Energetiku ovládá chaos
žit takový záměr na rostoucím exportu elektrické energie, je-li zřejmé, že bude spíše trvale klesat spotřeba u nás i v Evropě a růst „samozásobitelství“na úrovni regionů i koncových spotřebitelů, není předvídavé. Několikrát jsem upozorňoval, že dostavba jaderných elektráren není v zájmu spotřebitele, protože by platil horentní částky zahrnující ztráty způsobené děsivě vysokými náklady na výstavbu. ho kolapsu a ztráty konkurenceschopnosti kvůli nesmyslně drahé elektřině je až po pěti volebních obdobích, tak co.
Jako bychom měli dvě firmy ČEZ. Ta první je profesionální a plně si uvědomuje, kam energetika směřuje. Zde nacházíme názory o návratu výroby elektřiny do regionů, tedy menších jednotek s větší diverzitou, i rozumnou podporu obnovitelných zdrojů energie a nových technologií. Pak existuje historický ČEZ s diskutabilními plány o dostavbě Temelína a Dukovan, zdůvodňující její nezbytnost argumenty používanými před 30 lety. Hádejte, který z těchto ČEZ reprezentují politici?
Například v sousedním Německu je vidět rozsáhlé strukturální změny největších energetických koncernů. Vytváří se zřetelná linie mezi starým neperspektivním a novým pokrokovým. Koncern RWE se „rozpadl“na dvě části. Do první, tradiční RWE patří jaderné i uhelné elektrárny a ostatní aktiva, jež v důsledku strukturálních změn ve výrobě a změn názoru na ochranu životního prostředí ztrácejí ekonomickou budoucnost. Druhou částí je společnost INOGY zaměřená na rozvoj a zavádění pokrokových, pro životní prostředí příznivých technologií. ČEZ by se mohl také takto rozdělit – politici by mohli ovládat původní část, stejně jako oni pro tuto zemi většinou neperspektivní.
Zemní plyn
Plyn si nechávám na konec. Jeho pozice je v energetickém mixu – především v tom budoucím – silně nečitelná. Není pochyb, že jde o fosilní palivo stejně jako uhlí nebo ropa – obecně by měla být spotřeba všech fosilních paliv v Evropě ukončena asi v polovině tohoto století.
Ve srovnání s uhlím či ropou však zemní plyn (či snad obecněji metan) vykazuje minimální zátěž pro životní prostředí. Není toxický odpad jako u elektráren uhelných či jaderných a jedinou neplechu tropí oxidy dusíku (NO ), v porovnání s jakýmkoliv jiným palivem jsou však škůdcem jediným a absolutně nejnižším. Emise oxidu uhličitého (CO ) jsou bolestí společnou, leč technicky řešitelnou.
Otázka je tedy jednodušší: Dostane metan „výjimku“z příslušnosti k fosilním palivům a uchová se jako čisté a vysoce účinné palivo pro vytápění, nebo jej spláchne vlna odporu k fosilním palivům? Byť je vysoce pravděpodobné, že se odpovědi na tuto otázku už nedočkám, trochu si zavěštím. Význam zemního plynu bude pozvolna klesat, byť to způsobí vedle faktorů uvedených na začátku podstatně lepší termická izolace vytápěných objektů. Absolutní pokles spotřeby plynu by proto mohl nastat, pokud vývoj baterií dosáhne úrovně obecné cenové dostupnosti a postačující skladovací kapacity. V každém případě plyn přežije uhlí a následně ropu nejméně o 20 let – pokud se nezachová déle jako akceptovatelné palivo.
Objektivní trendy
Jak je známo, šedá je každá teorie a zelený je strom života. Srozumitelněji vyjádřeno, úmysly mohou být jakékoli, ale vždy to dopadne jinak. Vedeme-li úvahu o energetice, zejména té evropské, je třeba striktně odlišovat objektivní trendy od (sebelépe míněných) úmyslů. A ty říkají:
– Spotřeba energií bude klesat v důsledku poklesu počtu odběratelů, odsouvání velkých energetických spotřeb, například těžkého průmyslu, mimo evropská území, růstu podílu obyvatel v neproduktivním věku a energetické účinnosti spotřebičů.
– Struktura přijatelných primárních energetických zdrojů, respektive netradičních a obnovitelných zdrojů, bude více diktována ekonomií než ekologií. To však neznamená rezignaci na čisté životní prostředí, pouze to vyjadřuje váhu sil jednotlivých lobby. Jediná lobby, která nepochybně ostříhá, je jaderná, přestože bude mít silnou politickou podporu.
