co Blízký východ nebo Afrika potřebuje, není postavit školu nebo přijmout dvacet rodin, ale systémová přestavba celého hospodářství. A toho státy většinou nejsou schopny. Upřímně řečeno toho nejsme schopni ani my, stačí se podívat na akceschopnost pražského magistrátu. My tady máme aspoň na co navazovat, ale co chceme koho učit, když si pořádně neumíme udělat pořádek ani doma?