– Uhlí bude považováno spíše za chemickou surovinu než palivo, masivní těžba v příštích letech postupně ustane.
– Vývoj kapacitních baterií vyvolá výrazný přesun dnes koncentrovaných výrobních zdrojů do regionů. Obecněji lze počítat s tím, že i společenský život a produkce zboží se vlivem stále dostupnějšího a sofistikovanějšího 3D tisku pozvolna přesune do regionů. Nastane tím reverze procesů z druhé poloviny 19. století.
– Energetika se stane více „věcí všech“. Lokální začne převažovat nad centrálním, důležité bude zejména propojování regionů. Z toho vyplývá, že se koncentrovaný a výnosný byznys rozmělní a přestane být pro velké investory zajímavý.
Tento částečný výčet procesů s velkou pravděpodobností v příštím evropském dvacetiletí dříve či později nastane. Nejde přitom o neznámá fakta či o informace, jež je třeba chránit před konkurencí. Každý, kdo predikuje vývoj energetiky v Evropě, se musí těmito trendy zabývat – posoudit jejich váhu a definovat síly, jimiž se multiplikují nebo ruší. To se však v české kotlině neděje. Pokud bych měl definovat české energetické prostředí jediným slovem, pak je to chaos.
Právně řada rozhodnutí platí – a současně neplatí. Legislativa má sklon experimentovat bez vodicí linie. Poletují miliardy za nákup dolů a elektráren, o nichž nový vlastník musí vědět, že se mu jeho investice zřejmě nevrátí. Vrcholní představitelé pokyvují hlavou nad naprostou nezbytností výstavby dalších jaderných bloků, aniž by respektovali fakt, že si Evropa jádro nepřeje a elektřiny je přebytek, jenž poroste. Nezávislý energetický úřad je natolik nezávislý, že musí být dán pod kontrolu státu, jenž má být cílem kontroly.
Pokud by chtěl někdo vytvořit studii o současné české energetice, navrhuji osvědčený titul U nás v (energetickém) Kocourkově. Marně přemýšlím, proč tomu tak je.
Je to konkurenční nerovnováhou způsobenou aktivní podnikatelskou rolí státu v ČEZ? Či tomu politici vůbec nerozumějí a nechávají si našeptávat od „nezávislých“rádců placených především energetickými podnikateli? Nebo na ministerstvu práce a obchodu někdo „kope“za uhlí, jiný za ČEZ a další za zelenou energii, a podle toho Státní energetická koncepce vypadá? Je stále síla svalů (mimo jiné peněz) větší než zdravého rozumu? Vypadá to tak – prozatím.
Baterie jsou v podstatě cestou, jak skloubit poněkud náhodnou výrobu elektřiny z netradičních obnovitelných zdrojů s potřebou kontinuálního, bezpečného a plynulého zásobování elektřinou Mezi budovanými novými jadernými instalacemi ve světě není jediná, která by byla dokončena a uvedena do provozu v plánovaném termínu a nestála minimálně šestinásobek původního rozpočtu
Nákladné udržování skanzenu
Udržovat skanzen je však drahý špás, jak pokud jde o roubené chalupy, tak o staré a neúčinné elektrárny. Nezbývá tedy než zvýšit vstupné nebo cenu elektřiny, aby se kompenzovaly investiční náklady na jadernou energetiku. V prvním případě přestanou chodit návštěvníci, ve druhém nastane „vodárenský efekt“, kdy rozlehlá, kapacitně předimenzovaná elektrizační soustava bude generovat konstantní náklady při klesajících výkonech.
Vybřednout z tohoto začarovaného kruhu znamená zredukovat jak přenosové kapacity, tak nadbytečné výrobní zdroje. Funkce České energetické přenosové soustavy (ČEPS) by se více posunula ke společné evropské přenosové soustavě – významný vnitrostátní dálkový přenos elektřiny bude v případě odstavení uhelných elektráren a následně i jaderných Dukovan (2035) stejně omezen.
Začínali jsme v jeskyni a v ní i skončeme – v té Platonově, kde odrazy stínů na stěnách jsou tím, co vnímáme jako okolní svět. Chvílemi se mi zdá, jako by venku někdo zhasl světlo.